Andrés Segovia, markýz ze Salobreny

Úctyhodných 94 let se dožil španělský kytarový virtuóz, otec moderní kytary Andrés Segovia. Narodil se před 130 lety, 21. února 1893.

V době Segoviova dětství a mládí byla kytara považována za podřadný lidový nástroj a na koncertních pódiích se objevovala pouze sporadicky. Proto si Segovia, který v mnohém navázal na španělského virtuosa kytary Francesca Tárregu, vypracoval vlastní styl a techniku.

Andrés Segovia se narodil 21. února 1893 v Lianres, v andaluské provincii Jaén ve Španělsku. Od mládí žil u svého strýce Eduarda, který rozpoznal chlapcovo nadání a zařídil mu první hodiny houslí. Ovšem s ohledem na to, že Andalusie je kolébkou flamenca, i mladého Andrése uchvátil zvuk kytary a dal jí přednost před klavíru a houslí. Po přestěhování do Granady, se mladý Andrés začal věnovat jejímu studiu soustavněji a rozhodl se ji povýšit na koncertní nástroj. Studoval kytarovou literaturu svých předchůdců Fernanda Sora, Francisca Tárregy a dalších klasických skladatelů.

První veřejné vystoupení uskutečnil Segovia v Granadě ve věku 16 let, o několik let později odehrál svůj první velký koncert v Madridu, na němž kromě skladeb Francisca Tárregy přednesl i vlastní kytarové transkripce děl Johanna Sebastiana Bacha. Zanedlouho se představil i v Paříži, Barceloně a podnikl i úspěšné turné po Jižní Americe.

V Paříži se Segovia setkal s polským hudebním skladatelem a klavírním virtuózem, žijícím ve Francii, Alexandrem Tansmanem, který pro něj později zkomponoval celou řadu kytarových děl. Byla mezi nimi i Cavatina, která v roce 1952 získala cenu na mezinárodní skladatelské soutěži v Sieně.

V roce 1921 se Segovia v Buenos Aires potkal s paraguayským kytaristou a skladatelem, jedním z největších umělců a nejplodnějších kytarových skladatelů Augustínem Barriosem Mangoré, který mu přislíbil věnovat kopii rukopisu své slavné skladby La Catedral, inspirované dílem Johanna Sebastiana Bacha. Dle ověřených zdrojů ji Segovia nikdy nehrál; spekuluje se, zda důvodem bylo to, že Barrios svůj slib nesplnil, nebo profesní řevnivost mezi oběma virtuózy, kvůli níž Segovia dílo nakonec nenastudoval.

Roku 1922 Segovia vystoupil na Concurso de Canta Jondo, slavnosti flamenkového umění - hudby, písní a tance, která se konala v Granadě. Setkání inicioval skladatel Manuel de Falla a těšila se i velké podpoře básníka Federica Garcíi Lorcy. Dvoudenní večerní akce se konala venku v Alhambře a Segovia na ní zahrál Fallovu skladbu Homenaje a Debussyho.

V následujícím roce Segovia navštívil Mexiko, kde se setkal se skladatelem Manuelem Poncem. Manuel María Ponce je v Mexiku považován za otce klasické hudby a tento slavný skladatel a klavírista se ve své tvorbě soustředil nejen na klavírní literaturu, komorní tvorbu, orchestrální díla a písně, ale též skladby pro sólovou kytaru. Řadu z nich též Segoviovi dedikoval.

V roce 1924 Segovia navštívil dílnu německého nástrojaře Hermanna Hausera, byl jeho prací nadšen a vybral si jednu z jeho kytar pro svá koncertní vystupování a absolvoval s ní i velké koncertní turné po USA.

V témže roce se Segovia setkal i s brazilským violoncellistou, kytaristou, klarinetistou, klavíristou, dirigentem a hudebním skladatelem Heitorem Villa-Lobosem. Stejně jako předtím Mexičana Ponceho i Lobose Segovia požádal, aby něco složil pro kytaru, a tak vzniklo v kytarové literatuře legendárních Lobosových 12 etud, které patří k základním kamenům kytarového repertoáru.

K dalším Segoviových přátelům vedle Ponceho a Lobose, patřil i italský klavírista a skladatel Mario Castelnuovo-Tedesco, s nímž se poprvé setkal v roce 1932, a i z tohoto přátelství se zrodila řada skladeb, které mají dnes nezastupitelné místo v kytarové literatuře. Například Kytarový koncert op. 99 z roku 1939, který byl prvním kytarovým koncertem 20. století a posledním dílem Castelnuovo-Tedesca v Itálii, než emigroval do Spojených států. Jeho premiéru provedl Segovia v Uruguayi v roce 1939.

Po druhé světové válce začal pořádal Segovia pravidelná turné po Evropě a Americe a intenzivně se věnoval též nahrávání. V roce 1954 se věnoval jeho krajan Joaquín Rodrigo svou skladbu Fantasía para un gentilhombre, roku 1958 získal Segovia cenu Grammy za nahrávku Segovia Golden Jubilee. Jako uznání za jeho přínos hudbě a umění byla Segovia 24. června 1981 povýšen králem Juanem Carlosem I. do šlechtického stavu a král mu udělil dědičný titul Marqués de Salobrena.

profimedia-0257479087 Andrés Segovia.jpg

Andrés Segovia koncertoval až do vysokého věku. Poslední léta svého života strávil na pobřeží Costa del Sol. Poslední CD nahrál v Madridu v červnu 1977. O jeho životě a díle byly natočeny dva filmy, jeden, když mu bylo 75 a druhý, když mu bylo 84. V roce 1984 vznikla 13dílná televizní série s názvem Segovia!. Segovia zemřel 2. června 1987 v Madridu na infarkt ve věku 94 let. Je pohřben v Casa Museo Andrés Segovia v Linares. Na jeho počest byl v roce 1989 pojmenován asteroid hlavního pásu 3822 Segovia a jeho jméno nese též soutěž spolusponzorovaná Evropskou asociací učitelů kytary.

Segoviův repertoár tvořily tři hlavní pilíře: soudobá díla, která pro Segoviu zkomponovali jeho slavní současníci, zejména Federico Moreno Torroba, Federico Mompou, Joaquín Rodrigo, Manuel Ponce, Mario Castelnuovo-Tedesco, Heitor Villa-.Lobos; dále pak transkripce klasických děl původně napsaných pro jiné nástroje (např. loutna, cembalo, klavír, housle, violoncello) Johanna Sebastiana Bacha, Isaaca Albenize, Enriqua Granadose a mnoho dalších skladatelů, jejichž autorem byl většinou sám Segovia; a za třetí tradiční klasická kytarová díla od skladatelů jako Fernando Sor či Francisco Tárrega.

Foto: Profimedia

Podcast