Český šlechtic, diplomat, cestovatel a hudební skladatel byl sťat na Staroměstském náměstí

Český šlechtic, spisovatel, válečník, diplomat, cestovatel a hudebník Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic v roce 1598 podnikl cestu do Svaté země a Egypta a popsal ji v cestopisu, který vydal o deset let později. Jeho život ukončil v roce 1621 kat Jan Mydlář. Kryštof Harant byl sťat na Staroměstském náměstí v Praze za svou účast v českém stavovském povstání jako jeden z 21 odbojných českých pánů.

(Zdroj: Profimedia)

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic se narodil v roce 1564 jako syn Jiřího Haranta z Polžic a Bezdružic) a jeho čtvrté manželky Marie Anny Janovské z Janovic. Mládí a studia strávil v severním Tyrolsku, v letech 1576–1584 působil jako dvořan arcivévody Ferdinanda II. Tyrolského na zámku Ambras u Innsbrucku.

Kryštof Harant byl všestranně nadaný; hovořil sedmi jazyky, ovládal zeměpis, historii a orientoval se ve výtvarném umění a vyznal se i v hudbě. V letech 1593-1598 působil v armádě, s níž se účastnil turecké války proti Osmanské říši. Po smrti své manželky Evy Černínové (1597) dal jejich dvě děti na výchovu své švagrové Lidmile Markvartové z Hrádku, rozené Černínové z Chudenic a následujícího roku odcestoval se švagrem Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Středomoří, Palestiny a Egypta. Lodí se pak vydali do Svaté země, kde chtěli navštívili Boží hrob. V roce 1598 se v Egyptě plavili proti proudu Nilu do Káhiry a ještě dál, kde byli přepadeni Araby.

Zážitky z cest přiměly Kryštofa Haranta k napsání cestopisu, který byl veřejně vyšel v roce 1608 s jeho vlastními kresbami a dřevoryty Jana Willenberga. Později jej jeho synovec Kryštof Vilém Harant z Polžic a Bezdružic nechal v roce 1678 vydat v Norimberku tiskem pod názvem Der Christliche Ulysses (Křesťanská odyssea).

Po návratu z cest vstoupil Kryštof Harant do služeb u dvora Rudolfa II., kde byl jmenován nejvyšším stříbrníkem, jehož povinností byla péče o stříbrné stolní nádobí. V roce 1601 byl Kryštof jmenován dvorním radou a císařovým komorníkem a roku 1603 povýšen do panského stavu. Od roku 1605 zastával úřad královského hejtmana Nového Města pražského a v roce 1607 byl jmenován císařským radou.

(Hrad Pecka. Foto: Profimedia)

Po smrti Rudolfa II. byl propuštěn ze služeb u císařského dvora a později odešel do ústraní na svůj hrad Pecka, kde se několik let věnoval hudbě. Stal se uznávaným skladatelem a právě v tomto období vznikla jeho nejlepší hudební díla.

V roce 1618 se Kryštof Harant vrátil do Prahy, kde se aktivně zúčastnil povstání českých stavů. V roce 1619 se stal vojenským komisařem a působil jako velitel dělostřelectva Thurnovy armády. Velel patnáctitisícové armádě a vedl tažení proti Vídni. Přesto, že se mu s deseti děly podařilo ostřelovat samotný císařský palác, obléhání Vídně nebylo úspěšné. Poté, co se českým králem nakrátko stal Fridrich Falcký, zastával Kryštof Harant funkci tajného rady a prezidenta české komory.

Když roku 1620 české stavovské povstání skončilo prohrou na Bílé hoře a zimní král byl svržen, byl Kryštof nucen odstoupit z politického života. Přestože měl čas i příležitost ze země uprchnout, setrvával na Pecce. V březnu 1621 tu pak byl zadržen Valdštejnovým oddílem a vydán do rukou císařových stoupenců do Prahy. Tady byl uvězněn a následně odsouzen k trestu smrti.

Byl popraven na Staroměstském náměstí jako třetí v pořadí po Jáchymu Ondřeji Šlikovi a Václavu Budovcovi z Budova a jako poslední ze tří příslušníků panského stavu. Bylo mu 57 let.

Ve své době byl Kryštof Harant znám jako vynikající hudebník a zpěvák. V jeho hudebním odkazu najdeme především skladby komponované ve stylu nizozemských skladatelů předchozí generace. Z jeho skladeb se do dnešní doby dochovalo pouze sedm opusů, ostatní se ztratily zřejmě při konfiskaci jeho majetku.

Úvodní obrázek: zdroj Wikipedie