Vojtěch Dyk dokončuje film o Josefu Myslivečkovi

Herece a zpěváka Vojtěcha Dyka, znají posluchači a diváci z filmů a např. i ze spolupráce s B-Side Bandem. Aktuálně natáčí s režisérem Petrem Václavem historický velkofilm Il Boemo, přibližující hvězdnou kariéru i trpký konec vynikajícího českého skladatele 18. století Josefa Myslivečka. Vojtěch Dyk ztvárňuje hlavní roli, a tak se první dotazy Marka Šulce týkají právě tohoto tématu.

Marek Šulc: Právě teď je s námi na telefonu herec a zpěvák Vojtěch Dyk, který v připravovaném snímku Il Boemo ztvárňuje postavu Josefa Myslivečka. Vojtěchu, zdravím Vás po čase u nás v rádiu, přeju vám dobré dopoledne.

Vojtěch Dyk: Dobré dopoledne, zdravím všechny posluchače i Vás, Marku.

MŠ: Jsem moc rád, že jste si na nás udělal čas. Pokud to říkám správně, tak opět tu byla etapa dalšího natáčení snímku Il Boemo. Je to tak, točili jste v Česku i v Itálii a nabízí se samozřejmě otázka, zdali na to natáčení měl vliv covid.

VD: No to si pište, že měl, protože to natáčení mělo být rozprostřeno teďka do celýho půlroku, dejme tomu až do března, a producenti se snažili to odtočit co nejrychlejc, takže my už vlastně většinu toho filmu máme odtočenou teďka, protože jsme nakonec točili všechno v září a v říjnu, takže já jsem momentálně přešťastnej, protože už tu zbývá jenom pět dní dotočit někdy v prosinci.

MŠ: Vojtěchu, když jste přijal tu práci na tomto filmu, předpokládám, že to pro Vás musel být nejenom herecký oříšek, ale jak jsem se někde dočetl, musel jste se začít učit další jazyky.

VD: Bohužel to s tím učením jazyků je trošku složitější, protože já jsem se začal učit italsky, ale potom jsem zjistil, že tak abych všechno stíhal se naučit jako skoro divadelní hru bez herců a bez zkoušek – protože jsem samozřejmě to měl k dispozici už dřív –, tak jsem se musel začít učit jenom ty repliky, takže teďka teprve, až to dotočím, budu pokračovat v tý italštině – si říkám, že už by to byla škoda toho nevyužít.

MŠ: Ten příběh Josefa Myslivečka je příběhem velmi úspěšného muže, ty úspěchy slavil především v Itálii. Když jste si o něm četl, když jste se o něm učil, tak co pro Vás osobně bylo na něm nejzajímavější?

VD: Nejzajímavější bylo asi zaprvé to, že paradoxně – no paradoxně… jak už to tak bývá v Čechách – my si moc (mám pocit) … Češi nemají moc rádi takový jako svoje modly nebo idoly, jsme hodně takový jako… myslím si, že jsme trošku takovej cynickej národ častokrát, jo, ateistickej. Takže tím pádem ten Mysliveček, což bylo pro mě překvapení, vlastně není moc známej tady a přitom ve svý době opravdu to byl obrovská megastar… třeba mnohem větší ve svý době než Mozart, kterej se od něj mnohé učil. Tak to mě asi překvapilo nejvíc a to druhý asi ta obrovská vášeň pro tu hudbu, která pro mě třeba na rozdíl od tý Mozartovy byla taková – dalo by se říct – hlubší, no tak když jste slyšeli ten koncert teďka, co jste pouštěli s Collegiem a s Václavem Luksem, tak to je prostě trošičku něco jinýho, je to jakoby zapuštěný spíš do obsahu těch věcí.

MŠ: Někde jsem se dočetl, že jste řekl, že to natáčení pro vás bylo nesmírně těžké, tak to musíte vysvětlit. V čem? Bylo to těžké díky spolupráci s Petrem Václavem?

VD: Těžký to bylo hlavně z toho důvodu, že jsem opravdu točil v jazyku, kterej mi není vlastní, že jsem nemohl zas až tak moc improvizovat. Zadruhý všechna ta hudba, která se tam odehrává v tom filmu, se točila živě, což je taky rarita, protože většinou se to dělává na playback, tak tady toho bylo minimálně … a že jsem se musel učit i na klavír – mimo jiné i ten koncert, který jste hráli. Takže těžký to bylo prostě v mnoha směrech. Ten Mysliveček tam nesleze z toho plátna, takže já jsem vlastně neměl úplně moc času na odpočinek, ale to je prostě herecká práce, no. Ale spíš ten jazyk, to bylo takový nejtěžší, protože prostě Petr Václav má rád, když je všechno jako vysvětlený a když všichni všechno chápou, to znamená, že prostě tam toho jazyka je hodně, a nejenom italštiny, ale i němčiny, kterou taky neovládám, takže jsem si prostě musel nějakým způsobem šáhnout někam do nějakejch neznámejch vod. Na druhou stranu mi je to vlastně tím blízký.

MŠ: Vojtěchu, zmínil jste slovní spojení „čas na odpočinek“, tak v tomto roce ho máme možná všichni o trochu víc, než bychom si sami přáli. Vím, že během letních měsíců na YouTubu na mě vypadl klip Váš a Ewy Farne – ukázka z projektu „Folk Swings“. Ten už je na světě? Jak vlastně zapadá do toho Vašeho hudebního portfolia?

VD: Zapadá tak, že mě oslovil Josef Buchta, můj kamarád a koproducent v projektu „Vojtěch Dyk a B-Side Band“, a řekl mi, jestli si nechci zazpívat písničku Kryla a písničku Zuzky Navarový, a to jsou pro mě obě dvě takový modly neuvěřitelný, že jsem řekl že ano, ale to chce prostě hrozně citlivý zacházení s tím. A potom řekl, že bych ty Kočky mohl zpívat s Ewou Farnou, tak jsem si říkal okamžitě ano, poněvadž Ewu uznávám jako opravdu jednu z nejlepších zpěvaček vůbec tady v tý republice. Tak takhle to bylo jednoduchý, zapadá to jednoduše, protože s B-Side Bandem prostě spolupracuju už dlouhý léta, a tak proč by ne, že?

MŠ: Vojtěchu, živé hraní je teď zakázáno, stejně jako divadlo – tak čím teď žijete aktuálně, nebo na co se chystáte?

VD: Momentálně žiju odpočinkem, jak jsem řekl, protože musím teďka chvíli vydýchnout. Žiju taky tím, že neustále odsouvám turné s americkou kapelou, který – jak se zdá – vůbec nevím, kdy se bude moct uskutečnit, což mě mrzí, protože od vzniku desky D.Y.K. už uplynul nějakej ten rok a vlastně jsem nebyl dík koronaviru schopen to předvést naživo, no a tak… A tak já se vždycky zabavím sám naštěstí, protože si vymejšlím vždycky sám. Teďka jde hlavně o turné D.Y.K a potom zase s B-Side Bandem a tak dál. Ale momentálně, opravdu se těším, že pojedu s rodinou na chalupu a tam nic nebudu dělat.

MŠ: Vojto, já jsem moc rád, že ještě před odjezdem na chalupu jsme si mohli povídat v dnešním dopoledni na Classic Praha. Ať se Vám daří a budu se opět někdy těšit na viděnou. Mějte se!

VD: Dobře, děkuju Vám, mějte se taky a mějte krásný dny.

Foto: Turner PR