17. prosince se narodil malíř, který je pro většinu Čechů synonymem českých Vánoc. Josef Lada

Český malíř, ilustrátor, karikaturista a spisovatel Josef Lada je považován svým způsobem za zakladatele českého komiksu a tzv. „moderní české pohádky“. Narodil se 17. prosince 1887 ve středočeské vesnici Hrusice nedaleko Prahy. Jeho otcem byl hrusický švec Josef Lada a matkou Alžběta, rozená Janovská. Byl nejmladším ze čtyř dětí; měl bratra Františka (* 1870) a sestry Antonii (* 1877) a Marii (* 1881). Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Viděl tedy proto jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.

Přesto kreslil od útlého věku; začal dříve, než se naučil psát. Po ukončení školní docházky se proto rodiče rozhodli, že se vyučí malířem pokojů a divadelních dekorací u p. Petránka na Královských Vinohradech, kam nastoupil do učení v roce 1901. Už po měsíci však učení opustil a o rok později nastoupil v Praze do učení na knihaře-zlatiče u Karáska, jehož dílna se nacházela na rohu Ječné ulice a Karlova náměstí. Výuční list obdržel 30. září 1905. V této době začal též navštěvovat večerní kurzy kreslení na pražské UMPRUM, a přesto, že byl v roce 1906 přijat i na denní studium, po roce na vlastní žádost školu opustil a věnoval se samostatné výtvarné činnosti.

V roce 1905 se Josef Lada seznámil s Hanou Budějickou, se kterou se 18. června 1923 oženil a v následujících letech se jim narodily dvě dcery – Alena a Eva. Alena Ladová (1925–1992) byla rovněž ilustrátorka a malířka a o svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, v níž byly použity ilustrace z Ladových děl a bylo jí vydáno přes 9000 výtisků. Dcera Eva (1928–1945) byla nadanou klavíristkou, bohužel zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera v únoru 1945.

Ladovi bydleli od roku 1925 v domě na Praze 2 v Ohradní ulici (dnes Ladova ulice), kde měl Josef Lada i svoji pracovnu. Téhož roku se stal redaktorem nedělní přílohy Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky a v redakci pracoval až do roku 1940. Poté se věnoval více volné tvorbě a kreslení karikatur do novin a časopisů omezil na minimum. Od roku 1924 se Lada pravidelně vracel do svých rodných Hrusic a v roce 1930 tu dokonce zakoupil pozemek na stavbu domu.

Za svůj dlouhý a plodný život vytvořil Josef Lada více než 15 000 černobílých a barevných ilustrací, z nichž nejpopulárnější jsou bezpochyby ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka. Z volné tvorby zanechal kolem pěti stovek obrazů. Jeho oblíbenými figurami byl vodník či ponocný. Jeho dílo je zastoupeno nejen v soukromých, ale i ve veřejných sbírkách, jako je Památník národního písemnictví, Národní galerie Praha, Muzeum umění Olomouc, Oblastní muzeum Praha-východ a jiné. Přispíval do časopisů a novin, ilustroval hudebniny, vytvářel kalendáře, plakáty či ex libris.

Byl také autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám. Mezi první patřil Strakonický Dudák Josefa Kajetána Tyla, uvedený v pražském Národním divadle v roce 1930. Jeho posledními návrhy byly pro Dvořákovu operu Čert a Káča; ty už se bohužel nerealizovaly.

Spolupracoval i s filmem. Za jeho života vznikl například animovaný film Říkadla Eduarda Hofmana s hudbou Leoše Janáčka, loutkový film Osudy dobrého vojáka Švejka podle scénáře a v režii Jiřího Trnky, nebo hraný film z roku 1956 Hrátky s čertem režiséra Josefa Macha podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy. O Josefu Ladovi bylo napsáno několik monografií a vzpomínkových knih a bylo mu věnováno několik desítek samostatných a nepočítaně kolektivních výstav jeho děl.

Ladův výtvarný projev byl velmi osobitý, svérázný a na první pohled zcela charakteristický. Rád se ve svých kresbách vracel ke svému dětství a zobrazoval rodnou vesnici a život řemeslníků a domkařů; celoroční koloběh života obyčejných lidí s jejich každodenní prací i drobnými radostmi. Z výtvarných technik používal Lada nejraději kresbu, kvaš a temperu. Jeho doménou byla dětská ilustrace, ale ilustroval i knihy pro dospělé. Kromě ilustrací je zároveň autorem řady knih, z nichž nejznámější je Kocour Mikeš. Jeho ilustrace inspirovaly básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy, která je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.

Josef Lada byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar. Spolu s Karlem Čapkem, Vítězslavem Nezvalem a Vladislavem Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo v roce 1947 titul národní umělec. Zemřel 14. prosince 1957 Praze a je pochován na Olšanských hřbitovech.

Foto: Profimedia