Na první pokus to nevyšlo. Smetanova opera Dvě vdovy uspěla až po druhé premiéře

• Prozatímní divadlo (©Profimedia)

Dvě vdovy jsou v tvorbě Bedřicha Smetany spolu s Prodanou nevěstou a Hubičkou určitým protipólem jeho snah o majestátní historická operní dramata, jako byla třeba jeho slavnostní opera Libuše. Tato komická opera o dvou dějstvích je plná optimismu a hravosti, ovšem neznamená to, že by pěvecké byly jednoduché či triviální. Vedle autorova operního fragmentu Viola podle Shakespearova Večera tříkrálového, jsou Dvě vdovy jedinou Smetanovou operou, která není inspirována českým zdrojem. Předlohou byla francouzská komedie Lex deux veuves Jeana Pierra Mallefilla, kterou Smetana lokalizoval do českého prostředí. Jde o veselohru, v níž Karolina a Anežka, sestřenice a zároveň vdovy, spolu tráví čas na vesnickém statku. Karolina je veselá, bezstarostná a podnikavá, zatímco Anežka si myslí, že jako vdova musí do konce života jen truchlit.

Smetana po této látce sáhl poté, co shlédl činoherní představení této francouzské komedie v překladu Emanuela Züngela v Prozatímním divadle. Züngel Smetanovu nabídku na přepracování jednoaktové komedie v operní libreto přijal a její děj na skladatelovu žádost přenesl z Francie do Česka.

• Bedřich Smetana: Dvě vdovy. Árie Karolíny "Samostatně vládnu já..." (Kateřina Kněžíková)

Až druhá premiéra přinesla úspěch

První premiéra proběhla 27. března 1874, po Smetanových úpravách proběhla druhá premiéra 20. října téhož roku. Poté se hrála jak v Prozatímním, tak Národním divadle. Její uvádění ovšem ještě jak za Smetanova života, tak v prvním desetiletí po jeho smrti bylo stále méně časté a úspěšné; chyba byla hledána především v libretu. Proto pro inscenaci roku z roku 1893 operu zcela přepracoval – přes odpor původního libretisty Emanuela Züngela – český hudební skladatel a spisovatel Václav Juda Novotný. Zasáhl do struktury díla, recitativy nahradil mluvenými dialogy a z obou dosavadních dějství vyloučil hudební čísla s „venkovským“ charakterem, nesourodá se salonním prostředím děje. V různých detailech také doplnil a pozměnil zápletku. Tato úprava se pak hrála do roku 1902, teprve když se šéfdirigentem stal Karel Kovařovic snažil se dílu navrátit původní hudební tvar. Přesto některé Novotného dramaturgické i slovní zásahy byly ponechány. Teprve dirigent Otakar Ostrčil obnovil původní znění Smetanovy druhé verze Dvou vdov.

Mimo Prahu byla opera po své premiéře provedena roku 1884 v Plzni a pak i na dalších místech, a to v nastudování společnosti Pavla Švandy ze Semčic. V roce 1887 byly Dvě vdovy poprvé uvedeny v Národním divadle v Brně, bratislavské Slovenské národní divadlo je uvedlo poprvé roku 1920 a česká divadla v Moravské Ostravě a v Olomouci o rok později. Po druhé světové válce tuto Smetanovu operu už uváděla prakticky všechna česká operní divadla.

Zahraniční uvádění Dvou vdov

Dvě vdovy byly ovšem uváděny v meziválečné době také v československých německojazyčných divadlech a ve smetanovském jubilejním roce 1934 ji například uvedlo také pražské Nové německé divadlo. Díky poměrně malé inscenační náročnosti byly Dvě vdovy vedle toho hrány často poloprofesionálně nebo amatérsky (a to i například ve washingtonské Sokol Opera Group), anebo jako studijní představení (tak ji hrála pražská HAMU nebo brněnská Janáčkova akademie múzických umění).

Dvě vdovy byly po Prodané nevěstě jediná Smetanova opera, která se ještě za jeho života hrála v cizině, a první, kterou vstoupil na německá jeviště. Byla hrána v městském divadle v Hamburku, a to díky Smetanovu zastánci Janu Ludevítu Procházkovi, který tam od roku 1879 působil po boku své manželky, operní pěvkyně.

V anglicky mluvících zemích byly Dvě vdovy uvedeny poprvé v New Yorku (23. října 1949). Ve Spojeném království je poprvé uvedla Guildhal School of Music 17. června 1963, dále English National Opera v Londýně (1992) a Scottish Opera v Edinburghu (2008). Roku 1978 je uvedl operní festival v irském Wexfordu. Francouzskou premiéru uvedla divadla v Nantes a Angers na podzim roku 2012.

• Úvodní foto: Bedřich Smetana (©Profimedia)