Divadelní rarášek. Tak označil dobový tisk jednu z hvězd Zlaté kapličky Hanu Cavallárovou

Dcera pražského kloboučníka a syna přistěhovalce ze severní Itálie, koloraturní sopranistka Hana Cavallarová se narodila před 160 lety, 18. května 1863.

Hana Cavallarová, křtěná Johanna Rozálie se narodila v rodině pražského kloboučníka Ludvíka Cavallara. Hudební a herecké nadání projevovala už od dětství, vystupovala v dětských rolích a poprvé se na jevišti objevila v roce 1871 ve hře Slepá babička od Františka Pravdy na Komenského slavnostech. Studovala vyšší dívčí školu a zároveň brala soukromé hodiny zpěvu u Anny Laubové, vdově po houslistovi Ferdinandu Laubovi. Na hodiny herectví docházela k jedné z nejvýznamnějších hereček té doby Otilie Sklenářové-Malé. S oběma zmíněnými dámami měla též společné členství v Americkém klubu dam, který založili Karolína Světlá a Vojta Náprstek.

Hana Cavallarová (©Jan Mulač)

Tato nadaná herečka a zpěvačka po dětských rolích v Prozatímním divadle, které zde hrála v letech 1871 až 1877, na této scéně získala v roce 1881 angažmá jako sopranistka a později se stala stálým členem operního souboru Národního divadla. Už od prvních operních vystoupení na sebe upozornila jasným hlasem, prostým přednesem a osobním šarmem. Časem se stala významnou členkou operního souboru Národního divadla. Byla sice menší postavy, ale to jí naopak pomáhalo hlavně v komických rolích. Kritika na ní oceňovala všestrannost – v komických operetách prokazovala svěží a vtipný projev (jeden redaktor ji pochvalně nazval „divadelní rarášek“), v operách dokázala skvěle vystihnout podstatu své dramatické role.

Mezi její erbovní role patřily hrdinky Smetanových oper, např. Esmeralda v Prodané nevěstě, Barče v Hubičce, Karolína v Dvou vdovách. Mimořádný výkon podala jako Baruška v Mozartově Figarově svatbě a jako výjimečný byl posuzován i její výkon v roli Zerliny v Mozartově Donu Juanovi.

Hana Cavallárová byla jednou z prvních, kteří na jevišti prosazovali přirozenější herecké pojetí, do té doby na operním jevišti zcela nezvyklý jev. Byla skvělá jak v komických rolích, tak i v dramatickém repertoáru. Během své pěvecké kariéry vytvořila více než šedesát rolí.

Její kariéra dosáhla vrcholu v letech 1891–99. Naposledy v Národním divadle vystoupila 2. prosince 1899 ve hře Josefa Kajetána Tyla Jiříkovo vidění a poté se stáhla z veřejného života. Přestěhovala se do Řevnic, kde s manželem Juliem Weissem, za něhož se provdala v roce 1893, vystavěli dům č. 1 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Tady pak bydlela až do svého konce života. Pomáhala místním divadelním ochotníkům a občas i hrála v Lesním divadle. Hana Cavallárová zemřela v Řevnicích u Prahy 6. dubna roku 1946, ve věku nedožitých 83 let.

O jejím významném postavení na české operní scéně a v Národním divadle svědčí i to, že se v roce 1855 její portrét dostal na Hynaisovu oponu Národního divadla. Druhá, mírně skloněná dívka zprava má totiž podobu právě Hany Cavallarové.