Nejslavnější českou nositelkou jména Ema byla operní diva Ema Destinnová

V pátek 8. dubna je v kalendáři jméno Ema. Jednoduché, praktické jméno, které má germánský původ. Vzniklo z německých jmen Erma a Irma, resp. Ermentrud, Erenhild, Irmagard. Význam jména odkazuje na starostlivou, veselou a milovanou pečovatelku. Vyskytuje se také ve variantě Emma a má samozřejmě řadu domáckých zdrobnělin. Jméno se užívá také na Slovensku a ve variantě Emma zná toto jméno většina jazyků - angličtina, němčina, ruština, polština, italština, francouzština, španělština, maďarština, také norština, dánština nebo švédština.
Slavnými nositelkami jména byly a jsou například manželka Charlese Darwina, matka jeho deseti dětí, česká zpěvačka Ema Brabcová nebo česká herečka Emma Černá a nositelkou jména jsou i americká herečka Emma Stone či britská herečka Emma Watson.

V minulosti byla slavnou českou nositelkou tohoto jména operní pěvkyně Ema Destinnová, které tleskali mj. diváci v londýnské Covent Garden i Metropolitní opeře v New Yorku. Poslední roky svého života prožila Destinnová ve Stráži nad Nežárkou, kde ji přímo v zámku připomíná expozice zahrnující mj. její ložnici s tajným východem, koncertní salon i oblíbenou věštírnu s kostlivcem. V nedalekém Stříbřeci nese její jméno dub, pod kterým rybařila, a u něj stojí pomník s epitafem, který si slavná diva sama napsala.

Z pražského Nového Města do Metropolitní opery v New Yorku

Jedna z nejvýznamnějších a nejslavnějších českých operních pěvkyň Ema Destinnová (1878-1930) se narodila jako Emilie Kittlová a byla druhou nejstarší dcerou z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky Šrutové. Malá Ema byla velmi umělecky všestranně nadaná: malovala, psala, hrála na housle, navštěvovala hodiny zpěvu. Její hvězdnou kariéru odstartoval debut v drážďanské dvorní opeře v roce 1897. V průběhu své hvězdné kariéry zpívala v londýnské Covent Garden, či v Metropolitní opeře v New Yorku, kde sama iniciovala uvedení Smetanovy Prodané nevěsty, v níž ztvárnila titulní roli Mařenky. V Metropolitní opeře ostatně vystoupila v celé řadě inscenací, např. 10. prosince 1910 v premiéře opery Děvče ze zlatého západu Gioacoma Pucciniho, kde se představila v titulní roli po boku jednoho z nejslavnějších tenorů všech dob Enrica Carusa.

Roku 1914 zakoupil její přítel Dinh Gilly za její peníze zámek ve Stráži nad Nežárkou, který se pak stal jejím útočištěm až do konce života. O rok později odjela Destinnová koncertovat do Ameriky a tato její cesta skýtala v čase právě probíhající 1. světové války domácímu odboji skvělou možnost, jak dopravit za hranice důležité informace. Když se ovšem v roce 1916 vrátila do Čech, čekala ji už na hranicích c. k. rakouská policie. Od té doby byla pod soustavným dohledem, měla přísný zákaz vycestovat za hranice Rakouska a uchýlila se tedy na svůj zámek ve Stráži nad Nežárkou.

Po první světové válce se ještě na několik let vrátila na světová pódia, ale v roce 1928 se po svém posledním koncertě v pražské Lucerně a následném turné po 20 městech Československa u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky stáhla do ústraní a definitivně se usadila na svém zámku ve Stráži nad Nežárkou.

Kuriózní záliby slavné operní divy

Na zámku ve Stráži nad Nežárkou se pak Destinnová věnovala především svým koníčkům a zálibám. Nebyla totiž jen pěvkyní, ale i literátkou. Po celý život psala básně, divadelní hry; napsala i román a autobiografickou knihu Pan doktor Casanova. Zabývala se ezoterikou, spiritismem a okultismem a z cest si vozila bizarní suvenýry; třeba rakvičku s kostlivcem nebo oltář z lebek a hnátů. Jeden ze svých pokojů na zámku ve Stráži nad Nežárkou si zřídila v japonském stylu a v něm opatrovala soubor figurek japonských gejš, které koupila jako část erotické sbírky jakéhosi profesora z Lipska. V její pozůstalosti se zachovaly například i vykládací karty s jejími ironickými glosami.

Na zámku ve Stráži nad Nežárkou dnes Emu Destinnovou připomíná expozice, věnovaná životu a dílu této světoznámé pěvkyně. Zpřístupněna je její ložnice, ze které vede tajný východ, modrý salon, koncertní sál, hradní sklepení s vězením pro zločince, mučírna a popravčí místnost. V hradní věži nad hladomornou je zpřístupněna i černá místnost, věštírna, kde se Ema Destinnová scházela se svými přáteli, věštili a vyvolávali duchy. Věštírna je nyní stejná jako v době Emy Destinnové; je zde černá paní, černý nábytek, věštící koule i kostlivec, kterému říkala Ivánek. Ze sklepení lze projít tajnou hradní únikovou chodbou k Nežárce. Expozici doplňují kostýmy a další předměty z pozůstalosti proslulé operní divy.

Není divu, že Ema Destinnová byla inspirací pro řadu umělců. Její osudy jsou zachyceny ve filmu Božská Ema a její postava se objevuje i ve 4. dílu pentalogie Vladimíra Neffa o rodinách Bornů a Nedobylů Veselá vdova. Její jméno nesou školy, ulice, festivaly, nadace, kluby, a dokonce i planetka mezi Zemí a Marsem. A od 1. října 1996 je v oběhu na bankovce v hodnotě 2000 korun její portrét od Oldřicha Kulhánka.

Foto: Profimedia