Josef Mysliveček: Božský Čech se narodil v pražských Sovových mlýnech

Poslední léta svého života prožil slavný skladatel se zdeformovaným obličejem a v chudobě.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Sovovy mlýny je komplex budov, zahrnující bývalý vodní mlýn s hospodářským zázemím a obytnou částí pro majitele na pražském malostranském ostrově Kampa. V první polovině 18. století měl mlýny v pronájmu pražský mlynář Matěj Mysliveček, otec jednoho z nejslavnějších evropských operních skladatelů období pozdního baroka a klasicismu Josefa Myslivečka, který se v Sovových mlýnech narodil.

LandingPage_02_600x400.jpg

Přítel Wolfganga Amadea Mozarta, který byl v Itálii nazýván „božským Čechem”, složil na třicet oper, deset oratorií, symfonie, koncerty a množství komorní a chrámové hudby. Zažil závratnou kariéru, ale i pád do bídy a zapomnění. V Praze jej připomíná pamětní deska u Muzea české hudby na Novotného lávce, kde prožil mládí, a deska v Melantrichově ulici, kde prožil další část svého života.

Josef Mysliveček (1737–1781) se narodil 9. března 1737 do rodiny bohatého pražského měšťana a mlynáře. A tak je celkem logické, že spolu se svým dvojčetem, bratrem Jáchymem se v roce 1761 i on, resp. oba stali mistry mlynářského cechu. Josef však kromě toho studoval v Praze hru na housle u Františka Bendy, hudební kompozici u Františka Josefa Habermanna a hru na varhany u varhaníka týnského chrámu Franze Josefa Seegera. V dospělosti tedy pak přenechal mlynářskou živnost bratru Jáchymovi a začal se plně věnovat hudbě. Nastoupil do služeb hraběte Vincence Valdštejna jako skladatel a komorní hudebník. Toužil však získat nezávislost a především zkušenosti v cizině. V roce 1763 tedy odcestoval do Itálie (cestu mu zaplatil břevnovský opat Fridrich Grundtmann, pro jehož klášter předtím Mysliveček složil několik kantát) a tady se živil jako houslista. Zároveň studoval hudbu u varhaníka a skladatele Giovanniho Battisty Pescettiho v Benátkách.

Jako skladatel se Mysliveček prosadil hned svou první operou Zmatek na Parnasu, která byla uvedena v Parmě v roce 1765. O rok později měla premiéru jeho další opera Semiramis znovu poznaná, ale slávu mu přinesla zejména opera Bellerofontés, která měla premiéru ve dvorním divadle v Neapoli v lednu 1767. V té době nebylo rozhodně obvyklé, aby se v tehdejší Itálii prosadili skladatelé ze severních zemí a Myslivečkovi se to podařilo během pár let. Navíc jako jedinému Čechovi. Získal jméno, bohatství a slávu. Koupil si v Římě palác, najal služebnictvo, vymetal večírky, kde byl středem pozornosti. Jeho kouzlu podlehla i jedna z předních operních pěvkyň té doby Caterina Gabrielli, pro kterou pak Mysliveček zkomponoval řadu hlavních rolí ve svých operních dílech.

V roce 1768 se Mysliveček vrátil do rodné Prahy vyřídit pozůstalost po své zesnulé matce. Byl uvítán s poctami a při té příležitosti zde s velkým ohlasem uvedl operu Semiramis znovu poznaná. Léta 1777–1781 pak znamenala zlom v jeho kariéře a postupný pád. Začaly se u něj projevovat příznaky venerické choroby (syfilis). V roce 1777 ještě přijal pozvání bavorského vévody Maxmiliána I. do Mnichova, kde slavil úspěch s oratoriem Abraham a Izák. Při zpáteční cestě do Itálie se s ním však převrhl kočár a pohledný skladatel si nepěkně poranil obličej. Měl přeražený nos a hlubokou ránu v obličeji, do které dostal infekci. Strávil rok v nemocnici, kde jej navštívil Wolfgang Amadeus Mozart, pro nějž byl Mysliveček velkým vzorem. Na jaře 1778 vyšel Mysliveček z mnichovské nemocnice se stříbrnou páskou přes znetvořený obličej. Vrátil se do Itálie, kde složil novou operu Armida, která ovšem nezaznamenala žádný větší úspěch. Jeho poslední opera Antigonos, která byla uvedena 5. dubna 1780 v Římě, měla pak tak chmurné ladění, že toto dílo u publika zcela propadlo. Navíc ani nevylepšila jeho finanční situaci, jak si Mysliveček sliboval, takže si musel osmkrát půjčovat od římské banky Monte della Pietá a soupis jeho pozůstalosti potvrzuje úmrtí v úplné chudobě, a dokonce dluzích. Josef Mysliveček zemřel v pouhých třiačtyřiceti letech 4. února 1781 v penzionu na ulici mezi Otto Cantoni a Strada del Corso v Římě.

Myslivečka mezi nejvýznamnější skladatele 18. století nepochybně kvalifikuje jeho produktivita, pohotovost, smysl pro styl, melodická invence i technická obratnost v operních, oratorních i instrumentálních dílech i jeho podíl na stylistickém vývoji opery a oratoria.

Myslivečkovy osudy se staly inspirací pro řadu umělců. Koncem 19. století napsal o Myslivečkově osudu romaneto Il divino Boemo spisovatel Jakub Arbes; to pak mezi válkami převedl na operní jeviště skladatel Stanislav Suda. Pod názvem Il Boemo o něm natočil v letech 2021–22 film režisér Petr Václav, který o něm předtím už v roce 2015 natočil dokument Zpověď zapomenutého.

Josef Mysliveček: Koncert pro housle a orchestr E dur

Sovovy mlýny (též Odkolkovy mlýny) je budova, resp. komplex budov, zahrnující bývalý vodní mlýn s hospodářským zázemím a obytnou částí pro majitele na malostranském ostrově Kampa. Objekt nese jméno po mlynáři Václavu Sovovi z Liboslavě (v druhém případě po majiteli z 19. století Františku Odkolkovi). Renesanční stavba vznikla v roce 1589, později byla přestavěna v klasicistním a novogotickém stylu. Po požáru roce 1867 mlynář Odkolek přeměnil provoz na moderní parní mlýn. Další požár poškodil mlýn v roce 1896 a poté už provoz mlýna obnoven nebyl. Vyhořelou část mlýna majitelé prodali roku 1920 pražské obci, ale obytnou část nadále využívali až do roku 1950. Poté budovy využívala Československá akademie věd a nyní zde díky Nadaci Jana a Medy Mládkových sídlí Muzeum Kampa.

Josefa Myslivečka v místech jeho pražského pobytu připomíná pamětní deska na domě čp. 200 u Muzea české hudby na Novotného lávce, kde skladatel žil v době svého mládí, protože právě Sovovy mlýny měl jeho otec Matěj Mysliveček v pronájmu. Další pamětní desku pak najdeme na domě U modrého šifu v Melantrichově ulici č. 13 na Starém Městě, kam se později rodina přestěhovala.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?

Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast