Evropa si připomíná skladatelku a zpěvačku Pauline Viardot

Všestranná francouzská hudebnice španělského původu a celoevropského významu se narodila před 200 lety.

Přestože skládání klasické hudby bylo po staletí převážně doménou mužů, málokterý z velkých mistrů hudebních dějin by se mohl pochlubit tím, že jej na klavír učil Ferenc Liszt a kompozici Antonín Rejcha. Mohla by to však o sobě říct Pařížanka Pauline Viardot, která se (coby Michelle Ferdinande Pauline García) narodila do hudební rodiny přesně před dvěma staletími - 18. července 1821. Byla dcerou renomovaného španělského tenoristy žijícího v Paříži Manuela Garcíi a mladší sestrou proslulé belcantové divy, mezzosopranistky Marii Malibran. Přestože se tato významná osobnost operního světa 19. století už pro mnohé stala pouhým encyklopedickým heslem, dvousté výročí jejího narození je skvělou příležitostí připomenout její mimořádnou kariéru a dílo, které zvolna opět přichází k životu.

Múza velkých umělců

Stejně jako její o třináct let starší sestra, i Pauline byla fenomenální pěvkyní - profesionálně začala zpívat právě po sestřině předčasné smrti. Vynikala mimořádným hlasovým rozsahem (údajně od malého c do tříčárkovaného f), jenž jí umožňoval zpívat téměř veškeré operní role, od altové až po vysokou sopránovou polohu. Výjimečně nadaná Pauline prý už v dětském věku šesti let plynně ovládala španělský, francouzský, anglický a italský jazyk, později dokázala i zcela bez přízvuku zpívat v ruštině. Na profesionální úrovni hrála i na klavír a právě za tímto nástrojem si odbyla svůj koncertní debut.

Její pěvecká kariéra byla dlouhá a hvězdná. Přímo na míru pro ni psali přední skladatelé té doby, například Hector Berlioz, Charles Gounod, Giacomo Meyerbeer, Johannes Brahms, Camille Saint-Saëns, Robert Schumann či Gabriel Fauré. Ty všechny inspirovala především svými inteligentními a duchaplnými interpretacemi dramatických rolí, jež byly její nejsilnější stránkou a fenoménem tehdejší operní scény. Přátelila se také s Fryderikem Chopinem, s nímž konzultovala i svou klavírní hru a kterému později zpívala na pohřbu sólový part v Mozartově Requiem.

Na muže měla zřejmě ve svém životě poměrně štěstí. Manželem se jí stal o jedenadvacet let starší kritik, překladatel, novinář a divadelník Louis Viardot. Dle dostupných zdrojů jí byl celoživotně velmi oddaný, podporoval ji v kariéře a dělal jí (dnešním slovníkem) manažera. Do umělkyně se nicméně vášnivě zamilovali mnozí, mezi nimi i ruský literát Ivan Turgeněv, kterému popletla hlavu natolik, že odešel z ruské vlasti, aby mohl následovat zpěvaččiny kroky. Ona naopak ve Francii propagovala jeho dílo a ruskou kulturu celkově. Společně dokonce i napsali operu: komorní zpěvohra Le dernier sorcier ("Poslední čaroděj") s Turgeněvovým libretem a hudbou Pauline Viardot měla veřejnou premiéru ve Výmaru roku 1869.

"První geniální skladatelka"

Viardot byla výjimečně kvalitně a všestranně hudebně vzdělaná, což se dá konstatovat zcela bez ohledu na pohlaví. Coby skladatelka napsala pět komorních oper, z toho dvě na vlastní libreto, dále sborové i instrumentální skladby a desítky písní. Kompozice byla však v její době pro ženu stále velmi neobvyklou činností a ona sama neměla v tomto ohledu velké ambice; většinu jejího díla tvoří didaktické skladbičky, jež napsala pro své studenty, a výrazněji se rozepsala až v pěveckém důchodu. Ferenc Liszt nicméně údajně prohlásil, že právě v Pauline Viardot "svět konečně našel svou první geniální skladatelku," a to dokonce navzdory skutečnosti, že byla vrstevnicí i samotné Clary Schumannové.

Právě autorská stránka její výjimečné umělecké osobnosti vzbuzuje v poslední době čím dál větší zájem, a to v souvislosti s letošním jubileem, jakož i s celosvětově vzrůstajícím důrazem na díla ženských autorek. Vydavatelství Breitkopf und Härtel nedávno vydalo kritickou edici jejích písní na Puškinovy a Turgeněvovy ruské texty, americká operní společnost Wolf Trap Opera zase během uplynulého víkendu uvedla její pohádkovou operu Cendrillon. Zájem o její vokální tvorbu projevují čím dál více i současné pěvecké hvězdy, například Cecilia Bartoli.

Letošní výročí Pauline Viardot připomíná třeba i mezinárodní organizace Europa Nostra, pečující o evropské kulturní dědictví, která jí dokonce připisuje - snad poněkud nadsazený - titul "matka evropské kultury". Vzpomínkové akce se chystají po celé Evropě i v Rusku, záštitu nad nimi převzal sám francouzský prezident Emanuel Macron. Umělkyni je mimo jiné věnována třeba výstava kreseb, fotografií a notových zápisů v pařížském Musée de la Vie romantique a jejím významem pro evropskou kulturu se bude zaobírat dokonce celé sympozium, které Institut de France plánuje na 15. října. V příštím roce 2022 by se pak veřejnosti měla po rekonstrukci znovuotevřít i Villa Viardot, sídlo v Bougivalu poblíž Paříže, které manželům Viardotovým roku 1874 věnoval Turgeněv.

Pauline Viardot zemřela v požehnaném věku v roce 1910, dva měsíce před devětaosmdesátými narozeninami.

Foto: Profimedia

Podcast