Jak dostat tatínka do polepšovny: Aneb Proč bychom se báli na Prachovské skály?

Skautská věž na Hruboskalsku se proměnila v Dračí zub, který slaňovali malý Vašek s tátou Lubošem. Oblíbený film se natáčel i v Prachovských skalách.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Pískovcová skalní oblast a přírodní rezervace Prachovské skály se rozkládá v Královéhradeckém kraji zhruba 5 až 7 km severozápadně od Jičína mezi Prachovem, Pařezskou Lhotou, Dolním Lochovem a Blaty a je součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Skalní masiv vznikl v období druhohor jako usazeniny mělkého křídového moře. Prachovské skály mnohokrát dobře posloužily filmařům, vznikly tu například pohádky a filmy: Smrt na Jehle /Zločin v dívčí škole, Malá mořská víla, Pohlaď kočce uši či Jak dostat tatínka do polepšovny.

LandingPage_02_600x400.width-800.jpg

Českou rodinnou komedii Jak dostat tatínka do polepšovny natočila režisérka Marie Poledňáková v roce 1978 jako volné pokračování televizní komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku. Scénář napsala sama Marie Poledňáková a v hlavních rolích se objevili stejně jako v prvním díle Jana Preissová, Tomáš Holý a František Němec.

Osmadvacetiletá baletka Anna vychovává jako svobodná matka osmiletého syna Vaška. V zimě na horách potkala po devíti letech horolezce Luboše, se kterým kdysi prožila krátký románek, z něhož vzešel právě malý Vašek. Teď už Luboš ví, že je Vašek jeho syn a nadcházející letní prázdniny naplánovali prožít společně. Luboš chce Vaškovi vynahradit aspoň trochu všechen čas a Anna zase chce Luboše blíž poznat.

Anna neví, kam je Luboš vezme, jedinou její podmínkou je, aby nejeli na hory. Anna si totiž nepřeje, aby Vašek lezl na skály; bojí se, že by se mu mohlo něco stát. Její představa prázdnin je jasná: Luboš se bude věnovat Vaškovi a ona bude moci odpočívat.

Realita je ovšem jiná. První dny stráví na kolech a pod stanem a když dojedou k cíli cesty, čeká je Lubošova rodná chalupa a Lubošův otec. Vašek je šťastný, že má dědu a těší se na prázdninové dobrodružství. Když Anna zjistí, že za chalupou jsou skály, zakáže Lubošovi a Vaškovi na skálu lézt.

Luboš tráví hodně času s Vaškem, ale také by byl chvíli rád s Annou o samotě. To jde ovšem těžko, když je v chalupě ještě Vašek a děda. Navíc Luboš s Vaškem Annin zákaz porušili a porušují vlastně každý den; když jezdí do vsi nakupovat, lezou na skály. Anna na to přijde a Luboš se jí snaží přesvědčit, že na skály lezl jen on a Vašek se díval. Anna mu uvěří, a tak Luboš s Vaškem lezou na skály dál. Luboš navíc dostane telegram, že musí na mezinárodní soustředění horolezců, nebude tedy moci zůstat s Annou a Vaškem u dědy do půlky prázdnin, jak původně plánoval.

Anna konečně svolí ke svatbě, k níž ji Luboš přesvědčoval od začátku prázdnin, a Luboš by ji rád uskutečnil ještě před odjezdem. To Anna netuší, dokud jí to nedopatřením neprozradí místní z vesnice. Když jede Anna zkratkou ze vsi, kterou jí také poradili místní, všimne si skal, na jednu z nichž zrovna vylezli Luboš s Vaškem. Je strachy bez sebe, navíc rozzlobená a zklamaná, že Luboš zradil její důvěru, sbalí Vaška a odjíždí domů.

Začátkem září se Luboš vrací ze soustředění a snaží se i s dědou všechno urovnat. To ještě netuší, že Anna čeká druhé dítě. I Vašek mámu přesvědčuje, aby tátovi odpustila; nechce o něj přijít, a tak se Luboš s Annou nakonec usmíří.

Film provází hudba Václava Zahradníka, ale nezapomenutelná je i scéna, v níž si malý Vašek prozpěvuje písníčku Ivana Mládka, kterou Luboš pustil z rádia.

Ivan Mládek: Prachovské skály

Zajímavosti z filmu:

  • Horolezecké záběry natáčeli skutečně František Němec s Tomášem Holým; oba prodělali zhruba týdenní výcvik pod vedením profesionálních instruktorů, kteří byli zároveň odbornými poradci a při vlastním natáčení oba herce i jistili. Vrcholový záběr se natáčel na snadno přístupné vyhlídce.
  • I Petr Náročný odmítl dubléra ve scéně, v níž sjede s mopedem do rybníka, poté, co potká dědu v přestrojení za vodníka, a střihl si ji sám.
  • Janu Preissovou při tanci dublovala sólistka národního divadla Hana Vláčilová.
  • Chalupa se nachází v Českém ráji v obci Dobšice, nedaleko rybníku Věžák. Natáčelo se také v Prachovských skalách.
  • Dům, ve kterém byla prodejna s potravinami, kam Vašek s tátou jezdili na nákup, si zahrál i Muzeum peří ve filmu Jára Cimrman, ležící spící a nachází se ve Vesci u Sobotky.
  • Skála, kterou snímek tolik proslavil, jsou ve skutečnosti tři různá místa. Z jednoho si autoři propůjčili název, tedy Dračí zub. Místo, ve kterém se Vašek učí základům horolezectví a věž, na jejímž vrcholu nakonec stane, se nazývá Skautská.
  • Reakce Tomáše Holého na studenou vodu pod pumpou je autentická. Záběr se nejprve točil s teplou vodou. Byla noc, venku bylo toho dne dost chladno, a tak teplá voda v kombinaci s chladným vzduchem způsobila, že z Tomáše stoupala pára a bylo nutno záběr opakovat. Tomáš se na opakování záběru těšil, ale režisérka mu zapomněla říct, že teplou vodu vyměnili za ledovou, přímo z vodovodu. Tomáš se nejprve lekl a pak se začal hystericky smát - a právě tento záběr byl pak použit ve filmu.
  • Na mezinárodním festivalu v Monte Carlu se odborná porota vyjádřila, že Tomáš Holý je nejlepším dětským hercem od dob Shirley Templ. Film dostal hlavní cenu Zlatá nymfa a cenu Cine del Duca, která se uděluje režisérům do 35 let, přesto, že Poledňákové bylo už 37. Po návratu do Československa se pozlacené sošky zmocnil tehdejší ředitel Československé televize Jan Zelenka. Po jeho odstoupení po Sametové revoluci, byla soška ukradena a její další osud je neznámý.
  • Film získal v roce 1979 také „Řád dětského úsměvu“, což je cena dětského publika za nejlepší film a snímek se rovněž umístil na devátém místě v anketě "Nejúspěšnější česká komedie století", vyhlášené při příležitosti stého výročí České kinematografie.

Ivan Mládek: Mravenci v kredenci

Český ráj a Prachovské skály

profimedia-0006358309 Turistická chata, Prachovské skály.jpg
  • Turistická chata, Prachovské skály (©Profimedia)

Český ráj je název pro území ve středním Pojizeří, v němž je vysoká koncentrace přírodních i historických památek. Geograficky je region vymezen spojnicí Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Hodkovice nad Mohelkou, vrch Kopanina, Železný Brod, Semily, Nová Paka, Jičín, Kopidlno, Sobotka a Dolní Bousov.

Název Český ráj původně označoval oblast Litoměřicka, dnes zvanou Zahrada Čech, osídlenou německy mluvícím obyvatelstvem. Současné vymezení vzniklo ve 2. polovině 19. století.

Za "srdce Českého ráje" je tradičně považováno město Turnov a hlavními dominantami kraje jsou hora Kozákov a zřícenina hradu Trosky. Oblast Českého ráje je charakteristická pískovci, které tady vznikly v druhohorách na okrajích tehdejšího moře. Významná jsou místní skalní města, především Prachovské skály, Příhrazské skály, Hruboskalsko a také rybníky, např. Žabakor, Komárovský rybník a rybníky v podtroseckých a podkosteckých údolích. K pozoruhodným prvkům skalních měst patří jeskyně, pseudozávrty, skalní brány a okna. Český ráj je nejstarším velkoplošným chráněným územím v České republice. V roce 2005 byl Český ráj zařazen do evropské sítě geoparků UNESCO.

I samotné Prachovské skály a jejich okolí jsou místem s bohatou historií. Doloženo je tu osídlení jak lidmi mladší doby kamenné, Keltů, tak Slovanů, z jejichž doby pochází rozsáhlý systém opevnění skalního města systémem valů.

Ve 12. století byl na blízkém čedičovém vrcholku založen královský hrad Veliš a Prachovské skály se staly součástí Velišského panství. V roce 1277 jej získali Vítkovci náhradou za zabavenou Hlubokou, po nich Vartenberkové, krátce patřil hrad i králi Jiříku z Poděbrad, Oldřichu z Rožmberka, či Trčkům z Lípy. Počátkem 17. století získal panství Albrecht Eusebius Valdštejn, který z blízkého Jičína učinil sídlo svého dominia. Podle dochovaných záznamů v té době v Prachovských skalách existovaly dvě osady - Zadní a Přední Moravsko.

Po Valdštejnově smrti v roce 1634 získal Velišské panství Jindřich hrabě Schlik. Schlikové byli původně chebská měšťanská rodina, teprve v roce 1437 císař Zikmund Lucemburský a později Albrecht II. Habsburský povýšili do panského stavu Kašpara Schlika, kancléře císaře Zikmunda. V dalších generacích pak rod zbohatl, když se na jejich panství v Jáchymově objevily stříbrné rudy a Schlikové v Jáchymově založili mincovnu, kde razili mince, zvané joachimsthaler - jáchymovské tolary.

V roce 1534 donutily finanční potíže Ferdinanda I. Habsburského omezit vliv Schliků na ražbu mincí a roku 1545 byli Schlikové donuceni postoupit právo těžit stříbro panovníkovi.

Po prohrané bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 byl v roce 1621 Jáchym Ondřej Schlik popraven na Staroměstském náměstí, a to jako první z dvaceti sedmi českých pánů.

Jeho bratranec, plukovník Jindřich Schlik, který v bitvě na Bílé Hoře velel pluku Moravanů, byl po bitvě zajat, ale na rozdíl od jeho bratrance mu jako profesionálnímu vojákovi nabídli službu u císařského dvora, přestane-li hájit zájmy protestantů. Jindřich Schlik se tedy stal katolíkem, povýšil na generála a prezidenta dvorské válečné rady a Velíšské panství s Prachovskými skalami dostal v roce 1637 jako služné.

Prachovské skály se staly součástí opevnění rakouských vojsk i v roce 1866, kdy tu podle rakouských plánů měla být svedena rozhodující bitva. Pruské vojsko však postupovalo rychleji, než rakouští velitelé předpokládal, a když 29. června 1866 došlo k prvním střetům, rakouské velení bylo zcela dezorientované a nepřipravené. Po několika hodinách bojů byl rakouským vojskům doručen rozkaz k ústupu, který se ovšem nedostal ke všem jednotkám. Část vojska se tedy stáhla, ale zbytek byl rozdrcen na ztracených, marně hájených opevněních. Památku této nešťastné bitvy připomíná řada místních pojmenování (rybník Vražda, pole Na zabitých) a pomníčků v Prachově, Horním Lochově, Jinolicích, Kněžnici a jinde.

Rodině Schliků patřily Prachovské skály až do roku 1948, kdy jim byl po komunistickém převratu veškerý majetek zabaven. Prachovské skály spravoval městský národní výbor Jičín. V padesátých a šedesátých letech se Prachovské skály staly cílem mnoha autobusových zájezdů, až několik desítek denně. Správa lesů se jakékoliv činnosti v turisticky velmi zatížené oblasti spíše vyhýbala, a tak se stalo, že většina skal zarostla do vysokého lesa bez podrostu.

Restituce v roce 1996 navrátily historický majetek zpátky do rukou dědiců původních majitelů, rodiny Schliků, kteří se v roce 2000 ujali i správy turistické oblasti Prachovské skály.

Další zajímavosti o Prachovských skalách:

  • Za prvního zaznamenaného turistu lze pokládat císaře Františka I. Rakouského (1768 - 1835), který podle dochované pověsti údajně navštívil v roce 1804 Prachovské skály a nechal se pronést na nosítkách skalní soutěskou, která pak dostala název Císařská chodba.
  • V roce 1879 navštívil Prachovské skály pražský podnikatel Vojta Náprstek s chotí a Klubem amerických dam. Návštěvy se účastnil i básník Jaroslav Vrchlický.
  • Od roku 1892 působí v Jičíně odbočka Klubu českých turistů. Předsedou prvního výboru se stal jičínský školský rada František Lepař. Klub českých turistů v roce 1912 zakoupil hotel v Horním Lochově, který se stal základnou pro letní pobyty turistů v Prachovských skalách, a má zásluhu i na vybudování dnešních turistických okruhů.
  • Počátkem 20. století vznikla z popudu majitelů skal, rodiny Schliků, ve skalách první restaurace. Když její kapacity nestačili zájmu příchozích, postavil v roce 1923 Klub českých turistů svou základnu, Turistickou chatu. Ta byla v třicátých letech rozšířena do dnešní podoby a zároveň byla postavena silnice a parkoviště.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Beethoven480x480.width-800.jpg

Úvodní foto: Prachovské skály (©Profimedia)

Podcast