Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil! Mezi nejoblíbenějšími českými vánočními pohádkami nemůže chybět Pyšná princezna

Když v roce 1952 točil režisér Bořivoj Zeman pohádku Pyšná princezna na motivy Boženy Němcové, zdaleka nemohl tušit, že se snímek stane jedním z nejoblíbenějších pohádkových filmů a po řadu desítek let bude evergreenem českých pohádkových Vánoc. A nepochybně si ho i letos, po 70 letech od jeho vzniku, pustí v mnoha českých domácnostech.

Bořivoj Zeman přizval ke spolupráci scenáristy Henryka Blocha a Oldřicha Kautského a hudebního skladatele Dalibora C. Vačkáře. Jeho hudba půvabně dokresluje celý příběh a písnička „Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů, od rána až do noci, budeš vonět světu...“ doslova zlidověla.

Natáčelo se na Hluboké, v Telči, na Panské skále i na Dolském mlýně a celý příběh byl o to pohádkovější, že po skončení natáčení se princezna s princem skutečně vzali. Problém ovšem tkvěl v tom, že mladičká představitelka princezny Krasomily Alena Vránová byla v té době vdaná za dramatika a básníka Pavla Kohouta, kterého si vzala jen krátce před začátkem natáčení Pyšné princezny. Jejich svatba proběhla na ženichovo přání v den Stalinových narozenin a jejich manželství bylo v té době využíváno komunisty jako součást propagandy a dáváno za vzor mládeži. Když se pak Pavel Kohout dozvěděl o románku Vránové s Vladimírem Rážem, který hrál krále Miroslava, začal milencům vyhrožovat, a dokonce napsal divadelní hru „Dobrá píseň o zloduchovi, který přebral vzornému komunistovi ženu“.

Přesto pohádka o pyšné princezně Krasomile, která odmítne vzít si za muže krále Miroslava a on se v přestrojení za zahradníka rozhodne zlomit její pýchu, lámala od počátku rekordy v návštěvnosti. Ještě po letech se stále držela na špici oblíbených českých pohádek a princezna Krasomila se dokonce stala nejoblíbenější pohádkovou princeznou v anketě filmového festivalu v Karlových Varech v roce 1997.

Roli získala její představitelka Alena Vránová jako posluchačka teprve prvního ročníku DAMU. Tehdy za ní přišla asistentka režie Věra Pečinková a zeptala se, zda by se nechtěla zúčastnit castingu na nový film. Když se Alena Vránová dostavila na Barrandov na kamerovou zkoušku, dostala na hlavu korunku a do ruky velký míč. Hodila jej režisérovi Bořivoji Zemanovi a poručila: „Hoď mi můj míč!“ Vedle kamery se pak prý jen ozvalo: „To je ona!“

Přestože byla pohádka nadmíru povedená, kritici si stejně našli, co by jí mohli vytknout. Například v časopise Kino se psalo, že princezna Krasomila by neměla hrát na loutnu, protože se jedná o románský nástroj, jehož přednesem se odnárodnil český charakter písně. Doboví kritici se také pohoršovali například nad tím, jak dívky na louce špatně hrabou seno. Nechápali, jak je možné, že režisér mohl projevit takovou technickou neznalost jedné ze základních zemědělských prací socialistické společnosti.

Mezi další oblíbené patří Šíleně smutná princezna (Foto: Jaroslav Trousil)

A která je vaše oblíbená?

Mohli bychom jistě vyjmenovat minimálně dvě desítky českých pohádek, které se drží na špici pomyslné pohádkové hitparády, a které si rok co rok znovu rádi připomínáme.

K těm se starším datem vzniku patří Hrátky s čertem z roku 1956 na motivy pohádkové divadelní hry Jana Drdy. Autorem kostýmů i kulis byl výtvarník Josef Lada a v pohádce si zahráli i Vladimír Ráž a Alena Vránová, v té době už populární z pohádky Pyšná princezna. O tři roky později vznikl další pohádkový film podle námětu Jana Drdy a sice Dařbuján a Pandrhola. Natočil jej režisér Martin Frič a v hlavních rolích se objevili Jiří Sovák, Rudolf Hrušínský a v roli Smrťáka Václav Lohniský. Ve filmu byly použity stejné kulisy jako ve filmu Hrátky s čertem a do češtiny vnesl název záhadné nemoci „moribundus“.

„Já jsem tajtrlík? Ty seš tajtrlík!“ – to je slavná hláška z filmu Byl jednou jeden král z roku 1954 podle pohádky Sůl nad zlato Boženy Němcové. Setkali se v něm dva špičkoví komici – Jan Werich v roli krále a Vlasta Burian jako rádce Atakdále. V roli nejmladší královy dcery Marušky, která má svého tatínka ráda „jen“ jako sůl, a proto ji ze svého království vyžene, se poprvé před kamerou objevila mladičká Milena Dvorská. Roli rybáře si zahrál už „osvědčený“ pohádkový hrdina Vladimír Ráž.

Princezna Lada oslnila nejen krále Kazisvěta, ale i hodného prince Radovana

Další nesmrtelnou filmovou princeznou se pak roku 1959 stala krásná princezna Lada, jejíž čelo zdobí zlatá hvězda. V hlavní roli filmu Princezna se zlatou hvězdou se objevila Marie Kyselková, krále si zahrál František Smolík, hodnou chůvu Jarmila Kurandová. Svou slavnou filmovou roli jako spravedlivý a zpívající princ Radovan tu ztvárnil Josef Zíma a hlavním padouchem v roli krále Kazisvěta byl Martin Růžek. Tato veršovaná pohádka režiséra Martina Friče se z velké části natáčela v ateliérech, přesto se ve filmu alespoň krátce mihne zámek Průhonice a hrad Kokořín.

K filmové klasice patří i slavná Šíleně smutná princezna z roku 1968, jejíž tvůrci vsadili na popularitu mladých zpěváků Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové, které obsadili do hlavních rolí královských potomků, kteří bojkotují svůj svými královskými otci a jejich rádci domluvený sňatek. Hudební pohádka plná nádherných písniček Jana Hammera mladšího je dalším z klenotů režiséra Bořivoje Zemana a jako jedna z mála pohádek se obejde bez kouzel a nadpřirozena.

( Zámek Moritzburg, Německo tisková konference k výstavě tři oříšky pro popelku, režisér Václav Vorlíček)

Další vánoční klasiku z roku 1973 Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka s hudbou Karla Svobody a krásnou Libuškou Šafránkovou si oblíbili diváci nejenom u nás, ale i v mnoha dalších zemích. Klíčové scény Vorlíčkova kultovního filmu se natáčely na německém zámku Moritzburg, zatímco v macešin statek filmaři proměnili kousek hradu Švihov. Při natáčení Popelka i princ vystřídali více koní, protože ti se v té době nemohli převážet přes hranice kvůli slintavce a kulhavce, které se v té době v Československu vyskytovaly, a tak Popelčini Jurášci byli hned tři – dva čeští a jeden německý. Dravec, kterého Popelka sestřelila, byl skutečný; od podzimu jej měl zmrazeného šumavský hajný a před natáčením byl pták rozmrazen, aby byl vláčný. Při filmování jej ze vzduchu shazoval sám režisér Vorlíček.

Rok 1977 přinesl půvabný snímek plný dětí a duchů, který natočil Oldřich Lipský podle scénáře Zdeňka Svěráka a Jiřího Melíška. Film Ať žijí duchové! obsahuje řadu dodnes populárních písniček s hudbou Jaroslava Uhlíře a je plný skvělých triků s trpaslíky. Hájovna Baba, kde je „hajný lesa pán“, se nachází jihozápadně od Prahy v Malém Chlumci, samoobsluha byla v Mníšku pod Brdy, natáčelo se také na náměstí Jiřího z Poděbrad v Novém Kníně a na hradě Krakovec.

Pohádka Tři veteráni byla natočena na motivy Jana Wericha

K oblíbeným pohádkovým snímkům ze 70. let 20. století pak patří Jak se budí princezny a Princ a Večernice, oba z tvůrčí dílny režiséra Václava Vorlíčka. V 80. letech pak už osvědčený tým Oldřich Lipský – Zdeněk Svěrák – Jaroslav Uhlíř převedl pod názvem Tři veteráni do filmové podoby příběh dělostřelce Pankráce, dragouna Bimbáce a kuchaře Serváce na motivy Jana Wericha a v této poetické pohádce zazněla poprvé také oblíbená písnička „…není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo..." Pro pohádkovou komedii z roku 1984 S čerty nejsou žerty sáhli filmaři opět k odkazu Boženy Němcové a k příběhu o jednom pekelném omylu, dvou kamarádech a třech potrestaných hříšnících byla předlohou její pohádka Čertův švagr.

Devadesátá léta přinesla temnou pohádku s drsným příběhem a téměř až hororovými scénami Sedmero krkavců režiséra Ludvíka Ráži, ale i filmové zpracování staré pohádky Karla Jaromíra Erbena o Rozumu a Štěstí. Film s názvem Nesmrtelná teta natočil režisér Zdeněk Zelenka podle vlastního scénáře a roli Závisti psal přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Do jižních Čech zasadil v téže době režisér Zdeněk Troška svou Princeznu ze mlejna, v níž vodník s čertem, knížepán a mladý vandrovník s dopomocí mravenců a lišky rozehráli souboj o ruku mlynářovy dcery Elišky. A ve výčtu nesmí určitě chybět ani moderní volná adaptace Čapkových pohádek Loupežnické a Doktorské, natočená podle scénáře Zdeňka Svěráka režisérem Karlem Smyczkem, s názvem Lotrando a Zubejda.

Anděl Páně patří k nejoblíbenějším pohádkovým filmům posledních desetiletí

K novějším pohádkám, které každoročně stojí na předních příčkách divácké sledovanosti, rozhodně patří Anděl Páně, snímek, který v roce 2005 natočil režisér Jiří Strach. Příběhem provází sehraná dvojka - popletený anděl Petronel (Ivan Trojan) a čert Uriáš (Jiří Dvořák) a pohádkové nebe je plné svatých, které hrají herci se stejným křestním jménem. Svatého Josefa tak hraje Josef Abrhám, Veronika Žilková sv. Veroniku, Aňa Geislerová sv. Annu, Martin Huba sv. Martina, Petr Čtvrtníček sv. Petra, Matěj Hádek sv. Matěje a Lucie Bílá sv. Lucii. Podobně účinkují ve filmu Gabriela Osvaldová jako archanděl Gabriel a Michal Horáček jako archanděl Michael. O 11 let později pak vrátil Jiří Strach divákům jejich oblíbenou dvojici, tedy anděla Petronela a čerta Uriáše ve filmu Anděl Páně 2.

Úvodní foto © Československý státní film
Foto: Profimedia