Nejlepší světové orchestry VIII: Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu

Je to pár dní, co hudební svět zaznamenal zprávu, že novým šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu se stane Simon Rattle. Od sezony 2023-24 nahradí zesnulého a orchestrem zbožňovaného Marisse Jansonse. Po Berlíně a Londýně se tedy pětašedesátiletý Brit přesune do Mnichova, města s dlouhou kulturní tradicí.

Rozhlasový orchestr vznikl v Mnichově po válce, v roce 1949. Založil jej dirigent Eugen Jochum a za jeho jedenáctiletého působení se těleso vypracovalo na evropskou špičku. Díky dlouhým a častým turné o sobě dávalo vědět venku a domácímu publiku servírovalo bohaté menu hudby soudobé, duchovní i klasické. Jochum byl znám uváděním Brucknerových symfonií a také skladeb duchovních.

Jako mnoho rozhlasových orchestrů, i ten bavorský se od počátku věnoval soudobé hudbě více, než je normálně zvykem. Takže Mnichované mohou pamatovat na události, jakými byly premiéry děl Igora Stravinského, Daria Milhauda, Paula Hindemitha, Pierra Bouleze nebo Karlheinze Stockhausen,a Luciana Beria nebo Petera Eötvöse.

Na opačné straně spektra stojí hudba stará a její interpretaci orchestr svěřuje veličinám, jako byly nebo jsou Nikolaus Harnoncourt nebo Ton Koopman. BRSO byl dlouho jediným tělesem, s nímž soustavně pracoval Leonard Bernstein.

Posluchači budou možná znát tento ansámbl nejen z mnoha nahrávek, které znějí z éteru, ale také třeba ze soutěže ARD, kde pravidelně doprovází mladé finalisty a vítěze.

Úžasná éra Kubelík

Rafaela Kubelíka svět považuje spolu s Karajanem, Bernsteinem a Soltim za největšího dirigenta druhé poloviny 20. století. U Bavorských symfoniků vystřídal Eugena Jochuma na dlouhou dobu 18 let: od roku 1961 do 1979.

S ním přišla "úžasná éra", jak popisují pamětníci. Kubelík uměl hráče nadchnout svou vášní a uměleckou hloubkou. Pod jeho vedením se orchestr stal technicky jistý, hladce pracující ansámbl s velkolepým zvukem. Kubelík s orchestrem připravil řadu programů s českou, ale i slovanskou hudbou, objevil hudbu 20. století a jako první společně natočili komplet Mahlerových symfonií.

Kubelík byl člověkem, jehož se bytostně dotýkala politická situace. Protestoval proti invazi sovětských vojsk do Československa v srpnu 1969. A také v samotném Mnichově se ostře vyslovil proti návrhu zákona, který omezoval veřejnoprávní média. Vyhrožoval odchodem z postu šéfdirigenta a uspěl - zákon byl upraven. Rafael Kubelík odešel až v době, kdy měl nárok na důchod. Pohostinsky s orchestrem vystupoval až do roku 1985.

Po Kubelíkovi se měl taktovky ujmout Kyrill Kondrashin, ale nečekaně zemřel. Volba padla na Sira Colina Davise, vyhlášeného specialistu na Berlizoe, anglických autorů a také vídeňské klasiky. Také on zůstal v čele poměrně dlouho, 19833-92.

Následující v nedlouhé řadě šéfdirigentů byl Lorin Maazel. Pod jeho vedením orchestr uvedl velké cykly Beethovenovy, Brahmsovy, Brucknerovy a Schubertovy hudby. Rozloučil se cyklem Mahlerovým v roce 2002.

Zázrak jménem Jansons

Následující kapitola orchestru je bohužel už také uzavřená, ale byla velmi šťastná. Lotyšského dirigenta Marisse Jansonse si muzikanti jednohlasně vybrali a od počátku mezi nimi vzniklo silné emocionální pouto.

S Jansonsem natočili bezpočet nahrávek. Sklízeli nadšené kritiky ve světových metropolích. Začali vydávat nahrávky pod vlastním labelem BR-Klassik. Za ně obdrželi řadu cen a v nejrůznějších anketách se jako těleso objevovali na předních příčkách.

Na posledním společném turné s Marissem Jansonsem vzniklo toto video vzniklo při posledním společném turné BRSO s Marissem Jansonsem. Orchestr tehdy vystoupil s sále Musikverein. Při zkoušce na Brahmsovu 4. symfonii je patrné, že dirigent se potýkal s nemocí, ale do poslední chvíle naplno pracoval. Není divu, že jeho smrt znamenala pro hráče tělesa obrovskou ztrátu.

Simon Rattle tedy má nač navazovat. Na tiskové konferenci zmínil jméno Rafaela Kubelíka jako svého velkého vzoru. Návrat do Německa je pro něj také trochu návratem domů - jeho domicil a rodina je stále v Berlíně.

Foto: BRSO