Autorovi opery Čarostřelec se stala osudná Praha

Německý skladatel Carl Maria Weber byl nejen kapelníkem Stavovského divadla, ale potkal tu i dvě osudové ženy svého života.

Opera Čarostřelec německého romantického skladatele, klavíristy a dirigenta přelomu 18. a 19. století Carla Marii von Webera je považována za zakladatelské dílo německé romantické opery. Weber je jakýmsi vývojovým stupněm opery mezi Wolfgangem Amadeem Mozartem a Richardem Wagnerem. Obohatil operu o dramatické základy, pracoval s příznačnými motivy a tématy.

Premiéra Čarostřelce proběhla před 201 lety, 18. června 1821

Děj své nejslavnější a nejúspěšnější opery zasadil Weber do českých lesů na Domažlicku; k Čechám měl ostatně blízký vztah, od roku 1813 byl dirigentem ve pražském Stavovském divadle. Libretista Friedrich Kind zpracoval příběh z Knihy o strašidlech Augusta F. Launa a Johanna A. Apela, který se odehrál na Domažlicku v době po třicetileté válce. Mladý myslivec Max miluje dceru polesného Kuna, kterou však může získat za ženu jen tehdy, zvítězí-li ve střelecké soutěži. Maxovi se ovšem snaží s pomocí temných sil škodit odmítnutý Agátin nápadník Kašpar, který Maxovi zdánlivě nabízí pomoc; čarovnou kuli, kterou nemůže minout. Tu si ale musí Max ulít sám o půlnoci ve Vlčím dole.

V baladickém příběhu opery dominuje téma věčného boje dobra a zla. Weberova hudba, v níž autor použil řadu prvků lidového zpěvu a lidového tance, je tajemná a skvěle dotváří atmosféru příběhu. Operu si v roce 1817 objednal berlínský intendant hrabě Carl von Brühl, který též dal návrh ke změně názvu opery z původního Myslivcova nevěsta na Čarostřelec. Opera měla úspěšnou premiéru 18. června 1821 v Berlíně a publikum zaujala kontrastem veselých lidových inspirací a mistrovského líčení děsivé atmosféry Vlčí rokle i Kašparovy negativní postavy.

Slavný umělec jako magnet na problémy

Talent Carla Marii von Webera byl vskutku výjimečný. Už v jedenácti letech napsal svou první divadelní hru se zpěvy, komickou operu s německým textem, a nedlouho po jeho 14 narozeninách byla jedna z jeho dalších kompozic s názvem Lesní panna uvedena v listopadu 1800 ve Freibergu v Sasku. O 3 roky později byla v Augsburgu uvedena jeho opera Peter Schmoll a jeho sousedé a poté se vydal do Vídně. V pouhých sedmnácti letech byl pak jmenován dvorním kapelníkem ve Vratislavi a tohoto postu se ujal v roce 1804. Přes své mládí se Weber na postu dvorního kapelníka ve Vratislavi pustil do razantních změn. V opeře změnil repertoár, prodloužil zkušební období a propouštěl starší zpěváky, což se pochopitelně brzy setkalo s nevolí. S ohledem na velice zvláštní nehodu, kdy se napil kyseliny určené na leptání rytin na místo vína, a několik měsíců byl upoután na lůžko, nestihl plánované reformy uskutečnit. Z kapelnického postu odstoupil a jako host pruského generála Friedricha Eugena Heinricha von Württemberg-Oels v Carlsruhe oslňoval místní publikum koncertní klavírista. Zde krátkodobě zevrubně poznal i místní vězení, kam se dostal po obvinění z finančních machinací a za své nemalé dluhy.

V roce 1813 přivál vítr Webera i k nám, do českých zemí, protože tu přijal místo ředitele a dirigenta pražského Stavovského divadla. Pustil se tu do zvyšování umělecké úrovně repertoáru i ansámblu, najímal nové umělce. Jako dirigent byl prvním, kdo zavedl použití taktovky u dirigentského pultu. V té době však začal trpět tuberkulózou, na kterou později, v roce 1826, v Londýně zemřel.

profimedia-0010258991 stavovské divadlo 2.jpg

Své osudové ženy poznal Weber v Praze

Pokud se týče osobního života, navázal Weber během svého života dva bouřlivé milostné vztahy, první s o několik let starší česko-rakouskou herečkou Stavovského divadla Theresou Brunettiovou. Ta sice byla provdaná za tanečníka, ovšem evidentně to byla ona, kdo toužil navázat vztah s Weberem, protože dobové reálie dokládají, že si jej vyhlédla a čekala na něj v divadle až skončí zkouška, aby s ním navázala kontakt. Celá situace nakonec eskalovala tím, že si skladatel založil „ménage à trois“, tedy partnerské soužití nejen s Theresou, ale i jejím úslužným manželem, „jenž byl napůl polichocen tím, že nový, geniální ředitel opery navštěvuje jeho dům“. Therese prý byla náročná a nevyzpytatelná milenka, která svou sexuální moc nad snadno ovlivnitelným mladým Weber zneužívala k tomu, aby ho trýznila. Jak dokládá skladatelův deník, po žárlivých výstupech obvykle následovalo usmíření, jež se obratem zvrhlo v ještě divočejší hádku. Jakkoliv Weber tímto jejím chování opovrhoval, nedokázal se z jejího vlivu vymanit. Situace se změnila zhruba po roce, kdy se novou členkou opery stala sopranistka Caroline Brandtová, přezdívaná Lina nebo „Muckin“ („Muška“). Rázem byla Therese zapomenuta a předmětem Weberovy lásky se stala Caroline. Záhy se stala jeho manželkou a posléze i předčasně jeho vdovou. Podobně jako Therese byla malé postavy se světle blond vlasy a bujně vyvinutou postavou, ovšem dle všeho s příjemnou a milou povahou. Weber a Lina se vzali 4. listopadu 1817 v Praze a měli spolu dva syny.

Foto: Profimedia

Podcast