Čarodějka Armida nedala skladatelům spát

Chceme-li se dopátrat původu kouzelnice Armidy, vede nás stopa až k Homérovi. Ale popořádku: Armida je jednou z postav a její láska k rytíři Rinaldovi jednou ze zápletek epické básně Osvobozený Jeruzalém italského raně barokního autora Torquata Tassa (1544-1595). Ano, této pozoruhodné osobnosti, jejíž osud zpracoval Goethe ve svém dramatu a Franz Liszt v symfonické básni.

Osvobozený Jeruzalém se dějově opírá o první křižáckou výpravu. Navazuje tak na žánr oblíbený už ve starověku, konkrétně Homérovy eposy Illías a Odyssea. Právě Armida má předobraz v kouzelnici Kirké, která zajala navracející se hrdiny na svém ostrově.

Také Armida očaruje křesťanské rytíře a unese je na svůj ostrov. Největšího hrdinu Rinalda chce původně zabít, ale zamiluje se do něj. Rinaldo však nechce zůstat v jejím náručí a znovu se vydává do boje za záchranu Božího hrobu. Armida se chce žalem probodnout, ale Rinaldo jí v tom zabrání. Přesvědčí ji, aby se nechala pokřtít. Následně se křižácké vojsko dobyde - osvobodí Jeruzalém od muslimů.

Emotivní baroko

Válka, lidské vášně, zrada a katarze, to vše Tassova báseň obsahuje, a tak není divu, že se látky ujala dlouhá řada skladatelů. Asi nejznámější je opera Georga Friedricha Händela Rinaldo. Z ní pochází tato skvostná árie Lascia ch'io pianga.

Podobnou barokní pompu a gejzír emocí nabízí Armida Jeana-Baptista Lullyho. Že je to francouzské dílo, poznáme už z typicky "tečkované" předehry.

Reformátor a jeho žák

Christopf Willibald Gluck a jeho Armide z roku 1777. Rytíř Rinaldo se zde jmenuje "Renaud" a jako správná francouzská opera má i Gluckova opera řadu pěkných instrumentálních a tanečních čísel.

Gluckův žák a přítel Antonio Salieri se ve své opeře Armida z roku 1771 (tedy komponované na počátku jeho dlouhé operní dráhy) zřetelně inspiroval Gluckovou operní reformou, znát je to v dramatické předehře:

Jsme v období klasicismu. Zde vynikají díla Josefa Myslivečka a Josepha Haydna. Mysliveček premiéroval svou Armidu v roce 1778 a libreto je do italštiny přeloženým francouzským textem k Lullyho Armidě. Příběh se tedy obloukem vrátil do jazyka, v němž byl původně napsán. Myslivečkovu operu (neměla valný úspěch) v moderní době provedli v Lisabonu v roce 2015, jinak zatím partitura čeká na své vzkříšení.

Také Armida Josepha Haydna si libreto vypůjčila z různých zdrojů. Nebylo to v 18. století ničím neobvyklé. Skladatel sám považoval Armidu za svou nejlepší operu, ale produkce ve 20. a našem století bychom spočítali na prstech jedné ruky. Existuje ale zdařilá nahrávka, pod níž je podepsán Nikolaus Harnoncourt. Titulní roli zpívá Cecilia Bartoli.

Na ukázku jedna z virtuózních árií.

Snad nejnáročnější ze všech svých operních partů svěřil Armidě Gioacchino Rossini. Krkolomných koloratur se v minulosti ujaly například Maria Callas nebo Renée Fleming. Tu si poslechněte ve virtuózní árii D'amore al dolce impero:

Dvořákova Armida

Do češtiny přeložil Osvobozený Jeruzalém Torquata Tassa obdivovatel italské kultury Jaroslav Vrchlický. Jeho vlastní přepracování do podoby libreta vypráví příběh o vášnivém milostném vztahu mezi dcerou damašského krále a rytířem křížové výpravy Rinaldem. Oba milenci se tak ocitnou na bitevním poli, kde nad láskou a rozumem vládne touha po moci a fanatismus, zejména ten náboženský.  

Ve svém posledním dokončeném díle zúročil Antonín Dvořák vše, k čemu se v průběhu svého tvůrčího života dopracoval. Najdeme zde působivou ilustraci exotického prostředí Blízkého východu: například kombinací ženských hlasů s harfami a dřevěnými dechovými nástroji. Přes jasné hudební mistrovství nedosáhla Armida - především vinou nepříznivých okolností - při prvním uvedení úspěchu Rusalky. Skladatel krátce po premiéře zemřel.

Foto: Profimedia