Zemřel Vadim Petrov

Dnes, v pondělí 7. prosince, zemřel respektovaný hudební skladatel, jehož hudbu jsme znali, rádi poslouchali a jistě ještě dlouho rádi poslouchat budeme.

Vadim Petrov byl potomkem prastarého ruského šlechtického rodu, v Praze žil už jeho dědeček. Hudbě se začal věnovat od dětství, nejprve začal s houslemi, později přešel na klavír a přidal studium hudební teorie. Klavír i skladbu pak vystudoval i na pražské AMU, věnoval se také dirigování a zajímal se o lidovou hudbu.

V roce 1958 založil v Praze Lidovou konzervatoř (dnešní Konzervatoř Jaroslava Ježka), po roce 1968 byl politicky pronásledován, z této školy byl vyhozen a měl zákaz veškeré veřejné umělecké činnosti. Azyl tehdy našel na Konzervatoři J. Deyla pro zrakově postižené, v letech 1976–1992 pak vyučoval skladbu a hudební teorii na Pražské konzervatoři.

Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé jednak s ohledem na počet opusů (více než 1400 titulů), jednak s ohledem na repertoárovou šíři. Je autorem desítek symfonických skladeb, sborů, šansonů, písní a písňových cyklů i úprav lidových písní.

Široká veřejnost zná Vadima Petrova jako autora hudby k filmům (172 titulů), rozhlasovým hrám (152 titulů), televizním inscenacím a filmům (244 titulů) i divadelním hrám (45 titulů). Vadim Petrov měl dar, že jeho hudba zní vždy velmi nápaditě a svěže, skvěle dokresluje situaci, a přitom na sebe nestrhává nepatřičnou pozornost. V tomto smyslu se řadí po bok třeba takovým filmovým skladatelům, jako byli např. Václav Trojan nebo Zdeněk Liška.

Hudbu tohoto autora znají samozřejmě i ti nejmenší – i když často o tom vzhledem ke svém věku ani nevědí: mimo jiné napsal hudbu k animovaným filmům o Krtkovi, dnes už doslova legendárním Krkonošským pohádkám a mnoho dalšího.

Psát by se mohlo vzhledem k širokému uměleckému záběru i požehnanému věku ještě mnohé – pro zájemce o další informace odkážu na dostupné webové stránky:

– osobní stránky Vadima Petrova;

– jiné osobní stránky VP;

– Wikipedie.

Foto: Wikipedia, Vadim Petrov, 6. 12. 2012