Klavíristé současnosti I: Beatrice Rana

Z malého jihoitalského města se vnučka vinaře dostala na světová pódia.

Ingeligence spojená se senzualitou, poetickým výrazem a vrcholnou virtuozitou - tím ohromila svět italská klavíristka Beatrice Rana (1993). Svou hrou si umí posluchače podmanit od prvních tónů. Časopis Gramophone ji zařadil mezi pět klavíristů nové "zlaté éry".

Pochází z jihoitalského městečka Copertino a její dědeček byl vinař. Oba rodiče hráli na klavír, a tak se odmalička domnívala, že je to něco normálního, když ji ve čtyřech letech za něj posadili také. Že má neobyčejný talent, bylo jasné velmi brzy a jako devítiletá už vystoupila s orchestrem v Bachově koncertu.

Konzervatoř si vybrala lokální, ničím významnou školu v Monopoli u Jaderského moře. Tam byl jedním z jejích pedagogů slavný autor filmové hudby a pianista Nino Rota. Na vysokou školu nastoupila Beatrice Rana do německého Hannoveru, kde ji učil renomovaný pianista a vyhledávaný pedagog Arie Vardi.

Soutěží to teprve začíná

V roce 2011 přišel v kariéře mladé Italky průlom: zvítězila v mezinárodní klavírní soutěži v kanadském Montrealu. O dva roky později se utkala o nejvyšší příčku v jednom z nejdůležitějších pianistických klání: soutěži Vana Cliburna. Odešla se stříbrnou medailí a hudební svět měl další senzaci.

„Jakmile vyhrajete klavírní soutěž, ta opravdová teprve začíná,“ uvedla Rana v rozhovoru pro americký deník Star-Telegram. Díky soutěžním úspěchlm si ji pro nahrávku Prokofjevova druhého klavírního koncertu vybral dirigent Sir Antonio Pappano. „Beatrice Rana je pro mě zjevením, protože úroveň její hudební vyzrálosti a technické jistoty je u tak mladého člověka ohromující,“ uvádí obdivně Pappano. A na přání Beatrice Rany na CD zařadili i Čajkovského slavný koncert b moll. Nahrávka byla přijata s nadšením, stejně jako její následující sólové album, pro nějž zvolila Goldbergovské variace, svou "první lásku".

Goldbergovské variace jsou jakési hudební sakrosanktum. Pustíte-li si video, na němž mladá pianistka hraje úvodní Arii, dáte za pravdu recenzentovi listu Le Monde. Ten napsal: "Beatrice Rana nemusí nic dokazovat, pokud jde o techniku. ale co dělá největší dojem, je její klidná zralost a smysl pro hudební architekturu."

Album jí přineslo ocenění časopisu Gramophone v kategorii Mladý umělec roku 2017 a pozvání ke spolupráci s předními dirigenty v těch nejprestižnějších koncertních sálech na sebe nenechala dlouho čekat.

V slavné newyorské Carnegie Hall se v roce 2019 objevila hned dvakrát. Recitál, na němž provedla Chopinovy etudy a Ravelův cyklus Zrcadla prý - soudě podle kritiky - uvrhl posluchače v nadšení od první noty. Předvedla dokonalou zpěvnost a frázování, jemnost a poezii, ale také svou démonickou stránku ve skladbách, které byly dlouho považovány za téměř nehratelné.

Destinace, kde se zatím měla možnost představit, jsou výčtem nejlepších světových sálů a festivalů. Vídeňský Konzerthaus a Musikverein, Berlínská filharmonie, Concertgebouw v Amsterdamu, Lincoln Center v New Yorku a další. A těší se ze spolupráce s dirigenty, jako jsou Riccardo Chailly, Yannick Nézet-Séguin, Fabio Luisi, Yuri Temirkanov, Gianandrea Noseda nebo Zubin Mehta.

Na své zatím poslední desce natočila Stravinského a Ravela a vy si můžete vychutnat ohňostroj barev a techniky v Ptáku Ohnivákovi Igora Stravinského.

Foto Simon Fowler

Podcast