Kudy vede cesta do světa hudby ?

Notovou osnovu odmyká houslový klíč.

Tak vás znovu vítám v tajemné říši paní Hudby. A dnes nebudeme jenom poslouchat, ale dnes vás zvu i na malý výlet….

Představte si, že na zemi leží vedle sebe 5 kolejí - právě tolik, kolik máte prstů na jedné ruce.

A těmhle kolejím se v hudbě říká notová osnova. V ní jsou zabydleny oválné švestičky, kterým se říká noty – některé jsou bílé (prázdné) nebo naopak černé (plné) – jako by měly pěkně najezené bříško... A notová osnova je tu proto, aby se švestičky - notičky nerozutekly a měly se čeho držet. Některé jsou usazené přímo na linkách a některé se uvelebily mezi nimi.

Každá notička má svou linku nebo mezeru – ta, která je pěkně dole – vespod, ta rozehrává příjemné hluboké zvuky - tóny, ale ta, co sídlí výš, má i vyšší zvuk….A takhle se mezi sebou umí propétat...

Ty švestičky – notičky, které jsou černé a mají plná bříška, běhají rychleji. Některé si ovšem pořídili nožičku, aby byly ještě rychlejší, a ty nejživější – filuty – ty se dokonce vybavily i praporkem, aby je mohl zezadu vítr pěkně pohánět k rychlosti nejvyšší. Za to ty prázdné – bílé – jsou pěěěkněě líné a rozhodně nikam nespěchají...

Jo, dělat hudbu není žádná legrace ! Co se jen ty notičky naběhají během jedné skladby nebo písničky nahoru a zase dolů, to byste ani nevěřili, a kdyby jim někdo neurčoval, kdy a kam poběží, to by byl pěkný zmatek. A proto je tu paní Hudba a taky páni skladatelé, kteří těm notám určují na notové osnově jejich místo. Představte si, že ty notičky sedí pěkně seřazeny na notových linkách jako vlaštovky v létě na drátě, nebo jako navléknuté korálky na šňůrce, kterou nosí maminka kolem krku – každá má své místo…. Takže už se klidně mohou rozběhnout a nechat rozeznít celou melodii...

Ale ouha – ono to nejde – ale proč? Už vím – musíme nejprve odemknout klíčem – v hudbě se jmenuje klíč houslový a je vždycky na začátku každé notové osnovy. Tak tedy musíme odemknout pomyslná dvířka a vypustit notičky za jejich posláním ... hudbou....

Tak tady se nám předvedly notičky v celé své kráse – střídaly se tóny rychlé i pomalé, vysoké i hluboké a pěkně se nám v závěru rozjely – však jsem taky viděla, jak na mě ty nejrychlejší notičky vesele mávají praporky....Stejně tak svižně běhají a proplétají se i v hudbě skladatele Wolfganga Amadea Mozarta, který své první skladbičky napsal – představte si - když byl zrovna tak malý jako vy...

Tak tohle už byla docela opravdická hudba. A já už se zas těším na další návštěvu její říše – doufám, že vy taky !

Obrázek: Pinterest

Podcast