Jméno Nostic není jen synonymem Stavovského divadla. Kolik slavných osobností vzešlo z tohoto rodu?

František Antonín z Nostic-Rienecku žil v letech 1725 – 1794 a byl jedním z nejvýznamnějších zastánců práv Českého království, který hájil před centralistickými záměry císařského dvora ve Vídni. Přesto, že sám mluvil německy, byl zastáncem a ochráncem českého jazyka a jeho pražský dům byl centrem společenského života, místem setkávání nejen aristokracie, ale i významných učenců. Podporoval také kulturní a duchovní život v Praze a během svého úřadování vystavěl nové kostely, zámky a paláce, mezi něž patří například zámek Měšice a jak známo, dal podnět i ke stavbě Stavovského (tehdy Nosticova) divadla. Místa, které je dodnes neodmyslitelně spjato s hudebním géniem Wolfganga Amadea Mozarta.

Foto: Stavovské divadlo, interiér (©Profimedia)

Královští předci, aristokratičtí potomci

František Antonín z Nostic-Rienecku ovšem nebyl zdaleka jediným významným mužem v tomto rodě, o němž první písemnou zmínku najdeme už v roce 1280. Mezi prapředky patří dokonce i královský pár Jan Lucemburský a Eliška Přemyslovna a jejich potomky jsou pak i další významné české aristokratické rody, například Colloredo-Mannsfeldové, Czerninové, Kinští, Kolowrat-Krakovští, Lobkowiczové, Schwarzenbergové i Sternbergové.

Původní sídlo hornolužického rodu Nosticů bylo na hradě Nostic u Budyšína a prvním Nosticem v Čechách byl Hanuš z Nostic, který se roku 1528 usadil v Praze. Jeho rodová větev ovšem do českých dějin nijak významně nezasáhla a v 18. století vymřela. Další rodové větve založili pak potomci Kašpara z Nostic, kteří získali v Čechách významné postavení i majetek. K výrazným postavám této linie patří především Oto Nostic (+1630), který položil v 17. století základy moci a bohatství Nosticů v Království českém. Jako úspěšný politik ve službách Habsburků zastával úřad místokancléře a říšského dvorního rady.

Dalším pozoruhodným mužem v tomto rodě byl i Otův synovec Jan Hartvík z Nostic, žijící v letech 1610 – 1683. I ten patřil k významným českým šlechticům a politikům. Zemřel 27. března 1683, tedy před rovnými 340 lety.

Foto: Nostický palác (©Profimedia)

Za výstavbou Nostického paláce stál Jan Hartvík z Nostic

Jan Hartvík z Nostic byl nejmladším synem Jana Mikuláše z Nostic z rottenburské větve rodu a jeho druhé manželky Žofie z Nostic-Rottenburgu. Jeho starším bratrem byl Ota z Nostic, později užívající přídomek z Nostic-Rokytnice, tajný rada, hejtman vratislavský, hejtman ve Svídnicku a Javorsku, zakladatel rokytnické pošlosti české větve nostického rodu.

Významnou událostí v Janově životě se v roce 1631 stalo dědictví majetku a panského titulu po jeho zemřelém strýci Otovi. Aby se mohl dědictví ujmout, přestěhoval se do Čech, stal se obyvatelem Českého království a záhy se také začal aktivně účastnit i jeho politického života. V letech 1638–1642 byl radou dvorského a komorního soudu, roku 1644 byl jmenován prezidentem rady nad apelacemi a 6. srpna 1646 byl povýšen do hraběcího stavu Českého království. 6. května 1651 přišlo povýšení do říšského hraběcího stavu a 16. května jmenován nejvyšším zemským komorníkem. 5. února 1652 se stal nejvyšším kancléřem a v tomto úřadu působil až do své smrti. Kromě toho byl c. k. tajným radou a roku 1672 byl dokonce vyznamenán Řádem zlatého rouna. Zemřel 27. března 1683 ve Vídni a byl pohřben v rodové hrobce pod kaplí sv. Anny v katedrále sv. Víta v Praze.

Pokud se týče majetku, patřily mu Falknov, Jindřichovice, Řehlovice a Měšice, které zdědil, sám pak koupil Grabštein, Pakoměřice a Líbeznice, Bašt, Trmice, Kraslice, Žďár a Žernoseky.

Od mohučského arcibiskupa obdržel roku část říšského hrabství Rieneck, díky čemuž nabyl právo účastnit se kollegia Franckého kraje. Byl donátorem 13. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi. Vlastnil i několik domů v Praze na Malé Straně, které v šedesátých a sedmdesátých letech 17. století nechal přestavět na honosný Nostický palác.

Raně barokní čtyřkřídlá budova Nostického paláce se dvěma dvory se dnes rozkládá mezi Maltézským náměstím, Nebovidskou, Pelclovou a Nosticovou ulicí a byl postaven na místě čtyř starších domů. Jejich pozdějším spojením vznikly domy dva, dům U Zelené růže a dům U Zlatého medvěda, které Jan Hartvík, hrabě Nostic, dal zbořit a vystavěl nový palác. Autorem projektu paláce byl pravděpodobně architekt Francesco Caratti. V první polovině 18 století byly nad hlavní římsou vztyčeny sochy imperátorů od Michala Jana Brokofa a vznikly ozdobné vikýře. Kolem roku 1757 dostal palác rokokový portál, kolem roku 1760 bylo vystavěno nové široké schodiště a okolo roku 1780 byly vytvořeny klasicistní nadokenní římsy. V roce 1736 v paláci Nosticové založili slavnou obrazárnu a také bohatou knihovnu.

Foto: Nostická obrazárna (©Profimedia)

Základem Nostické obrazárny byly akvizice, které nakupoval právě Jan Hartvík. Jednalo se například o soudobou nizozemskou malbu, či díla českých současníků, například Karla Škréty nebo Michaela Leopolda Willmanna. Kromě obrazů shromažďoval i uměleckořemeslné předměty, zejména nádobí (stříbro, glyptiku, sklo).

Původní soukromá barokní Nosticova obrazárna je dnes součástí Národní galerie a je v ní na 1400 obrazů, mezi nimi např. Rembrandtova či Rubensova díla. V Nosticově paláci pak zůstala původní soukromá knihovna, dnes zvaná Knihovna Dobrovského, se zhruba 15 000 svazky, včetně rukopisů ze 13. a 14. století.

Úvodní foto: Stavovské divadlo (©Profimedia)