Katolická církev vzala Vivaldiho operu na milost. Po 300 letech.
Po téměř třech staletích měla opera Farnace Antonia Vivaldiho premiéru v italské Ferraře, kde byla původně zakázána.
Tři století trvající spor mezi katolickou církví a Antoniem Vivaldim skončil. Vivaldiho opera Il Farnace měla po původním zákazu v roce 1730 konečně premiéru ve Ferraře. Informovaly o tom světové deníky.
Antonio Vivaldi, jeden z největších skladatelů klasické hudby, je autorem více než padesáti oper a mnoha instrumentálních koncertů, například pro housle, cembalo a varhany, mandolínu, hoboj či kytaru.
Vivaldi je sice jedním z nejslavnějších skladatelů, ale zemřel v cizí zemi a v chudobě poté, co ferrarský arcibiskup zrušil uvedení jedné z jeho oper. O 290 let později katolická církev vzala skladatele na milost, když se ferrarský arcibiskup Giancarlo Perego sám zúčastnil minulý týden premiéry Vivaldiho opery Il Farnace. Jeho dávný předchůdce, ferrarský kardinál Tommaso Ruffo, zakázal Vivaldimu vstup do města kvůli skladatelovu vztahu s jistou zpěvačkou. Argumentem bylo také, že Vivaldi neslouží mše, jak náleželo jeho povolání. Ve skutečnosti na tom ale skladatel nebyl zdravotně dobře a investice do zrušených představení jej finančně zruinovala.
Baroko v minimalistické verzi
Historie Vivaldiho vrcholné opery Il Farnace je složitá. Při své premiéře v roce 1827 v Benátkách se stala velkým hitem a byla nastudována v mnoha evropských městech, ale dochovaly se pouze dvě partitury: jedna neporušená z Pavie, kde byla provedena v roce 1731, a jedna z Ferrary, kde chybí 3. dějství. Druhá z nich obsahuje také mnoho nových árií, které nahradily ty z Pavie.
Toto provedení v Teatro Comunale di Ferrara bylo zamýšleno jako oslava a zároveň jakási symbolická omluva Vivaldimu, a proto se přesně drží ferrarského rukopisu z roku 1738. Konec příbehu o poraženém pontském králi Farnacem, který nechce, aby jeho rodina upadla do rukou Římanů, tedy zůstává spíše nedořečený a chybí také asi nejslavnější árie "Gelido in ogni vena".
Produkce režiséra Marka Belussiho je minimalistická - navzdory tomu, že se v partituře z roku 1738 dochovaly podrobné jevištní poznámky. Celé představení, ve kterém excelovali kontratenorista Raffaelle Pe v titulní roli a Elena Biscuola jako Berenice. Orchestr dobových nástrojů Accademia dello Sprito Santo vedl Federico Maria Sardelli. Celé představení, které bylo také vysíláno živě, je možné zhlédnout zde:
Kněz a hudební génius
Antonio Vivaldi se narodil v roce 1678 v Benátkách. Studoval hru na housle u svého otce a projevoval pozoruhodnou vyspělost jako houslista i skladatel. Jako nejstarší syn z chudé rodiny měl vstoupit do kněžského stavu, což také učinil a v patnácti letech přijal první z svěcení. Na kněze byl Vivaldi vysvěcen o deset let později, v březnu 1703.
Krátce poté nastoupil Vivaldi do instituce Ospedale della Pietà jako maestro di violino neboli mistr houslí. Asi rok poté vydalo benátské nakladatelství Sala jeho op. 1, soubor triových sonát: díla pro dvoje housle, violoncello a continuo. Následovala řada významných publikací. Vivaldiho soubor 12 koncertů vydaný jako op. 3 v roce 1711 je obecně považován za nejvlivnější hudební publikaci první poloviny 18. století. To dokládá i fakt, že o tisíc kilometrů severněji si Vivaldiho koncerty prostudoval Johann Sebastian Bach a byl jimi tak okouzlen, že dva z nich upravil pro sólové cembalo, tři pro sólové varhany a jeden pro čtyři cembala a orchestr.
Foto Teatro Comunale di Ferrara
