Kotel nepatří jen do kotelny

Nejen kotel, ale i talíře a pokličky v symfonickém orchestru.

Dnešní hudební rodinku vám určitě nemusím představovat, jistě ji - nebo alespoň některé její členy - všichni znáte a uměli byste na některé z nich i zahrát. Nevěříte ? Tak poslouchejte…

Slyšíte? To jsou činely. Takové krásně se lesknoucí zlaté talíře, nebo spíš pokličky, protože mají ouška. A vydávají nádherně řinčivý zvuk. S nimi byste to jistě uměli… Některé jsou veliké, jiné docela maličké a dají se navléknou na prsty.

A tohle už je další člen téhle hudební rodinky. Bubínek. Takže dnes nás bude provázet rodina bicích nástrojů. Bicích proto, že se na ně bije, bouchá, tluče, ale taky se s nimi chřestí, zvoní nebo se na ně cinká.

A když rodina – tak dnes začneme pěkně od toho nejstaršího člena. Dědečkem je velikánský buben, kterému se říká tympán nebo taky kotel.

To byl on. Taky má tvar jako veliký kotel, třeba takový, v jakém by se dala uvařit polévka pro celou školu. Je potažený kůží a tluče se do něj paličkou, stejně tak, jako na menší členy téhle rodiny – bubny a bubínky.

Bubny a bicí vůbec má ráda celá řada skladatelů - třeba Maurice Ravel. Ten je použil ve skladbě, která se jmenuje Bolero. To je tanec, který se tančí ve Španělsku.

Slyšíte ? …Tam tadadadam tam, tam tadadadam tam tam tam….

K bicím nástrojům ovšem patří i různé zvonečky, zvonky, ba i zvony. A taky spousta dalších různých věcí, na které se dá bouchat nebo ťukat – různá dřeva a dřevíčka, kovové tyče a tyčky ... A ty když jsou vyskládány pěkně vedle sebe a jsou po ruce šikovné paličky a ručičky, pak se s nimi dá vykouzlit zvuk jako ....třeba jako když do sebe ťukají dvě stříbrné lžičky.....

Krása ! Co říkáte ?! Tak zase příště s paní Hudbou na shledanou....!

Foto: Wikimedia (Sheila Miguez)

Podcast