Lotrando a Zubejda: Pohádka o princezně solimánské se natáčela na Zvíkově i na Veselém kopci

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Hrad Zvíkov se tyčí nad vodní nádrží Orlík u soutoku Vltavy s Otavou v okrese Písek. Stojí na skalnaté ostrožně asi jeden kilometr severně od obce Zvíkovské podhradí v nadmořské výšce 370 m. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka a v roce 1978 byl zapsán na seznam národních kulturních památek. Na Zvíkově se točily například pohádky Marie Růžička, Sedmero krkavců, či Lotrando a Zubejda.

Bulharsko-francouzsko-česká koprodukční filmová pohádka režiséra Karla Smyczka a scenáristy Zdeňka Svěráka Lotrando a Zubejda byla natočena v roce 1997. Děj vychází ze dvou pohádek z knihy Devatero pohádek Karla Čapka; konkrétně se jedná o Druhou loupežnickou pohádku a Velkou pohádku doktorskou. Film měl premiéru v českých kinech v září roku 1997 a o rok později byl odvysílán jako štědrovečerní pohádka České televize.

Hlavním hrdinou laskavé pohádky s písničkami pro celou rodinu je mladý loupežník Lotrando, syn starého raubíře Lotranda, který je náčelníkem loupežníků, žijících v lese a okrádajících nebohé pocestné. Starý Lotrando dal svého syna na vychování do kláštera, kde z něj mezi mnichy vyrostl jemný mladý muž. Mladý Lotrando sice slíbí svému umírajícímu otci, že po jeho smrti převezme živnost, ale s ohledem na své vychování není schopen nikomu ani zkřivit vlas na hlavě. Naštěstí potká drvoštěpa Drnce, který se s ním rozdělí o kus chleba s tvarohem.
Mezitím do české kotliny dorazí delegace ze Solimánského sultánství, kde si už delší dobu nikdo neví rady s princeznou Zubejdou, která stůně. Hledají tedy studovaného doktora, člověka, který má před svým jménem lékařskou slabiku "Dr.", a ke své radosti objeví doktora hned dvojitého - DrVoštěpa DrNce. Ten ale odmítne jít vykonat své služby do sultánství Solimánského bez svého nového přítele Lotranda. Teprve po příjezdu ke dvoru zjistí, že tam nepotřebují služeb drvoštěpa, ale doktora. Problém je ovšem v tom, že pokud se jim nepodaří princeznu vyléčit, budou oba o hlavu kratší. Lotrando si ale včas vzpomene, že kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Vykácí tedy les vedle princeznina okna, princezna pookřeje a navíc o pěkného drvoštěpova pomocníka projeví nečekaný zájem. Princezna Zubejda se s Lotrandem do sebe zamilují; jejich mladé lásce přeje i Zubejdina chůva La Mad, navíc Lotrando zjistí, že je to jeho krajanka, a co víc, dokonce jeho matka Madla. Společně se vydají zpět do české země, kde se z Lotranda stane mladý pan učitel.

V pohádce zazní šestice písní od skladatele Jaroslava Uhlíře a textaře Zdeňka Svěráka, z nichž asi nejpopulárnější se stala písnička Nám se stalo něco překrásného.

Autor hudby Jaroslav Uhlíř má na svém kontě hudbu i k celé řadě další oblíbených filmů a pohádek, například Vrchní, prchni!, Vratné lahve, či S čerty nejsou žerty nebo Princové jsou na draka, z níž pochází i oblíbená písnička Statistika:

Jaroslav Uhlíř: Statistika

Zajímavosti o filmu:

• Zubejda je skutečné blízkovýchodní dívčí jméno (v turečtině Zübeyde, v arabštině Zubaida, Zoubaïda, Zoubeida).
• Scéna na konci filmu, kdy Lotrando učí Zubejdu a děti, se natáčela v muzeu v Polné v expozici Stará škola.
• Ve filmu si zahrál i režisér Karel Smyczek, a to posledního muže na konci dlouhé řady léčitelů na začátku filmu.
• Když pan Lustig říká Hálímu: "Něco jsem vám dovez z Kutné Hory", na krabičce doutníků je opravdu chrám svaté Barbory v Kutné Hoře.
• Ve scéně procházky po tržišti je na plátně zobrazena postava malíře Henriho Rousseaua z jeho vlastního autoportrétu z roku 1890, který je k vidění v Národní galerii v Praze. Místo malířské palety však drží v ruce meloun.
• Film se natáčel na Valečově, Veselém kopci, Voznici, Třemošné, Svatým Janu, Zvíkově. Exotické lokace se točily v Bulharsku ve městech Šumen, Balčik a Nesébar a jejich okolí.
• Staročeskou vesničku dřevorubce Drnce představoval skanzen Veselý kopec.
• Jako školní klášter, kde se mladý Lotrando učí nejrůznějším vědomostem, se v pohádce objevuje hrad Zvíkov.

• Hrad Zvíkov (©Profimedia)

Hrad Zvíkov založil pravděpodobně král Přemysl Otakar I. a jeho potomkům patřil až do vymření rodu v roce 1306. Poté ho získali do zástavy Rožmberkové, od nichž ho vykoupil král Karel IV. Během husitských válek se vrátil do zástavy Rožmberkům a po nich se v držení hradu vystřídali Švamberkové, Eggenbergové a nakonec Schwarzenbergové. Během své historie byl několikrát dobýván a přestavován.

Ostrožna byla osídlená již v pravěku, kdy zde stávalo hradiště Zvíkov, za jehož pozůstatky jsou považovány valy a příkopy v předpolí hradu. Předpokládá se, že vzniklo už na konci starší doby bronzové. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1234, což značí, že v té době musela už stát alespoň část hradu. Hradní jádro pak bylo rozšířeno o dvě palácová křídla za doby vlády krále Václava I., který na Zvíkově v roce 1249 věznil svého syna Přemysla a příslušníky šlechty včetně pražského biskupa Mikuláše, kteří se podíleli na kralevicově vzpouře.

Z období husitských válek se v okolí hradu dochovaly stopy obléhacích prací a na hradě samotném sbírka dělostřeleckých kamenných koulí. V roce 1431 hrad získal Oldřich II. z Rožmberka, který nechal výrazně vylepšit systém opevnění. Ve druhé polovině 16. století se za Jindřicha III. staršího ze Švamberka hradu dostalo renesančních úprav. V roce 1550 vznikl na místě starých chlévů pivovar, fasády jádra byly vyzdobeny sgrafitovými omítkami, okna získala nová pravoúhlá ostění a vznikla většina dochovaných maleb. Podle nápisů u vjezdu do paláce a u okna v průčelí víme, že v letech 1561 a 1597 práce vedl stavební mistr Hons Vlach. Kromě dalších úprav byla také v roce 1554 zvýšena věž Hláska.

V letech 1618-1620 se jeden z posledních Švamberků na hradě, Petr II., zúčastnil stavovského povstání. Po porážce stavů se posádka Zvíkova odmítla vzdát a pokračovala ve vzdoru až do roku 1622, kdy byl hrad obležen, dobyt a vyrabován. Kromě škod na vlastní stavbě byl císařským vojskem také poškozen švamberský archiv uspořádaný v roce 1616 archivářem Václavem Březanem. Ve stejném roce se novým majitelem hradu stal Jan Oldřich z Eggenerga, který sice nechal hrad opravit, ale už zde nesídlil a využíval jej především k vojenským a hospodářským účelům.

V roce 1719 hrad získali Schwarzenbergové, kteří však sídlili na sousedním Orlíku, a Zvíkov tak přestal být správním střediskem panství. Roku 1741 hrad nakrátko obsadilo francouzské vojsko a o deset let později velkou část hradu zničil velký požár. Přestože byl hrad ještě alespoň částečně udržován (opraveny byly kaple a dvě věže a roku 1777 postaven kamenný most k Písecké bráně), postupně se měnil ve zříceninu. Celkové chátrání zastavil až Karel III. ze Schwarzenbergu v letech 1840–1844, ale k razantnějším stavebním zásahům přistoupil až po roce 1880. Rodu Schwarzenbergů Zvíkov patřil až do roku 1948, kdy jim byl zabaven a od roku 1950 se stal státním hradem.

V současné době je areál hradu Zvíkov trvale celoročně volně přístupný, a to jak Královský palác, tak i Hlízová věž, která je jeho součástí. V přízemí hradu se ve třech prostorách nachází expozice věnovaná místním archeologickým nálezům. Přístupné je i sklepení a dochované nebo v minulosti rekonstruované sály. V prostorách hradu je k vidění jak model celého hradu, tak transfery renesančních maleb, historický nábytek, oltář přenesený z bývalého kostela sv. Mikuláše v Podhradí a vstoupit je možno i do hradní kaple, která byla postavena v druhé polovině 13. století a je vyzdobena nástěnnými malbami z 16. století. Na hradbách jsou pak pěkné vyhlídky na Vltavu a Otavu, i na jejich soutok.

Hrad Zvíkov je opředený různými pověstmi. Jedna z nich, O zvíkovském raráškovi, se vypráví už od roku 1597. Tehdy se prý na Markomance, nejstarší části hradu, prováděly stavební práce. Dělníci, kteří zde pracovali, byli ale z nějakého důvodu vyhnáni z hradu zlým duchem; raráškem, který straší o půlnoci v korunní síni. Díky této příhodě získal jméno Zvíkovský rarášek i jeden z alkoholických nápojů, který se dříve vyráběl. Jeho chuť prý byla „hořká jako život a sladká jako hřích“. Podle této pověsti napsal svou divadelní hru Zvíkovský rarášek dramatik Ladislav Stroupežnický, a ta se stala zase předlohou stejnojmenné opery Vítězslava Nováka.

Hrad Zvíkov se objevil v celé řadě pohádek a filmů: Marie Růžička, Sedmero krkavců, Lotrando a Zubejda, Jak chutná láska, Mucimutr. Záběry hradu jsou ale k vidění i v nejdražším českém filmu Bathory, který stál přes 300 milionů korun. Zvíkov přeměněný v klášter je k vidění i v prvních deseti minutách amerického snímku Solomon Kane. V 70. letech 20. století se tu točila i rakouská komedie Lhář a jeptiška, v 80. letech film Věry Chytilové Šašek a královna.

• Veselý kopec (©Profimedia)

Skanzen Veselý kopec se nachází v malebném kraji na pomezí Železných hor a Žďárských vrchů, na části katastrálního území Dřevíkov, v okrese Chrudim v Pardubickém kraji. Ve skanzenu se nachází téměř třicet objektů, které dohromady tvoří osadu s volně rozptýlenou zástavbou. Expozice přinášejí svědectví o životě a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století. Zemědělské usedlosti doplňují nejen drobné vesnické stavby (špýchar, chlívky, haltýř apod.), ale i lidové technické památky na vodní pohon. Nejvýznamnější z nich je vodní obilní mlýn přenesený na základy původního veselokopeckého mlýnu, ale najdete tu i např. sušky, bělidlo, včelín, či zvoničku.

Není divu, že i malebný skanzen se stal oblíbeným místem filmařů. Do světa se odsud vydala například odvážná Bohdanka z televizního filmu Sedmero krkavců v režii Ludvíka Ráži i Matěj v další oblíbené pohádce Nesmrtelná teta. V osmdesátých letech tu vznikla celá řada scén seriálu Cirkus Humberto režiséra Františka Filipa a točily se tu i filmy Putování Jana Amose, Golet v údolí, či pohádky Jak přišli kováři k měchu, Zakletý vrch, Tři životy, Nejlepší přítel, či Princezna a půl království.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Hrad Zvíkov (©Profimedia)