Jan Dismas Zelenka: Rodáka z Louňovic pod Blaníkem si považoval i samotný Bach

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Městys Louňovice pod Blaníkem se nachází v jihočeském kraji asi 15 km východně od města Votice a 8 km jižně od města Vlašim. Bezesporu nejslavnějším rodákem tohoto městečka, v němž je evidováno jen něco málo přes tři stovky domů, je hudební génius období baroka Jan Dismas Zelenka. Narodil se roku 1679 ve staré dřevěné škole manželům Marii a Jiřímu Zelenkovým jako nejstarší z osmi dětí a byl pokřtěn v místním kostele Janem Ignácem Komenským, synovcem Jana Ámose Komenského.

Jan Dismas Zelenka (1679–1745) získal základy svého hudebního vzdělání od svého otce Jiříka Zelenky Bavorovského, louňovického kantora a varhaníka, a poté studoval v Praze v jezuitské koleji Klementina, kde jsou také od roku 1704 doloženy počátky jeho kompoziční činnosti. V Praze pobýval Zelenka u svých podporovatelů, svobodných pánů Hartigů. Hrál na violon, tehdy největší a nejhlouběji laděný nástroj z třídy viol, tedy obdobu dnešního kontrabasu.

V roce 1710 či 1711 odešel Zelenka do Drážďan, kde se stal violonistou dvorní kapely saského kurfiřta a polského krále Augusta II. Silného. V roce 1715 obdržel Zelenka od panovníka spolu s několika dalšími členy kapely finanční podporu na studium v Itálii, ovšem není nijak doloženo, že by skutečně v Itálii studoval anebo tam aspoň nějakou dobu pobýval. Jisté je, že pak v letech 1716–1719 studoval ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna Josepha Fuxe.

Není známo, zda Zelenka v dobách drážďanského působení navštívil vícekrát rodné Čechy; doložen je ovšem pobyt, kdy pro velkolepé oslavy korunovace císaře Karla IV. Habsburského českým králem v srpnu a září 1723 zkomponoval, nastudoval a provedl v pražském Klementinu rozsáhlou skladbu k velké alegorické hře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma virtutis“ a několik dalších orchestrálních skladeb.

Další léta Zelenkova života nebyla příliš šťastná. V roce 1733 jmenoval nový saský kurfiřt a polský král August III., nástupce Augusta Silného, královským kapelníkem proti Zelenkovu očekávání Johanna Adolfa Hasseho, skladatele oper módního italského stylu. Zelenka pak zastával „pouze“ post dvorního skladatele. Přes velká zklamání a zhoršený zdravotní stav ovšem Zelenka i nadále usilovně pracoval. Věnoval se především práci na církevních skladbách a v té době složil 21 mší, z nichž posledních šest, označovaných jako Missae ultimae, patří k vrcholům jeho odkazu a katolické církevní hudby vůbec, dále mj. čtyři rekviem a tři oratoria a řadu dalších skladeb.

Jan Dismas Zelenka se už během svého života těšil úctě a uznání svých současníků, především Johanna Sebastiana Bacha i Georga Philipa Telemanna. Kromě práce komponisty se po celý svůj život věnoval i pedagogické činnosti a vychoval řadu poměrně význačných skladatelských osobností té doby.

Zelenka trpěl chronickou srdeční vadou. Zemřel na její komplikace v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech a na Štědrý den ráno byl pochován. Jeho hrob na Starém katolickém hřbitově v Drážďanech se nedochoval; od roku 1996 je zde však umístěn jeho památník.

Zelenkovo dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a po dlouhou dobu nebylo možné je opisovat či vydávat. Tento zákaz porušil ale např. Bachův syn Wilhelm Friedmann Bach, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat.

Podobu Jana Dismase Zelenky neznáme. Existují dvě podobizny, z nichž jedna by eventuálně mohla patřit Zelenkovi, což ovšem nikdy nebylo potvrzeno. Druhá, označovaná příležitostně za Zelenkův portrét, patří s největší pravděpodobností skladateli Johannu Josephu Fuxovi.

Na tvorbu louňovického rodáka upozornil v době českého obrození historik a spisovatel František Palacký a také skladatel Bedřich Smetana, který studoval jeho díla v Drážďanech, kde zůstaly uloženy originály Zelenkových skladeb. Ty bohužel z velké části pak shořely při náletu za 2. světové války.

Jan Dismas Zelenka: Ouverture a 7 concertanti in F

Jana Dismase Zelenku připomíná v rodných Louňovicích pod Blaníkem pamětní deska v blízkosti torza zdiva původního louňovického premonstrátského kláštera v ulici Jana Žižky, na místě, kde dříve stával Zelenkův rodný dům.

Když se v roce 1979 slavilo 300. výročí skladatelova narození, uctila obec památku svého rodáka slavnostním otevřením koncertního sálu Jana Dismase Zelenky v místním zámku. Od roku 1984 se zde pak tradičně koná Podblanický hudební podzim, věnovaný dílu Jana Dismase Zelenky i dalším autorům převážně 17. století.

Nejstarší dějiny Louňovic pod Blaníkem jsou úzce spojeny s osudy ženského premonstrátského louňovického kláštera, který byl založen roku 1149 mnichem Jindřichem v tehdy pusté krajině jako protějšek želivského kláštera. Nejstarší zprávy o klášteru se zachovaly v kronice Jarlocha, jednoho z pokračovatelů kronikáře Kosmy. Klášter sehrál důležitou úlohu v hospodářském a kulturním zvelebení Podblanicka; během svého téměř 300letého trvání ovládl řadu osad v okolí a v klášteře samotném vznikla záhy nová osada; dnešní Louňovice.

Louňovický klášter zanikl roku 1420 na samém počátku husitských válek, kdy byl husity vypálen a Louňovice připadly Táboru. Ten je držel až do roku 1547, kdy o ně táborští přišli konfiskací majetku Ferdinandem I. jako následek jejich nezdařeného odboje. V druhé polovině 16. století a v 17. století patřily Louňovice pod Blaníkem Skuhrovským a později zde panovali páni z Říčan. Bezdětný Karel Adam Lev z Říčan je pak ve své poslední vůli ke konci 17. století odkázal pražskému arcibiskupství, které vlastnilo louňovický statek a lesy až do roku 1924. Roku 2007 byl obci vrácen status městyse.

V Louňovicích pod Blaníkem stojí renesanční zámek, který vznikl přestavbou původní tvrze rodu Skuhrovských a v roce 1675 se dočkal dalších, a to barokních úprav, v rámci nichž byl nad vchodem osazen erb tehdejšího arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna.

Čtyřkřídlá budova zámku se rozkládá okolo obdélníkového nádvoří s vnitřní arkádovou chodbou dvou nádvorních průčelí. Hlavní vstupní portál z náměstí s bosáží, tedy plastickými výstupky na zdivu, zdobí arcibiskupský znak někdejších majitelů zámku. K zámku patřil též bývalý pivovar a zahrada. V současné době je uvnitř zámku expozice věnovaná Louňovicím, Blaníku a archeologickému výzkumu bývalého kláštera premonstrátek.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia