Tři oříšky pro Popelku: Legendární česká pohádka se natáčela na vodním hradě Švihov

Ve filmu hrad tvořil kulisu statku, nyní nabízí prohlídku šlechtického sídla, i putování za tajemstvím Popelčina střevíčku.

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Gotický hrad Švihov se nachází ve městě Švihov v okrese Klatovy. Jeho historie sahá do 15. století, kdy jej nechal zbudovat královský sudí Půta Švihovský, jeden z nejvýznamnějších mužů z rodu Rýzmberků. Hrad byl od počátku komponován jako umělý ostrov, byl chráněn čtyřmi baštami, dvěma pásy hradeb a dvěma vodními příkopy, které byly napájeny vodou z řeky Úhlavy. Proslavil se mimo jiné tím, že se tu natáčela jedna z nejoblíbenějších pohádek všech dob Tři oříšky pro Popelku.

LandingPage_02_600x400.jpg

Československo-německou filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku natočil režisér Václav Vorlíček v roce 1973. Scénář napsal podle pohádky Boženy Němcové František Pavlíček, v titulcích je však uvedena Bohumila Zelenková, která jej zaštítila, protože Pavlíčkovi komunisté zakázali činnost v kultuře. Hudbu složil Karel Svoboda, hlavní píseň Kdepak ty ptáčku hnízdo máš s textem Jiřího Štaidla nazpíval Karel Gott. V hlavních rolích se představili Libuše Šafránková jako Popelka a jako princ Pavel Trávníček, kterého nadaboval Petr Svojtka. Natáčelo se na Klatovsku, v lesích kolem Javorné u Čerchova, vodním hradě Švihov, ale také ve východním Německu, například u zámku Moritzburg.

Klasické schéma pohádky o Popelce, která doma musí snášet ústrky macechy a nevlastní sestry, v kouzelných oříšcích dostane plesové šaty, ve kterých na plese okouzlí prince, je oživeno o nové vlastnosti hlavních hrdinů, především Popelky, která je oproti předloze podstatně akčnější – jezdí na koni a umí střílet z kuše jako zkušený lovec. Princ je pak svéhlavým mladíkem, oddávajícím se raději lovu a zábavě s kamarády, nežli pilování dvorní etikety a přípravám na ples, na němž si má najít nevěstu.

Zajímavostí je, že Popelka i princ měli více koní, protože ti se v té době nemohli převážet přes hranice kvůli slintavce a kulhavce, které se v té době v Československu vyskytovaly. A tak Popelčini Jurášci byli tři – dva čeští a jeden německý. Dravec, kterého Popelka sestřelila, byl skutečný; od podzimu jej měl zmrazeného šumavský hajný a před natáčením byl pták rozmrazen, aby byl vláčný. Při filmování jej ze vzduchu shazoval sám režisér Vorlíček. Popelčina rádkyně sova Rozárka pak byla zapůjčena z berlínské zoo; aby ve filmu mrkala, musel prý do ní Vorlíček šťouchat špejlí.

Karel Svoboda: Tři oříšky pro Popelku

Pohádka se natáčela na v té době drahý barevný film, proto se většina záběrů točila na první pokus. Natáčení začalo v prosinci 1972 v ateliérech Babelsberg, v lednu 1973 se natáčely exteriéry okolo zámku Moritzburg. Natáčení provázel nedostatek sněhu, proto byl použit sníh umělý, který vyráběly rybí konzervárny z rozemletých rybích kostí, proto také zapáchal a do druhého dne se rozložil.

V Československu se natáčela druhá polovina filmu. Scény u špejchárku se točily u Klatov, okolo vesničky Onen Svět se odehrávaly lovecké scény, v Mezihoří byl natočen pád saní do Panského rybníka. Vodní hrad Švihov posloužil jako kulisa statku. Dostavovaly se tu stodoly, obytná část a sádrová brána; natáčelo se na Červené baště, na nádvoří byl umístěn holubník. Místní obyvatelstvo si ve filmu zahrálo jako komparz. I natáčení v Československu se zpočátku potýkalo s nedostatkem sněhu, a tak se na Švihově stříkaly střechy vápnem a jako umělý sníh sloužil rozemletý polystyren. Poté jej naopak napadlo tolik, že nebylo možné dostat se do původně vybraných lesů.

Hrad Švihov nechal zbudovat na konci 15. století královský sudí Půta Švihovský, jeden z nejvýznamnějších mužů rodu Rýzmberků, který se pohyboval na dvoře krále Vladislava II. Jagellonského a nabyl nemalého vlivu a majetku. Kromě hradu Švihova připojil Půta ke svému panství také hrady Rábí, Horažďovice a Prácheň. Od krále jako zástavu za půjčení jistého finančního obnosu dostal do vlastnictví také Roudnici nad Labem v Severních Čechách a knížectví Kozelské ve Slezsku.

Hrad Švihov byl koncipován jako umělý ostrov. Jádro hradu s paláci, kaplí, schodišťovou věží a čtverhranným vnitřním nádvořím bylo chráněno pásem vnitřních hradeb se čtyřmi nárožními baštami a prvním vodním příkopem. Druhý pás hradeb, také s vodním příkopem, obkružoval jádro hradu a zesiloval tak možnosti obrany. Po Půtově smrti zdědili hrad jeho dva synové Václav s Jindřichem. Panství se jim však nepodařilo udržet, a tak Hrad Švihov prodali roku 1548 Heraltu Kavkovi z Říčan a ze Štěkně, jehož dva synové hrad o padesát let později prodali Humprechtu Černínovi z Chudenic.

Během třicetileté války sice hrad dvakrát odolal útokům švédských vojsk, ale po válce byl vydán císařův rozkaz k jeho srovnání se zemí. Ferdinand III. Habsburský totiž chtěl demoličním dekretem vztahujícím se na výrazný počet českých hradů eliminovat možnost obsadit pevnosti loupeživými hordami. Švihov tedy v té době z vůle krále přišel o velkou část vnějšího opevnění a o oba vodní příkopy. Hrad pak byl nadále využíván už jen k hospodářským účelům. Z obou paláců se staly sýpky a předhradí se stalo hospodářským dvorem. Takto byl hrad využíván až do první poloviny 20. století. Protože nebyl prakticky nijak udržován, byl v roce 1926 v úředních spisech označován jako „zřícenina“. Základní kroky k jeho záchraně naštěstí pak provedl o čtyři roky později jeden z potomků posledních majitelů Eugen Černín; po druhé světové válce byl však hrad jako součást černínského majetku konfiskován a přešel do správy státu.

Dnes je Švihov ve správě Národního památkového ústavu a přístupný veřejnosti. Přes léto si tu dávají dostaveníčko šermíři, konají se zde koncerty, výstavy i divadelní představení. Návštěvní trasy nabízejí seznámení s životem na šlechtickém sídle prostřednictvím prohlídky reprezentačních prostor včetně hradní kaple, tanečního sálu, hodovní síně i kaple Nanebevzetí Panny Marie s freskou sv. Jiří a sbírkou gotických plastik, ale i pohled do provozně-hospodářského zázemí hradu, tedy sklepů, hejtmanské kanceláře i černé kuchyně.

Projít se můžete také za tajemstvím Popelčina střevíčku. Tento výstavní prohlídkový okruh věnovaný Popelce a natáčení slavného filmu Tři oříšky pro Popelku se nachází ve čtyřech podlažích Bílé bašty. Část výstavy je věnována dětem, které mohou výstavou projít se sovou Rozárkou při plnění různých úkolů a hádanek. Ve výstavní expozici najdete Vincka na cestě s kouzelnými oříšky, Popelku u potoka, Popelku ve své chaloupce se sovou Rozárkou, scénu ze soutěže o nejlepšího střelce, pohled do kuchyně s nešikovným kuchtíkem, pohled do světnice s množstvím látek na šaty, přebírání hrachu v popelu, královský ples i nezapomenutelnou závěrečnou scénu se střevíčkem.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast