Wolfgang Amadeus Mozart: Malá noční hudba nad Prahou

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Pražská Bertramka je neodmyslitelně spjata s jedním z největších hudebních géniů Wolfgangem Amadeem Mozartem, který tu při svých pražských pobytech bydlel u manželů Duškových. V zámečku je Mozartovo muzeum, vybavené stylovým nábytkem v duchu mozartovské doby a památky na Mozarta jako rukopisy, dopisy, tisky atd. V zahradě je skladatelova busta od Tomáše Seidana a kamenný stůl a lavice, kde Mozart komponoval.

Jeden z největších skladatelů všech dob Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), podobně jako jeho sestra Maria Anna, zvaná „Nannerl“, už od útlého mládí vykazoval mimořádné hudební nadání. A tak je jejich ctižádostivý otec Leopold, sám skladatel, hudebník a pedagog u dvora salcburských knížecích arcibiskupů, od roku 1762 předváděl u královských a knížecích dvorů po celé Evropě. O jedinečném hudební talentu svědčí i to, že už v době svého mládí Wolfgang Amadeus působil jako titulární a od roku 1772 honorovaný koncertní mistr a skladatel u dvora salcburského knížecího arcibiskupa. Posléze přesídlil do Vídně, kde se pokoušel uživit jako umělec na volné noze. Skládal opery, vystupoval na koncertech a docházel do šlechtických rodin jako učitel hudby.

V Praze byl Wolfgang Amadeus Mozart celkem pětkrát. Navštívil řadu míst, ale nejvíce jsou s ním spojená tři – vila Bertramka, Stavovské divadlo, ve kterém se odehrály světové premiéry dvou jeho oper, a Národní knihovna, ve které vzniklo první mozartovské muzeum na světě.

První cestu do Prahy podnikl Mozart ve svých jedenatřiceti letech v lednu roku 1787. Řídil provedení své opery Figarova svatba v tehdejším Nosticově divadle a uspořádal tu též hudební akademii, kde byla poprvé provedena jeho Symfonie D dur, od té doby zvaná Pražská.

Při druhé návštěvě v srpnu téhož roku s sebou přivezl nedokončenou partituru opery Don Giovanni, kterou Praze a Nosticově divadle slíbil a kterou přijel i osobně se sólisty a divadelním orchestrem nazkoušet. Ještě během zkoušek operu opravoval, škrtal a dokomponovával, a tak se představení nepodařilo nastudovat v termínu. Premiéra byla odložena, a v původně určený den, 14. října byla provedena Figarova svatba, opět za řízení samotného autora. Premiéra Dona Giovanniho se pak uskutečnila 29. října a dočkala se mimořádného úspěchu. Do Mozartova odjezdu z Prahy 16. listopadu byla ještě několikrát reprízována a na repertoáru se udržela velmi dlouhou dobu.

Volné chvíle svého druhého pražského pobytu trávil Mozart v kruhu svých českých přátel, k nimž patřil např. skladatel a varhaník Jan Křtitel Kuchař, který vypracoval klavírní výtahy některých jeho oper, František Xaver Němeček, pozdější autor vůbec první mozartovské monografie, a především skladatel a pedagog František Xaver Dušek a jeho manželka, zpěvačka Josefina Dušková – Hampacherová. A právě letní sídlo manželů Duškových, Bertramka, se stalo místem, které Mozartovi poskytovalo klid potřebný k jeho práci. Josefině Duškové pak Mozart dedikoval množství árií, nejznámější z nich je „Bella mia fiamma, adio“, kterou napsal 3. listopadu 1787.

Mozartova třetí a čtvrtá návštěva Prahy se uskutečnila v roce 1789, kdy doprovázel knížete Lichnowského do Berlína a cestou tam i zpět učinili dvoudenní zastávku v Praze, kde skladatel navštívil své přátele. Poslední cestu do Prahy učinil Mozart o dva roky později. V červenci roku 1791 si totiž u něj čeští stavové objednali slavnostní operu pro oslavu korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Mozart přijel do Prahy v srpnu, už nemocný, do konce života mu zbývaly necelé tři měsíce života. Premiéra opery „La clemenza di Tito“, kterou Mozart zkomponoval víceméně z finančních důvodů a jejíž premiéra se uskutečnila v Nosticově divadle 6. září, však zapadla mezi množstvím slavnostních akcí, jimiž byla Praha v době korunovace zahlcena. Neúspěch opery se ovšem Mozarta výrazně nedotkl, byl už těžce nemocný a zaměřil se na dokončení svého Requiem a na kompozici další opery Kouzelná flétna, jejíž premiéra se měla odehrát 30. září ve Vídni. Mozart opustil Prahu v polovině září, aby se do města, v němž zažil největší slávu a úspěch svého dospělého věku, už nikdy nevrátil. Mozartovi synové ovšem styky s Duškovou rodinou a ostatními pražskými přáteli udržovali ještě dlouho po skladatelově smrti.

K Mozartovým nejznámějším a nejoblíbenějším skladbám patří Malá noční hudba, neboli Serenáda č. 13 pro smyčcový kvartet a kontrabas G dur. Název vzešel z autorovy poznámky Eine kleine Nachtmusik, jak dílko označil ve svém katalogu prací. Skladba byla dokončena ve Vídni 10. srpna 1787, v době, kdy Mozart pracoval na 2. dějství své opery Don Giovanni.

Tiskem ji vydal až okolo roku 1827 Johann André ve městě Pffenbach am Main. Vydavateli ji roku 1799 prodala Mozartova vdova Constanze jako součást většího souboru jeho hudebních děl. V současnosti je Malá noční hudba jednou z nejpopulárnějších Mozartových skladeb.

Wolfgang Amadeus Mozart: Malá noční hudba

Pražské útočiště našel vídeňský génius na Smíchově

Bertramka je bývalá hospodářská a viniční usedlost v klasicistním slohu z poloviny 18. století, která se nachází na severním svahu Černého vrchu na pražském Smíchově. Pojmenována je po jednom ze svých majitelů Františku z Bertramu (Peltranu), který ji koupil kolem roku 1743 a přestavěl v duchu tehdejších předměstských vil. Dnes slouží částečně jako muzeum, které je věnováno pražskému pobytu hudebního velikána Wolfganga Amadea Mozarta u manželů Duškových. V zámečku se zčásti zachoval malovaný dřevěný strop, interiéry jsou vybaveny stylovým nábytkem a zařízeny v duchu mozartovské doby a budova samotná se vyznačuje výrazným architektonickým prvkem, předsunutým schodištěm, které se v upravené podobě zachovalo dodnes.

Po Františku z Bertramu následovalo několik majitelů vily, až všechny objekty včetně zahrady koupili manželé Duškovi. Josefína, vyhlášená operní pěvkyně, znalkyně a milovnice umění, a František Xaver, klavírista a skladatel, přeměnili usedlost v pohostinné letní sídlo s dvanácti nákladně zařízenými pokoji v patře, kam zvali osobnosti a přátele především z řad umělců. Vilu obklopuje zahrada v novoromantickém stylu, s množstvím dřevin, zejména dubů a buků, kamennou lavičkou a stolem, kde Mozart komponoval. V zahradě též stojí terrena s původními malbami z let 1700 a 1780, která slouží jako koncertní síň, pískovcová fontána se sochou Živý pramen od Jana Kodeta z roku 1975 a plastika skladatelova poprsí od Tomáše Seidana z roku 1876.

Po smrti Františka Xavera Duška se Josefína dostala do finančních problémů a Bertramku musela prodat. Jedním z majitelů se poté stal Lambert Popelka, který ji koupil v roce 1838, a jako velký ctitel Mozarta zpřístupnil pokoje, které Mozart obýval. Po požáru Bertramky a po smrti Popelkovy vdovy připadla nemovitost jisté Mathildě Sliwenské, která ji roku 1925 odkázala salcburskému Mozarteu. Po vzniku československého státu byla Bertramka získána zpět a svěřena Mozartově obci v ČSR.

Při příležitosti 200. výročí Mozartova narození byl objekt v roce 1956 rekonstruován a stal se z něj Památník W. A. Mozarta a manželů Duškových. V roce 1986 převzal budovu stát, v následujícím roce prošla rekonstrukcí a 1. 12. 2000 tu byla otevřena nová stálá expozice, která vyplňuje obytné patro o sedmi místnostech, ve dvou z nichž Mozart bydlel. Prostory byly uvedeny do původního stavu a vybaveny původním nábytkem, byly sem soustředěny veškeré památky na Mozarta a manžele Duškovy jako hudební nástroje, rukopisy, dopisy, obrazy, rytiny, tisky a další dokumenty. Na podzim 2009 byla vila Bertramka vrácena Mozartově obci a v lednu 2019 ji vláda prohlásila národní kulturní památkou.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia