Joseph Haydn: Vídeňský klasik ve službách hraběte Morzina

Na území zemí českých zanechal Haydn výraznou stopu v Dolní Lukavici.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Obec Dolní Lukavice se nachází v Plzeňském kraji při řece Úhlavě zhruba 3 km severně od Přeštic a 20 km jižně od města Plzeň. Místní zámek náleží k předním zámeckým stavbám, které vznikly v západních Čechách v období vrcholného baroka. V letech 1758 – 1760 zde na pozici kapelníka zámecké hudby Karla Josefa hraběte Morzina působil proslulý hudební skladatel Joseph Haydn, kterého zde připomíná busta, umístěná na čelní straně fasády penzionu naproti zámecké budově.

LandingPage_02_600x400.jpg

Rakouský hudební skladatel Franz Joseph Haydn (1732-1809), často označovaný jako „otec symfonie“ nebo „otec smyčcového kvarteta“ se narodil v městečku Rohrau v Dolním Rakousku. Jeho otec Matthias Haydn byl sice obyčejným kolářem, ale zároveň i nadšeným lidovým hudebníkem. Matka Maria sloužila jako kuchařka v paláci hraběte Harracha. Malému Josephovi i jeho mladšímu bratru Michaelovi dal hudební základy otec, který sám uměl hrát na harfu, a tak od mala byly hudba a zpěv důležitou součástí života chlapců, z nichž obou se později stali vynikající hudebníci a skladatelé.

Rodiče malého Josepha Haydna si brzy uvědomili, že by syn v Rohrau nedostal dostatečné hudební vzdělání, a tak přijali nabídku Johanna Matthiase Francka, učitele hudby, svěřit Josepha do jeho výchovy. A tak se Joseph Haydn odstěhoval spolu s učitelem Franckem do Hainburgu, když mu bylo pouhých šest let. Tady se naučil hrát na cembalo, housle a zpíval v místním chrámovém sboru. Zde si ho všiml varhaník z dómu Svatého Štěpána ve Vídni, a tak se osmiletý Joseph ocitl v hlavním městě říše. Začal zpívat v katedrálním sboru, účastnil se koncertů v královském paláci. Působil tu do své mutace, ale jako 17 letý, kdy již neobsáhl sopránový repertoár, musel ze sboru odejít. Poté se živil přepisováním partitur a hraním na housle na tanečních bálech. Pracoval také jako doprovodný hudebník a záhy přijal místo u Ferdinanda Maxmiliána z Morzinu, bratrance Václava Morzina, respektive u Karla Josefa v Dolní Lukavici, kde započal svou kariéru.

Jako kapelník řídil Haydn na zámku malý orchestr, a pro toto těleso psal své první symfonie (celkem jich během života zkomponoval 104), smyčcová tria, kasace a smyčcové kvartety. Haydnovou zcela první symfonií byla Symfonie D dur, později označována jako "Lukavická". Pro hraběte Morzina pak napsal ještě více než desítku dalších symfonií, což svědčí o dobrém celoživotním vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Na počátku 60. let 18. století se ovšem Morzinové dostali do finančních potíží, a proto museli svou přibližně patnáctičlennou kapelu roku 1761 rozpustit. Josef Haydn následně odešel (na doporučení hraběte Morzina) do služeb knížete Esterházyho, který byl hlavou nejbohatší a nejmocnější rodiny v Uhersku, jejíž členové byli velcí mecenáši hudby i jiných druhů umění.

Jako vedoucí esterházyovského orchestru měl Haydn velmi četné a náročné povinnosti. Mimo jiné měl na starosti dvorní hudebníky, ale byl též plně zodpovědný za jejich hudební úroveň a vystupování, za péči o všechny nástroje a nauku „zpěvaček, aby v Eisenstadtu nezapomněly to, co se naučily ve Vídni“; musel řídit orchestr, organizovat operní představení a hrát komorní hudbu k obveselení knížete a jeho hostů.

Smrt knížete Mikuláše Esterházyho v roce 1790 znamenala útlum hudební život na zámku. Haydnovy povinnosti ke dvoru skončily, ovšem plat i titul mu zůstaly. Následujícího roku přijal Haydn, v té době již uznávaný skladatel, pozvání impresária Salomona k návštěvě Londýna, kde zůstal osmnáct měsíců. Do Londýna se pak znovu ještě vrátil roku 1794.

V roce 1795 se knížecí rodina vrátila na zámek Esterháza a Haydnovi, který stále pobíral knížecí rentu, umožnila, že se mohl soustředil výhradně na komponování. A následující tvůrčí léta byla skutečně plodná, vzniklo během nich šest mší a dvě velká oratoria – Stvoření světa a Roční doby. Brzy na to ovšem začal Haydn churavět. Rozhodl se proto ukončit svou skladatelskou dráhu a uklidnění hledal u klavíru. Joseph Haydn zemřel ve svém vídeňském domě 31. května roku 1809.

Na paměť působení Josepha Haydna jako kapelníka zámecké hudby Karla Josefa hraběte Morzina na zámku v Dolní Lukavici v letech 1758 – 1760 byla na čelní straně fasády penzionu naproti zámecké budově umístěna Haydnova busta, která pochází z dílny akademického sochaře Jaroslava Šindeláře.

Joseph Haydn byl mezi svými vrstevníky oblíbený hlavně pro svou laskavost, optimismus i smysl pro humor. Vytvářel hudebníkům klidnou a pohodovou atmosféru, respektoval jejich zájmy a snažil se s nimi co nejlépe vycházet. Proto se mu začalo láskyplně přezdívat Papa Haydn.

Haydnovo dílo je ohromující, čítá až 2000 prací. V jeho rukou dosáhla forma symfonie svého právoplatného postavení, vytvořil z ní reprezentativní formu klasické hudební kultury. Jeho oratoria jsou jedinečnou oslavou života a výrazem životního optimismu. I jeho ostatní hudba je plná lidskosti, jednoduchosti, harmonie a krásy. Vedle oratorií a 104 symfonií zkomponoval například i 24 oper, 83 smyčcových kvartetů a řadu děl komorních.

K nejznámějším Haydnovým symfoniím patří Symfonie č. 100 G dur „Vojenská“. Ta vznikla za druhého Haydnova pobytu v Londýně a byla několikrát reprízována, ještě než skladatel odjel. Jak dokládají novinové zprávy, obecenstvo si ji velmi oblíbilo, a obrovské popularity získala nejen v Londýně, ale i v Paříži.

Joseph Haydn: Symfonie č. 100 „Vojenská“

Obec Dolní Lukavice leží při silnice Plzeň – Klatovy a první zmínky o ní pocházejí z roku 1216, kdy zde vládli páni z Lukavice, což byla původně větev vladycké rodiny z Hrádku. Po pánech z Lukavice následoval v 15. století rod vladyků z Řeneč, a po řadě dalších majitelů, kteří postupně rozšiřovali panství, získal původní tvrz s okolními stavbami v roce 1666 hrabě Pavel z Morzinu. Jeho syn Ferdinad Matyáš pak dal zbořit starou tvrz a nechal na jejím místě po roce 1708 vybudovat zámek. Centrální část trojkřídlé stavby byla dokončena v roce 1708 a kolem roku 1724 byl zámek ještě rozšířen o dvě krátká křídla. Ve východním z nich vznikla kaple sv. Jana Nepomuckého, vybavená dřevořezbami Lazara Widmanna a freskami Františka Julia Luxe. Pro dalšího z Morzinů, Ferdinanda Maxmiliána, pak navrhl zahradní architekt Jan Ferdinand Schor zahradu, přiléhající k zámecké budově z jihu, vybavenou sochami, jež vytvořil Ondřej Filip Quitainer. Zahrada byla později proměněna v krajinářský park. Ferdinandův syn Karel pak v roce 1780 prodal panství hraběti Karlovi Bedřichovi z Hofsfeldu na Gleichenu, od nějž koupil panství v roce 1794 hrabě Hugo Damian ze Schönbornu, jehož rod je pak vlastnil až do 20. století.

Dnes zámecký park v Dolní Lukavici už není, co býval, ale stále se může chlubit starými a cennými velikány (duby, tisy), jezerem a bažantnicí. Před zámkem směrem k návsi je komplex hospodářského dvora a pivovaru s budovami barokního původu, řešenými současně se stavbou zámku. Druhý hospodářský dvůr byl založen na okraji obce při cestě do Přeštic. Na opačném severním okraji pak vsi stojí velký kontribuční barokní špýchar.

V samotné obci Dolní Lukavice stojí za zmínku kostel sv. Petra a Pavla z 2. poloviny 13. století, klasicistní fara z roku 1800, dvě sochy sv. Jana Nepomuckého z let 1714 a 1807 a při okraji obce dochovaný židovský hřbitov. Na místním pivovarském komíně pravidelně hnízdí čápi.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast