Ferenc Liszt: rakousko-uherský klavírní virtuóz shlíží na Pražany z budovy paláce Platýz

Při svých pražských pobytech si Ferenc Lizt oblíbil Staré Město pražské.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Hned několikrát pobýval na území Čech a Moravy proslulý rakousko-uherský klavírní virtuóz a skladatel Ferenc Liszt. Koncertoval a dirigoval v Praze i v Brně a setkal se tu s předními osobnostmi českého kulturního života, především Bedřichem Smetanou. Lisztův pražský pobyt připomíná busta na paláci Platýz, tedy na domě čp. 416 v Martinské ulici na Starém Městě pražském, kde skladatel v Praze bydlel.

LandingPage_02_600x400.jpg

Ferenc (Franz) Liszt (1811-1886) patří mezi hlavní přední představitele romantismu a svými symfonickými básněni se stal jedním z průkopníků programního stylu.

Lisztova matka byla Rakušanka, otec pocházel z vesnice v dnešním Burgenlandu, tedy malé rakouské spolkové země, ležící na hranici dnešního Rakouska a Maďarska, a jeho rodina měla kořeny v malé vsi nedalo Bratislavy. Lisztova národnost je tedy sporná a „nárok“ si na něj činí Maďaři, Němci i Slováci. Sám Ferenc Liszt, který byl pokřtěn jako Franciscus a podepisoval se jako Franz, vyrostl v německo-slovenském jazykovém prostředí. Později se naučil výborně francouzsky, ale hlásil se k Maďarům, ač maďarsky ovšem uměl jen málo.

Franz, kterého základům klavírní hry učil již od šesti let jeho otec, projevil záhy výjimečné hudební nadání. Hudbu skládal od osmi let a první koncerty byl schopen absolvovat již v devíti letech. Díky finanční podpoře uherské šlechty mohl od roku 1821 studovat hudbu ve Vídni, kde jej učili Carl Czerny hře na klavír a Antonio Salieri hudební kompozici. Později pokračoval Liszt ve studiích kompozice v Paříži (mj. i u Antonína Rejchy), kde se spřátelil s řadou předních osobností své doby, například literáty Victorem Hugem a Heinrichem Heinem, a zde také poprvé navázal kontakty s Chopinem a Berliozem.

Počátkem roku 1831 tu navštívil koncert houslového virtuóza Niccola Paganiniho a po jeho vzoru se rozhodl stát se nejlepším klavíristou své doby. Zároveň pod dojmem tohoto koncertu zkomponoval etudy pojmenované po slavném houslistovi, ke kterým připojil o dalších dvacet let další paganinské etudy.

Léta 1839–1847 strávil Ferenc Liszt na nepřetržitém koncertním klavírním turné. Vystupoval prakticky ve všech zemích: od Lisabonu po Moskvu, od Dublinu po Istanbul. A jeho proslulost po Evropě byla skutečně srovnatelná se slávou Niccola Paganiniho.

Liszt byl známý svými početnými milostnými vztahy. První dlouhodobou družkou se mu stala hraběnka Marie d´Agoult, se kterou se poznal snad koncem roku 1832 v Paříži. Byla o pět let starší než Liszt a byla spisovatelkou, publikující pod synonymem Daniel Stern. Tři roky po seznámení s Lisztem se Marie d'Agoult rozvedla se svým manželem, s nímž měla dvě dcery, a přijela za slavným klavíristou do Ženevy, odkud společně odjeli na francouzský zámek Nohant k Mariině přítelkyni Amandine Dupin de Francueil, spisovatelce píšící pod mužským pseudonymem George Sand. S Marií d'Agoult žil Liszt beze sňatku několik let a narodily se jim tři děti: Blandine, Cosima, provdaná později za dirigenta Hanse von Bülow a skladatele Richarda Wagnera, a Daniel. Marie d'Agoult a Liszt ukončili svůj vztah koncem roku 1843 poté, co vyšlo najevo Lisztovo milostné dobrodružství s herečkou Charlottou von Hagn.

V letech 1847 až 1861 měl pak Liszt poměr s vdanou šlechtičnou Carolyne zu Sayn-Wittgenstein. Přesto, že tato dáma polského původu, která měla hluboký vztah k hudbě, dosáhla schválení žádosti o rozvod u papeže Pia IX., ke sňatku s Lisztem nakonec nedošlo; přesto oba zůstali blízkými přáteli až do Lisztovy smrti v roce 1886.

Kromě vlastní koncertní činnosti se Liszt významně uplatnil i jako dirigent, a to zejména poté, kdy se v roce 1848 stal dvorním kapelníkem ve Výmaru. Zde pak koncertní činnosti více méně zanechal, věnoval hudební kompozici a dirigoval tamější orchestr při operních provedeních a koncertech.

V roce 1861 odešel Liszt na odpočinek do Říma. Byl jedním z protagonistů 1000. výročí oslav příchodu sv. Cyrila (Konstantina) a sv. Metoděje na Velkou Moravu v Římě, kde roku 1865 přijal čtyři nižší svěcení, ovšem beze slibu celibátu, a byl pak nazýván abbé Liszt. Ferenc Liszt je pohřben na hřbitově v Bayreuthu, kde zemřel, u své dcery Cosimy Wagnerové.

České země navštívil Ferenc Liszt hned několikrát

Do Prahy přijel poprvé v roce 1840, kdy zde uspořádal šest koncertů a kritika nešetřila chválou. V témže roce pak zkomponoval skladbu inspirovanou českými dějinami s názvem Husitská píseň. V roce 1846 se do Prahy vrátil a zároveň vystoupil i v Brně. O deset let později se v Praze představil jako dirigent, když řídil svou Ostřihomskou mši. Další dva koncerty pod Lisztovou taktovkou se v Praze uskutečnily v roce 1858. Tehdy dirigoval oba své klavírní koncerty a čerstvě napsaná díla: symfonické básně Tasso, Ideály a Dantovskou symfonii. Další Lisztova návštěva Prahy spadá do roku 1871, kdy navštívil mj. Bedřicha Smetanu, který měl ostatně z českých skladatelů k Lisztovi nejblíže. Už v roce 1840 byl mezi posluchači Lisztova pražského koncertu. Roku 1848 ho písemně požádal o půjčku 400 zlatých a věnoval mu svůj klavírní cyklus Šesti charakteristických kusů. Liszt Smetanovi sice peníze nepůjčil, zařídil však vydání cyklu v Lipsku. Když se pak oba komponisté v Praze v roce 1850 potkali, zahráli si společně čtyřručně na klavír a mimo to si zahráli i v té době oblíbenou společenskou hru whist. Navázali přátelské vztahy a během života se potkali ještě několikrát.

Lisztův pražský pobyt připomíná busta na domě čp. 416 (Platýz) v Martinské ulici na Starém Městě pražském, kde skladatel v Praze bydlel. Je dílem sochařky Hany Wichterlové a na pamětní desce je nápis: „F. Liszt – v letech 1840-1846 zněl tento dům jeho hrou“.

Začátkem 40. let 19. století se Liszt spřátelil také s knížetem Felixem Lichnovským a několikrát zavítal na rodinný zámek Lichnovských v Hradci nad Moravicí; poprvé v roce 1846. Poté se tam opakovaně vracel a uspořádal tu s velkým úspěchem i několik koncertů. Hradec navštívil dokonce ještě jednou i po smrti knížete v roce 1848 a z tohoto tvůrčího pobytu vznikla symfonická báseň Hungaria. Lisztův pobyt zde tu připomíná pamětní deska, jejímž autorem je hradecký sochař Vincenc Havel.

Bonviván Liszt neopomněl navštívit také lázně Teplice, které byly za jeho života jedním z evropských společenských center; v roce 1853 se ubytoval v jednom z domů v Dlouhé ulici.

Ferenc Liszt po sobě zanechal velmi rozsáhlé dílo. Napsal kolem 350 vlastních skladeb a přes 200 transkripcí pro klavír děl jiných autorů. V mládí komponoval převážně pro klavír, po roce 1848 se zabýval spíše orchestrální tvorbou a ve stáří komponoval duchovní skladby.

Jeho klavírní skladby jsou s ohledem na to, že on sám byl skvělým virtuózem, hráčsky velmi náročné; jeho vystoupení pak byla téměř na hranici divadelních představení. Než usedl ke klavíru, začal nedbalou poklonou a pak s rozmachem udeřil do nástroje. Mnoho klavíristů jeho stylem opovrhovalo, ovšem žádný ovšem nemohl popřít, že jeho virtuozita byla mimořádná a jeho muzikální cítění geniální. Jeho hudební talent je považován za jeden z největších v dějinách.

Ferenc Liszt je též považován za tvůrce symfonické básně, řadící se do tzv. programní hudby. Patřil k prvním skladatelům, kterým se podařilo dokonale skloubit báseň a hudbu. K jeho nejvýznamnějším dílům patří jeho symfonické básně Orfeus, Mazepa a Hamlet, rozsáhlá Faustovská symfonie a Dantovská symfonie podle Dantovy Božské komedie, dva klavírní koncerty, či velkolepá oratoria Legenda o svaté Alžbětě a Kristus.

Ferenc Liszt: Koncert pro klavír a orchestr č. 1 Es dur

Pražský palác Platýz je rozsáhlý palác městského typu s nádvořím, na adrese Národní 416/37 s průchodem do Uhelného trhu, kde bylo původně hlavní průčelí paláce. Byl postupně vystavěn v několika architektonických obdobích, přes prvky renesanční architektury po empír. Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Na místě dnešního paláce stávaly do roku 1347 tři domy, kde kníže Friedrich Burgundský, člen dvora Karla IV., vybudoval palác „podobný hradu s vysokou věží“, jak jej popisuje Václav Hájek z Libočan ve své kronice. Roku 1405 přešel palác na pražského podnikatele Jana Bradatého ze Stříbra, za kterého se zde roku 1408 konala disputace o správnosti výkladu Wiklefových spisů. Poté palác roku 1586 zakoupil císařský rada a sekretář Rudolfa II. Jan Platais (Plateis) z Plattenštejna, jehož jméno nese palác dodnes. Ten nechal upravit fasádu v renesančním stylu a přistavět lodžii v prvním patře dvora, jejíž malé části jsou patrné dodnes. Roku 1637 palác získal hrabě Jan ze Šternberka; Šternberkové pak iniciovali barokní úpravy paláce, a z této doby také pochází průchod přes dvůr mezi Uhelným trhem a Národní třídou. Nejrušnější dobu zažil palác od roku 1715, kdy jej získal věnem Jan Leopold Paar po sňatku s Marií Terezií ze Šternberka. Vznikla zde proslulá šermířská škola, poštovní úřad, konaly se plesy a koncerty. Jana Leopolda Paara připomíná busta na schodišti předního křídla do Národní třídy. Dalším majitelem paláce se v roce 1797 stal velkostatkář Jakub Wimmer. Ten na své náklady nechal založit pro veřejnost sady na Letné a Vinohradech a postavit Ledererovu (Wimmerovu) kašnu, která se dnes nachází na Uhelném trhu a v suterénu objektu Platýzu provedl barokní úpravu koníren. Roku 1813 koupil Platýz rytíř František Daubek a palác nechal přestavět na činžovní dům. Ten dnes patří mezi nejstarší a největší v Praze. Při přestavbě podle stavitele Jindřicha Hausknechta došlo k výstavbě hodnotného empírového průčelí, čímž se změnila orientace dosavadního hlavního severního portálu paláce z Uhelného trhu, směrem na jih do Národní třídy.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Beethoven480x480.width-800.jpg

Foto: Profimedia

Podcast