Antonín Dvořák: Z venkovského šenku až za velkou louži

Celý rok můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Nelahozeves proslavil světově proslulý český skladatel Antonín Dvořák. Právě tady se seznamoval s hudbou a později i sám hrával na varhany zdejšího kostela sv. Ondřeje. Dvořáka dnes v Nelahozevsi připomíná expozice v jeho rodném domě s dobovým nábytkem a památkami na skladatelovo dětství, pamětní deska od Františka Hnátka, socha od Zdeňka Hoška v místním parku i každoroční slavnosti Dvořákova hudební Nelahozeves.

Český hudební skladatel Antonín Dvořák (1841-1904) se už za svého života stal jedním z nejvýznamnějších a nejuznávanějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní a komorní hudby a v mezinárodním kontextu je nejhranějším českým autorem.

Narodil se v Nelahozevsi v jednopatrovém domě č. p. 12, který se nacházel (a dosud nachází) přímo naproti kostelu. Tady vedl svou řeznickou a hostinskou živnost skladatelův otec František Dvořák a rodina tu zároveň i bydlela. Později Dvořákovi bydleli také v domě č. p. 24, který dnes již neexistuje.

V Nelahozevsi se odehrávala první Dvořákova setkání s hudbou. Jednak přímo u Dvořáků doma při tanečních zábavách ve Dvořákově hostinci (sám otec hrál rád na citeru), a také během mší, při nichž hrál na varhany místní učitel Josef Spitz. Ten také začal malého Dvořáka zasvěcovat do hry na housle, takže Antonín mohl brzy vystupovat v šenkovně před hosty, později dokonce na kůru nedalekého kostela svatého Ondřeje. Povinnou školní docházku nastoupil Antonín pravděpodobně na podzim 1847. Žádné doklady o jejím průběhu se nezachovaly, protože všechny dobové písemnosti vzaly za své při požáru nelahozeveské školy v roce 1885.
Mezi nejvýznamnější okolnosti Dvořákova dětství v Nelahozevsi lze bezpochyby počítat stavbu železnice, která tu probíhala v letech 1845 až 1851, tedy mezi čtvrtým a desátým rokem skladatelova života. Odtud patrně pramení skladatelova celoživotní fascinace železnicí a moderní dopravou.

Nedlouho po ukončení povinné školní docházky vyslal otec mladého Antonína do Zlonic ke strýci, čímž byl ukončen Dvořákův pobyt v Nelahozevsi. Do svého rodiště zavítal později skladatel ovšem ještě několikrát, mj. v 60. letech 19. století, kdy navštívil rodiče, a v dubnu 1889, kdy se na zámku zúčastnil koncertu složeného ze svých děl. Při příležitosti skladatelových 60. narozenin jmenovala Nelahozeves roku 1901 Dvořáka svým čestným občanem.

Mezitím Dvořáka objevilo nejen Německo, ale i Anglie. Skladatel začal psát svá špičková díla, intenzivně cestoval a s velkým ohlasem své kusy také dirigoval. V Anglii obdržel čestný doktorát univerzity v Cambridgi, stal se profesorem skladby a instrumentace na pražské konzervatoři a v roce 1892 ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Zdejší pobyt mu přinesl další pocty a definitivně potvrdil i jeho světovou proslulost, aby se pak vrátil do Prahy, kde 1. května 1904 nečekaně zemřel na mozkovou mrtvici.

Antonín Dvořák napsal celkem devět symfonií, z nichž největší popularity dosáhla Symfonie č. 9 e moll „Novosvětská“, několik symfonických básní, velké skladby instrumentální (Slovanské tance), vokální a vokálně-instrumentální (Stabat Mater, Svatá Ludmila, Rekviem, Te Deum), pět koncertních předeher, množství komorních skladeb a koncertů (houslový, klavírní, violoncellový), písně, sbory, klavírní skladby, deset oper (z nichž nejznámější jsou Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dmitrij a Armida).

Dvořák se při kompozici velmi často a rád vracel ke svým slovanským kořenům. Tak vznikly postupně i dvě řady Slovanských tanců, vycházejících ze základních forem lidové hudby, tedy z lidového tance. První řada obsahuje vesměs tance české, výjimkou je ukrajinská dumka. Ve druhé řadě už je výběr mezinárodní – kromě českých tanců je tu slovenský odzemek, srbské kolo, polonéza a opět skladatelem oblíbená dumka, tentokrát ve dvojím provedení. Slovanské tance existují ve dvou typech provedení, klavírním a orchestrálním, přičemž tato verze Slovanských tanců je právě tím opusem, který svou originalitou a pojetím otevřel Dvořákovi dveře do ciziny a tím zahájil i jeho světovou kariéru.

Antonín Dvořák: Furiant ze Slovanských tanců

Ve Dvořákově rodišti Nelohozevsi slavného skladatele v současné době připomíná expozice, která je umístěna ve Dvořákově rodném domě, na němž je pamětní deska od sochaře Františka Hnátka z roku 1913. Roku 1949 převzal objekt stát a vybudoval zde Památník, posléze přeměněný na Muzeum Antonína Dvořáka. Památník byl zpřístupněn veřejnosti roku 1951. Současná stálá expozice z roku 1971 byla aktualizována u příležitosti výročí Dvořákova narození roku 1991. Roku 1997 proběhla rekonstrukce druhé budovy Památníku, bývalého krámu, který byl změněn do podoby z času skladatelova života. K vidění je dobový nábytek, obrazy, vitrína s památkami na skladatelovo dětství (modlitební knížka, brko, viola) či vavřínové věnce.

V roce 1951 založila Společnost Antonína Dvořáka tradici slavností „Dvořákova hudební Nelahozeves“, spjatých s datem Mistrova narození. Další upomínkou na slavného rodáka je socha „Zamyšlený“ na parkově upravené návsi od Zdeňka Hoška z roku 1988. Znázorňuje skladatele v okamžiku před zdvižením dirigentské taktovky.

Území dnešní Nelahozevsi spolu s blízkým okolím bylo téměř nepřetržitě obydleno už od mladší doby kamenné. S největší pravděpodobností tu byla nejprve osada, poté tvrz pro ochranu říční plavby ze 14. století. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o Nelahozevsi pochází z roku 1352, kdy tu byl vybudován farní kostel sv. Ondřeje.

Své jméno obec získala pravděpodobně od dávného zakladatele Nelahoda. Stejně tak by se ale mohlo jednat o hovorovou zkratku pro „nenalezená” ves.

Nelahozeves původně náležela českému knížeti a později pražské kapitule, poté od husitských dob znovu panovníkovi. Nedlouho nato se obec stala předmětem sporů mezi církvemi a světskými vlastníky. V polovině 16. století získal tvrz, poplužní dvůr i ves s mlýnem oblíbenec císaře Ferdinanda I. Florian Gryspek z Gryspachu, který v Nelahozevsi roku 1553 začal budovat zámek s velkou knihovnou, obrazárnou a často zde hostil tehdejší básníky a filosofy.

V budování nelahozevského dominia pokračoval syn Blažej Gryspek z Gryspachu, který k obci přičlenil další vsi a dovršil stavbu zámku, který tak získal téměř konečnou podobu. Po své smrti v roce 1620 však zanechal panství zadlužené, a tak jej roku 1623 koupila Polyxena z Lobkovic. V majetku Lobkoviců zůstalo nelahozeveské dominium až do rozpadu feudalismu v roce 1848, resp. jako samostatný velkostatek až do poloviny 20. století.

V současnosti se v zámku v Nelahozevsi nachází stálá expozice, která nabízí pohled do šlechtického interiéru rodiny Lobkowiczů. Interiéry inspirované dobou 10. knížete z Lobkowicz, Ferdinanda Zdenka (1858-1938), představují pánskou a dámskou ložnici, jídelnu, hudební pokoj, rodinnou kapli a knihovnu, v níž jsou vystavovány ukázky vzácných knih a rukopisů z Lobkowiczké knihovny. V přijímacím salónu je vystaven vzácný nábytek a stěny zdobí obrazy starých mistrů – Jana Brueghela staršího, Petera Paula Rubense, Paola Veroneseho a Paniniho. Dvě místnosti jsou též věnovány zbraním a lovu, který byl neodmyslitelnou součástí společenského života šlechty.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Poslechnout si je můžete i v mobilní aplikaci; ke stažení zde.

Foto: Profimedia