Za Josefem Sukem do rodných Křečovic

Slavný český skladatel zůstal věrný svému rodišti až do své smrti.

Celé léto můžete putovat Českou republikou po stopách hudby s rádiem Classic Praha.

Křečovice proslavil hudební skladatel a člen Českého kvarteta Josef Suk, který se narodil v místní škole a celý život se sem vracel. V obci najdeme jeho mohylu z roku 1937 a především Muzeum Josefa Suka, které je umístěno v domku, kam jezdil odpočívat a kde tvořil. Ve dvou místnostech je zachován původní nábytek s klavírem, sbírka porcelánu, obrazy, sochy, medaile a další předměty přivezené z koncertních cest.

V Křečovicích se také natáčela komedie Vesničko má, středisková.

profimedia-0067881524 josef suk 1.jpg

Český skladatel, houslista a pedagog, žák a zeť Antonína Dvořáka Josef Suk (1874-1935) se narodil v Křečovicích jako třetí a poslední dítě manželů Sukových. Hudební vlohy se u malého chlapce projevily velmi brzy, není divu - po matce pocházel ze starého rodu kantorů - hudebníků, jehož nejstarší příslušník, Karel Český, učiteloval už na počátku 17. století. Sukův otec, Josef Suk, přišel jako devatenáctiletý učitelský pomocník do Křečovic k učiteli Matyáši Českému a za čas se přiženil do tohoto starého rodu kantorů, hudebníků. V Křečovicích pak působil jako učitel a regenschori.

Budoucí skladatel byl přijat na pražskou konzervatoř již jako jedenáctiletý chlapec. Studoval hru na housle u Antonína Bennewitze, skladbu nejprve u Karla Steckera a později v mistrovské třídě Antonína Dvořáka. V roce 1898 se oženil s Dvořákovou dcerou Otilií. V roce 1901 se jim narodil syn Josef, ale Otilie již čtyři roky poté (rok po svém otci) zemřela na následky vrozené srdeční vady. Tato událost pak zásadním způsobem ovlivnila Sukovu kompoziční tvorbu v dalších letech.

Už v 18 letech se Josef Suk během studia na pražské konzervatoři stal jako houslista členem kvartetního souboru, který později nesl název České kvarteto, a působil v něm více než 40 let. Toto hudební těleso šířilo slávu české hudby a českých umělců téměř po celém světě. Suk působil také jako profesor skladby na pražské konzervatoři, kde vychoval celou řadu významných českých skladatelů.

Při tak různorodé činnosti interpretační a pedagogické se zdá celkový počet skladeb (37) poměrně malý. Z raných orchestrálních děl patří k nejvýznamnějším Serenáda Es dur op.6 z roku 1892, která získala autorovi světový ohlas. Do podvědomí hudební veřejnosti se zapsal též symfonickou hudbou k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, k významným dílům zralého období patří symfonie Asrael, dále Pohádka léta, Zrání a Epilog.

Serenáda pro smyčcové nástroje Es dur, op. 6 Josefa Suka vznikla z podnětu skladatelova učitele Antonína Dvořáka, který nasměroval žáka ke kompozici vylehčené, radostné hudby. „Nechte těch svých velkolepostí v moll“, říkal prý Dvořák. Suk, veden touto pobídkou, velmi rychle zkomponoval během prázdninových měsíců ve svých osmnácti letech půvabnou, především lyrickými tóny oplývající smyčcovou serenádu.

Josef Suk: Serenáda pro smyčce Es dur

Už v roce 1895 nechal otec Josefa Suka pro svého syna postavit na křečovické návsi proti kostelu domek, aby měl houslista a skladatel kde odpočívat a komponovat mezi jednotlivými koncertními turné. Josef Suk, který se po smrti milované Otylky už nikdy neoženil, trávil křečovickém domku všechny volné chvíle až do konce života. Když r. 1935 zemřel, jeho syn domek pietně ponechal v původním stavu i se zařízením a v r. 1951 ho odkázal státu. Tak vznikl Památník Josefa Suka, který nyní spravuje České muzeum hudby, organizační složka Národního muzea v Praze. Na domku, jehož interiér byl r. 2008 rekonstruován, je umístěna pamětní deska a uvnitř je zpřístupněná expozice. Ve dvou místnostech je zachován původní nábytek s klavírem, sbírka porcelánu, obrazy, sochy, medaile a další předměty přivezené z koncertních cest. Část expozice je pak věnována Českému kvartetu a Sukovu skladatelskému dílu a nově je doplněna audiovizuální projekcí.

Na hřbitově u kostela se pak nachází Sukův hrob s typickým kamenným náhrobkem ve tvaru lyry od Otakara Španiela. Tento náhrobek je dobře vidět i v několika scénách oblíbené filmové komedie Jiřího Menzela "Vesničko má, středisková", která byla v Křečovicích natáčena roku 1985.

Na severním okraji obce při silnici do Strážovic se nachází Sukova alej. Byla vysazena žáky místní školy r. 1938 a tvoří ji lípy a ořešáky. Alej je dlouhá 90 metrů a je zakončena Sukovou mohylou. Z původní výsadby se dochovalo 22 lip. Pomník skladatele v podobě mohyly byl postaven z žulových kvádrů a z opracovaného kusu kamene ve vrcholu. Celková výška je asi 5-6 m. a pochází z roku 1937. Podél cesty k silnici jsou pak osazeny žulové balvany se jmény Sukových děl.

Obec Křečovice je prvně doložena r. 1352 a nachází se v okrese Benešov ve Středočeském kraji, zhruba 40 km od Prahy. V Křečovicích stávalo sídlo rytířů Křečovických z Křečovic, kteří byli zakladateli zdejšího kostela a v místní tvrzi sídlili až do osudné bitvy na Bílé hoře.

Po Křečovických obec střídala majitele, až se v roce 1669 stal majitelem panství a statku Václav Karel Čelibský, svobodný pán ze Soutic a na Skrýšově. Jeho syn pak prodal panství roku 1707 Jeronýmovi Kolloredovi z Walse a po jeho smrti se stal majitelem Jáchym hrabě Pachta z Rájova, který dosáhl ve své době neobyčejného věku 105 let.

Za 2. světové války se Křečovice staly součástí vojenského cvičiště Zbraní SS Benešov a obyvatelé obce se museli 31. prosince 1943 vystěhovat. Do zpustošených Křečovic se pak bývalí přeživší usedlíci vrátili až po osvobození republiky v roce 1945.

Mezi místní pamětihodnosti patří Kostel svatého Lukáše, Klášter naší Paní nad Vltavou, či přírodní památka Křečovický potok.

Plánujete letní výlety po České republice a přemýšlíte, kam vyrazit a podle jakého klíče vybrat cíl svého prázdninového putování ?
Co takhle vydat se po památkách a zajímavých lokalitách, které jsou spojeny s hudbou?
Prozkoumejte další výlety za klasikou.

Foto: Profimedia

Podcast