Noty jako vlaštovky na drátě. Kolik not je do taktu ?
Na linkách i v mezerách. Pod notovou osnovou i nad ní. Tam všude mají své místo jednotlivé noty. Jejich umístění určuje výšku tónu. A co se stane, když je v notové osnově pomlka ?
Tak už jsme se seznámili s notami a notovou osnovou a víme, že má 5 linek, tedy právě tolik, kolik máme prstů na jedné ruce. Známe už prázdné i plné noty a dokonce i ty s nožičkou a praporkem. Noty tedy ukazují na notové osnově muzikantům, jak vysoko nebo naopak hluboko - a také jak rychle – mají jednotlivé tóny, ze kterých se každá melodie skládá, – hrát nebo zpívat. Třeba právě tak svižně jako Jiřinková polka skladatele Bedřicha Smetany.
Víte vlastně, kolik je tónů, ze kterých můžeme takovou melodii poskládat ? Těch základních je sedm a abychom podle nich dokázali zpívat a hrát, mají jednotlivé tóny svá jména - Cé, Dé, É, eF, GÉ, Á, HÁ. A každý ten tón, každá nota má podle svého jména i své místo na notové osnově.
Že je těch tónů sedm a linek v osnově jen pět, takže některé noty nemají kde bydlet ? Ono je to trošičku složitější. Tónů, ze kterých se skládá melodie, totiž není jenom sedm, ale mnohem víc, ale pak už se jejich jména jen opakují, a navíc – tóny nebydlí jen na linkách, ale i v mezerách mezi nimi. A některé tóny dokonce mají své místo i pod nebo nad notovou osnovou. A aby se tam vzájemně nepošťuchovali, mají tam pomocné linky, na kterých jsou usazeny. Čím níž pod notovou osnovou takový tón bydlí, tím je hlubší, a čím je na notové osnově výš, tím je vyšší. A ty nad notovou osnovou už cvrlikají pěkně vysoko - docela jako ptáčci…
Aby se nám notičky mezi sebou nepohádaly a nepomíchaly, jsou od sebe na notové osnově odděleny čárkou…vlastně takovým malým plotem – ohrádkou. A té se říká TAKT. A aby bylo jasné, kolik se jich do té ohrádky, ohraničené čárami – do TAKTU - vejde, jsou vždycky na začátku notové osnovy, hned za houslovým klíčem, který celou melodii odemyká, napsány číslice.
Když jsou na začátku notové osnovy dvě židličky, tedy vlastně dvě čtyřky, nad sebou, pak každý muzikant ví, že do jednoho taktu se vejdou čtyři celé noty a že budeme tedy každý takt počítat do čtyř…. prvá, druhá, třetí, čtvrtá…..
Ale někdy třeba na té čtyřce - židličce sedí jiná číslice - například trojka – a to je potom takt tříčtvrťový a počítáme jen do tří. První, druhá, třetí….a nebo také raz, dva, tři, raz, dva, tři….
Nu a když si židličku – čtyřku sedne půvabná dlouhokrká labuť – tedy dvojka, počítáme takt jen do dvou: první, druhá, první, druhá…..a nebo raz, dva, raz, dva – jako do pochodu.
Slyšíte ???? Že nic neslyšíte ??? Ale to je správně… Někdy se totiž skladatel rozhodne, že tónů už bylo dost a že na chviličku bude ticho, než bude melodie zase pokračovat….Ale jak to zapsat do not, aby muzikanti chviličku počkali ? – To nejde dát tam pokyn jako pejskovi: ČEKEJ! a tak se do notové osnovy napíše takzvaná POMLKA – znaménko pro to, že teď bude ticho.
Ale my přece nemůžeme zakončit naše dnešní povídání o hudbě tichem – to přeci nejde.
Tak si nakonec poslechněte písničku, kterou zazpívají děti jen o málo starší, než jste vy.
Nezapomeňte si poslechnout i další díly pořadů Hravá Klasika - ZDE.
Ilustrační foto (©Shutterstock)
