Italského klavíristu proslavil vztah s habsburskou šlechtičnou

Letos je to rovných 140 let od úmrtí italského klavíristy a hudebního skladatele Enrica Toselliho. Ten se narodil 13. března 1883 ve Florencii a základy hudebního vzdělání a hry na klavír získal od své matky Ottavie. Veřejně začal vystupovat velmi brzy; poprvé se veřejnosti představil ve Florencii ve svých deseti letech a okamžitě sklidil obdiv. Svou klavírní hru i nadále zdokonaloval, a to u klavíristy a skladatele Giovanni Sgambatiho, který byl žákem Ference Liszta a Giuseppe Martucciho.

Foto: Enrico Tosseli (©Profimedia)

Svým interpretačním uměním oslnil i královnu Markétu Savojskou

Dráhu proslulého klavírního virtuóza odstartoval v pouhých čtrnácti letech. Kromě Itálie projel všechna hlavní evropská města a koncertoval i v Alexandrii a Severní Americe. Svým interpretačním uměním oslnil i savojský dvůr a panovnické kruhy včetně samotné královny Margherity. Po návratu z cest se usadil ve Florencii, kde kromě koncertování též vyučoval a komponoval.

Na svém kontě má především řadu písní, z nichž nejpopulárnější se stala Serenata Op. 6 Rimpianto č. 1 známá pod názvem Tosseliho serenáda. Setkání se spisovatelem Gabrielem D´Annuziem mu bylo inspirací ke kompozici symfonické básně na motivy D´Annuziova románu Il fuoco (Oheň). Pokusil se i o dramatické útvary, ovšem ani opera Lea a operety La cattiva Francesca a La Principessa bizzarra, nebyly příliš úspěšné.

Byl úspěšným klavíristou i skladatelem, ale proslavil jej skandální vztah s arcivévodkyní

Přesto, že byl Tosseli ve své době úspěšným skladatelem, věhlasu se dočkal hlavně díky mezinárodnímu skandálu, který způsobilo jeho manželství s o třináct let starší bývalou korunní princeznou saskou, arcivévodkyní Luisou Toskánskou a manželkou Friedricha Augusta III. Saského. Ta se po rozvodu s Friedrichem Augustem Saským vdala v roce 1907 za Toselliho, ovšem manželství šťastné nebylo a manželé se v roce 1912 rozešli. Jejich společný syn Karel Emmanuel se rozhodl zůstat u otce a stal se houslistou. Tosseli z tohoto manželství ovšem vytěžil velmi úspěšnou knihu vzpomínek s názvem Mari d'altesse: 4 ans de mariage avec Louise de Toscane, ex-princesse de Saxe (Čtyři roky manželství s Louisou Toskánskou, exprinceznou saskou).

Toselli se pak ještě jednou oženil se zpěvačkou jménem Pia Santarini Pancerasiovou, V hudbě se už ovšem žádné další výrazné úspěchy nedostavily a Enrico Toselli předčasně zestárlý a nemocný tuberkulózou 15. ledna 1926 ve Florencii ve věku pouhých 43 let umírá.

Foto: Luisa Toskánská a Enrico Tosseli (©Profimedia)

Dva rozvody, sedm dětí a řada milenců. Přesto toskánská princezna v životě štěstí nenašla

Luisa Toskánská, plným jménem s tituly Luise Antoinette Maria Theresia Josepha Johanna Leopoldine Caroline Ferdinande Alice Ernestine, Kaiserliche Prinzessin und Erzherzogin von Österreich, Königliche Prinzessin von Ungarn und Böhmen, Prinzessin von Toskana byla rodem toskánská princezna a sňatkem saská korunní princezna. Narodila se 2. září roku 1870 jako druhé dítě (první dcera) posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské

Už v pouhých 17 letech měla Luisa řadu nabídek k sňatku, ale ani princ Petr Sasko-Kobursko Gothajský (strýc brazilského císaře Petra I.), ani kníže Ferdinand I. Bulharský v jejích očích nebyli dost dobrou partií. V létě roku 1887 se na zámku v Pillnitz potkala se saským princem Friedrichem Augustem, nejstarším synem tehdy korunního prince Jiřího Saského, který se později v roce 1902 stal saským králem. 21. listopadu roku 1891 se za Fridricha Augusta ve Vídni provdala a narodilo se jim postupně sedm dětí.

Po sňatku Luisa následovala svého manžela do jeho rodných Drážďan, ovšem jen těžko se sžívala se saským královským dvorem a jeho přísnou dvorskou etiketou, podobně jako s manželovou rodinou, zejména jeho neprovdanou starší sestrou Matyldou. Navíc se stala obětí dvorských intrik - do oběhu se dostaly pověsti o tom, že má románek se zubním lékařem jménem O'Brian a učitelem jazyků jejích dětí André Gironem. Poslala tedy Gironovi varovný telegram, který byl ovšem zachycen tajnou policí a zveřejněn. Následně si ovšem Luisa s Gironem skutečně začala vášnivý románek a když byla těhotná se svým sedmým dítětem, dcerou Annou Monikou Piou, spekulovalo se o tom, že jejím otce je práce Giron.

V téže době, v prosinci roku 1902, se Luisa se rozhodla s pomocí dvou svých komorných v prosinci opustit Drážďany a pod záminkou cesty na zotavenou odjela k Ženevskému jezeru. Tady se setkala se svým bratrem Leopoldem Salvátorem, který se poté, co se zamiloval do profesorské dcerky Vilemíny Adamovicové, rozhodl odejít z rakouského císařského domu, a oba sourozenci po třech dnech u jezera odcestovali do Ženevy. Za několik dní nato ovšem byl sourozenecký pár v Ženevě vypátrán a manželské drama na saském panovnickém dvoře se stalo jedním z nejznámějších skandálů německé vysoké šlechty na počátku 20. století.

Král Jiří I. nechal – aniž by vyslechl názor svého syna, korunního prince Fridricha Augusta – manželství 11. února roku 1903 zvláštním soudem rozvést, ovšem rakouský císař František Josef I., hlava habsburského panovnického domu, jehož příslušnicí Luisa byla, rozvod odmítl uznat. Luisa žila až do rozvodu se svým milencem v Ženevě, ovšem několik dní před rozvodem se s Gironem z neznámých důvodů rozešla.

Když Luisa 4. května 1903 porodila, vyslal za ní saský dvůr ředitele drážďanské porodnické kliniky, který na základě ohledání novorozené princezny vynesl závěr, že podle světlé barvy očí a vlasů její celkový vzhled odpovídá otcovství Fridricha Augusta, a tak bylo dítě uznáno jako dcera saského korunního prince. Král Jiří přiznal Luise apanáž a propůjčil jí 13. července 1903 titul hraběnky von Montignoso. Podmínil to ovšem tím, že dcera bude vychovávána na saském dvoře s ostatními Luisinými dětmi; tento požadavek však Luisa nikdy nehodlala splnit.

Luisa žila s dcerkou nejprve na zámku Ramo u Lyonu a od roku 1903 na zámku Ventnor na ostrově Wight. V roce 1904 přesídlila na zámek Wartegg na Bodamském jezeře, který patřil její rodině, a později do Florencie. Její předchozí děti byly vychovávány v Drážďanech a když se s nimi Luisa pokoušela setkat, tajná policie to znemožnila.

Roku 1907 se provdala za o třináct let mladšího hudebního skladatele Enrica Tosseliho. Teprve nyní František Josef I. uznal její rozvod, vyloučil ji ovšem z habsburského domu a zapověděl používat jeho jméno Habsburk. Její první manžel si ještě téhož roku vzal k sobě dcerku Annu Piu. Nové Luisino manželství však netrvalo dlouho, v roce 1908 Luisa Toselliho opustila a v roce 1912 bylo jejich manželství rozvedeno.

Luisa nyní nosila jméno Antoinette Maria hraběnka d´Ysette, titul, který jí udělil její otec. Přesídlila nejprve ke svému strýci Ludvíku Salvátorovi na Mallorku, a poté do Bruselu. Po vpádu Němců za druhé světové války zdroje jejích příjmů, které dosud pramenily od jejího prvního manžela, vyschly a Luisa zůstala náhle bez prostředků. Zemřela v Bruselu v chudobě jako květinářka 23. března roku 1947.