Autor Smetanova památníku v Jabkenicích trpěl daltonismem

Akademický sochař František Bílek se narodil před 150 lety. Kromě pomníku Bedřicha Smetany vytvořil i sochy významných českých historických postav – Husa, Žižky či Roháče z Dubé.

V letošním roce je to rovných 150 od narození českého grafika, sochaře, architekta a autora užitého umění období secese Františka Bílka. Ve svých dílech oslavil mnohé české velikány, mimo jiné hudebního skladatele Bedřicha Smetanu. František Jílek je totiž autorem pomníku tohoto českého velikána, který stojí v zahradě u myslivny v Jabkenicích, kde Smetana často pobýval a kde se v současnosti nachází skladatelův památník.

Smetanův památník se skládá ze dvou částí. V popředí je nadživotní socha skladatele na podstavci, za sochou je kamenný reliéf, kde jsou znázorněny postavy z jeho děl. Reliéf je rozdělen na tematická pole: Dolce písní a tria oper, Akt z Dalibora, Hymna Libušina, Báseň má vlast a Z mého života. Na pomník je použit hořický pískovec. Odhalení pomníku se uskutečnilo 8. června 1924, načasováno bylo ke stému výročí narození skladatele.

Obec Jabkenice nedaleko Mladé Boleslavi je pevně spjata s posledním desetiletím Smetanova života a tvorby. Právě tady, v jabkenické myslivně v bezprostřední blízkosti rozsáhlé, dodnes zachované obory knížat Thurn-Taxisů, kde působil Smetanův zeť Josef Schwarz, totiž skladatel po ztrátě sluchu v roce 1874 žil trvale u své dcery. Zde také vznikla většina jeho nejvýznamnějších děl: opery Hubička, Tajemství, Čertova stěna, oba smyčcové kvartety, klavírní cykly Sny a České tance, řada sborových děl, dokončil tu cyklus Má vlast.

Po Smetanově smrti v roce 1884 byla roku 1888 na myslivně odhalena skladatelova pamětní deska a v roce 1928 tu byla zpřístupněna jeho pracovna. Později zde vznikla stálá expozice, která prostřednictvím obrazových a písemných dokumentů i řadou osobních a rodinných předmětů přibližuje život Smetanovy rodiny i rodiny Žofie a Josefa Schwarzových v Jabkenicích a dokumentuje Smetanovu tvorbu jabkenického období. Jádrem expozice jsou interiéry Smetanovy pracovny a rodinného salónu zrekonstruované podle dobových svědectví a zařízené zčásti i původním dochovaným nábytkem ze Smetanovy rodiny a dalšími autentickými památkami.

profimedia-0012839160 chýnov.jpg

(Bílkův atelier v Chýnově)

Mnohostranný umělec František Bílek trpěl daltonismem

Akademický architekt František Bílek se narodil 6. listopadu 1872 v Chýnově. Umělecké nadání projevoval už do útlého dětství, a tak po studiích na táborském gymnáziu studoval malbu u profesora Maxmiliána Pirnera na Akademii výtvarných umění. Kvůli potížím s vrozenou oční vadou – částečným daltonismem – zabraňujícím Bílkovi rozeznávat některé barvy, přešel na radu svých učitelů k Josefu Mudrovi na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze studovat sochařství. Díky stipendiu mecenáše Vojtěcha Lanny mladšího studoval pak Bílek v Paříži, kde se setkal s řadou dalších českých umělců, Zdenkou Braunerovou, Alfonsem Muchou, Luďkem Maroldem, či Vojtěchem Hynaisem, a v té tobě také vznikala jeho první díla inspirovaná jeho náboženským cítěním: Golgota – hora lebek a Orba je naší viny trest. Díla však nebyla příznivě přijata a stipendijní komise v čele s Josefem Myslbekem Bílkovi stipendium odebrala. Myslbek se dokonce nevybíravě vyjádřil o promarněném stipendiu a o Bílkovi řekl, že není hoden ani srovnání s jeho posledním žákem.

Během života pak František Bílek podnikl řadu dalších cest do zahraničí. Navštívil Itálii, Německo, Sicílii, Mnichov, Salcburk, Paříž. Po návratu z jednoroční vojenské služby v roce 1893 si František Bílek v Chýnově zřídil sochařskou dílnu a v roce 1898 si tu postavil podle vlastního návrhu dům s ateliérem.

profimedia-0091677248 bílkova vila.jpg

(Bílkova vila v Praze)

V roce 1902 se oženil a krátce poté se přestěhoval do Prahy. Manželé bydleli postupně na několika místech (ul. Nové Mlýny; na Smíchově ve Švédské ulici; v Bubenči v Korunovační ulici) a Bílek přechodně pracoval v refektáři v klášteře na Strahově, v Bubenči nebo v Čechově ulici. Monumentální díla zpočátku tvořil v Chýnově, kam dojížděl zejména v létě. Později zakoupil pozemek po zbouraných městských hradbách, kde si nechal roku 1911 podle svého vlastního návrhu postavit vilu s ateliérem v Mickiewiczově ulici na Hradčanech. V současné době je v této vile, kterou Bílkova manželka Berta darovala (podobně jako část manželova díla) městu Praze, zřízeno muzeum se stálou expozicí Františka Bílka. To je součástí Galerie hlavního města Prahy, která také spravuje Bílkův dům se stálou expozicí v Chýnově.

František Bílek zemřel 13. října 1941 a je pochován na chýnovském hřbitově pod svou monumentální sochou Modlitba nad hroby, která vznikla obezděním stromu, ale po jeho setlení byla v roce 1980 nahrazena kopií. Na rodném domku slavného umělce je pak umístěna umělcova pamětní deska.

Zajímavé je, že i další Bílkovi sourozenci projevovali výtvarné nadání; starší bratr Josef byl projektant a stavitel, mladší Antonín absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu a byl sochařem.

profimedia-0012839169 bílek.jpg

(Bílkovy náhrobky v Chýnově u Tábora)

František Bílek – myslitel, mystik, výrazný představitel českého symbolismu a secese

František Bílek měl už od útlého dětství úzký vztah k náboženství. Jako dospělý se však často rozcházel s oficiální katolickou církví a v únoru 1921 s celou rodinou přestoupil do československé církve (dnešní Církev československá husitská) a stal se jejím oficiálním umělcem. Jako náboženský myslitel a mystik bral svou uměleckou práci jako službu bratřím a oběť ve prospěch druhých. Ve svém díle často spojoval křesťanské a orientální náboženství v mystické jednotě světa. Postupem let navrhl Bílek pro Církev československou husitskou obřadní předměty, bohoslužebná roucha, štóly, jesličky, svícny a další výtvarné symboly.

František Bílek se stal jednou z nejvýraznějších osobností českého secesního symbolismu. Zobrazoval převážně náboženská témata, která doplňoval mystickými texty. Jeho výtvarný styl je netradiční a rozeznatelný na první pohled. Bílek byl nejen sochařem, řezbářem a keramikem, ale také grafikem, kreslířem, ilustrátorem, autorem návrhů knižních vazeb i různých druhů užitých umění a také výtečným architektem.

Zpočátku byl častým námětem jeho děl pocit zoufalství nad vinami člověka, ale postupně převládala naděje, vykoupení a víra. Kromě biblických námětů tvořil postavy rodiny a je autorem mnohých postav českých duchovních i světských velikánů – Jana Husa, Jana Žižky, Jana Roháče z Dubé a dalších. Sochy zobrazoval nejen jako postavy, ale vyjadřoval celý příběh nebo osud lidské bytosti, případně osud celého národa.

Ve svých grafikách volil Bílek často motiv vody, ohně a měsíce, také postavu kněze u oltáře. Některé grafické listy doprovázel písmem vlastního návrhu a provedení. Kresbami a dřevoryty doprovodil např. řadu básnických sbírek Otokara Březiny i velkou publikaci o Březinovi Stavitel chrámu, dřevoryty a litografiemi pak dílo Tomáše ze Štítného Dokonanie kněh šesterých. Bílek byl také autorem návrhu stavby venkovského stavení s ateliérem, v němž byl i pokoj pro Bílkovy přátele Julia Zeyera a Otokara Březinu, „Chaloupka“ v Chýnově (1898); kromě vlastní vily v Praze navrhl například též vilu Ladislava Prokopa Procházky v Praze na Hradčanech, navrhoval i různé kusy nábytku a celé bytové interiéry a projektoval i další stavby, hřbitovy i části obytných sídlišť.

profimedia-0091677244 sochy bílek.jpg

Foto: Profimedia

Podcast