Oslňoval na světových baletních scénách, objevil se ve filmu, řídil prestižní orchestry. Rudolf Nurejev

Před 30 lety, 6. ledna 1993, ztratil baletní svět jednu z velkých legend. Na následky AIDS zemřel jeden z nejvýznamnějších baletních tanečníků 20. století Rudolf Nurejev. Jako jeden z prvních umělců bývalého Sovětského svazu překročil v roce 1961 železnou oponu a zůstal ve Francii. K jeho nejvýznamnějším úlohám patří role v Louskáčkovi, Labutím jezeře, Šípkové Růžence, Bajadéře a Giselle.

Rudolf Chametovič Nurejev se narodil 17. března 1938 v chudé tatarské rodině. Jeho matka Farida byla ženou v domácnosti, otec Hamet vojákem Rudé armády. Otec si přál, aby se malý Rudolf stal lékařem nebo inženýrem, ale s ohledem na finanční podmínky rodiny podobná studia nepřicházela v úvahu. Když byla rodina přesídlena do hlavního města Baškortostánu Ufy, kde na ni čekaly další útrapy v podobě dlouhých zimních měsíců a nedostatku potravin a oblečení, naskytla se Rudolfovi poprvé možnost navštívit místní operu, v níž se hrála i baletní představení. A když roku 1945 dostal příležitost vidět poprvé balet, jednalo se představení s názvem Zpěvy jestřábů, byl natolik uchvácen, že se rozhodl pro kariéru profesionálního tanečníka.

V začátcích tedy tančil lidové tance ve škole a v amatérských skupinách a v patnácti letech dostal možnost tančit v umělecké škole proslulého Velkého divadla v Moskvě. Lákalo jej ovšem studium tance v Leningradě, a tak se svému otci navzdory v sedmnácti letech vydal do Leningradu, kde jej přijali do slavné Akademie Agrippiny Vaganovové a jeho učitelem se stal Alexandr Puškin.

profimedia-0277553801 nurejev 2.jpg

Foto: Rudolf Nurejev (©Profimedia)

Světovou kariéru odstartoval Kirovově divadle, při turné po Francii se rozhodl pro emigraci

Po absolutoriu dostal nabídky jak do moskevského Velkého divadla, tak do tehdejšího Kirovova (dnešního Mariinského) divadla, kam také nastoupil a debutoval po boku Natalie Dudinské v baletu Laurencie. V roce 1961 jeli leningradští umělci na turné do Francie a agentura si vymínila, že si výslovně přeje, aby přijel mezi jinými i Nurejev. V jeho polovině turné, kdy soubor pokračoval do Londýna a Nurejev měl být kvůli přílišnému kontaktu se svými novými zahraničními přáteli, mezi něž patřil i například choreograf Pierre Lacotte, poslán zpátky do Ruska, se se mladý tanečník rozhodl požádat o politický azyl. Stal se tak dlouhých pětadvacet let stal v rodné zemi vyděděncem a vrátit se mohl se až roku 1989, kdy na jevišti Kirovova divadla zatančil Jamese v baletu Sylfidy. Po dlouhých 28 letech se tak také mohl opět setkat se svými rodiči a třemi sestrami.

Záhy poté, co se Nurejev rozhodl zůstat v zahraničí, debutoval v Londýně po boku slavné Margot Fonteyn a jeho hvězda začala stoupat. Zanedlouho se i on stal uznávanou taneční star, hostoval po celém světě od New Yorku přes Milano až po Paříž, Vídeň i Austrálii. Tančil stejně tak v romantických titulech, jako v klasických baletech konce 19. století, v neoklasickém repertoáru i na poli moderního tance. Vystupoval v dílech snad všech velkých choreografických jmen 20. století a jeho partnerkami byly vedle Margot Fonteyn i další proslulé světové tanečnice.

profimedia-0147869217 Dancers Rudolf Nurejev and Noella Pontois.jpg

Foto: Noella Pontois a Rudolf Nurejev (©Profimedia)

Nejen tanečník, ale i choreograf, filmová star a dirigent

V taneční kariéře se Nurejev uplatňoval v různorodém repertoáru, ale ve vlastní v choreografické tvorbě zůstal věrný odkazu klasické taneční techniky. Osobitou podobu vtiskl nejslavnějším Petipovým baletům – Labutímu jezeru, Raymondě, Spící krasavici, Donu Quijotovi, Louskáčkovi, Bajadéře, či Království stínů. Zpracoval i dva nejznámější Prokofjevovy balety – Romea a Julii a Popelku.

profimedia-0277303141 nurejev3.jpg

Foto: Rudolf Nurejev (©Profimedia)

Rudolf Nurejev se zajímal i o svět filmu. Před kamerou se objevil poprvé (nepočítáme-li záznamy představení a televizní taneční inscenace) v roce 1977 v hlavní roli filmu snímku Valentino o životě hvězdy němého filmu Rudolpha Valentina a v roce 1983 ztvárnil roli houslisty Daniela Jellina po boku Nastassji Kinsky ve filmu Bez šance. Několikrát si vyzkoušel i roli režiséra, výhradně však při přípravě natáčení jím vytvořených baletů – ať už to byl Don Quijote, Popelka či Louskáček.

Roku 1983 Nurejev přijal nabídku Jacka Langa a stal se na šest let - do roku 1989 - uměleckým šéfem baletu pařížské Opery. Pod jeho vedením se soubor rozrostl, rozšířil repertoár nejen o všechny Nurejevovy klasické balety, ale i o tituly dalších choreografů, mezi jinými i Jiřího Kyliána. Do hlavních rolí obsazoval mladé talentované tanečníky, a stál tak u startu kariéry dalších skvělých světových tanečníků.

Nurejev miloval i klasickou hudbu a když se na konci 80. let seznámil s bývalým houslistou Vídeňské filharmonie Wilhelmem Hübnerem, začal se pod jehož patronátem připravovat na nový debut. Tentokrát dirigentský. V té době už jej ovšem začalo omezovat jeho zhoršující se onemocnění (jako homosexuál – svou orientaci si uvědomil záhy po emigraci v 60. letech - se nakazil AIDS), nicméně před se nakonec přece jen postavil. Bylo to v červnu roku 1991, kdy pod jeho taktovkou zazněla Stravinského skladba Apollon vůdce múz, Beethovenova Eroica a Mozartův Koncert pro klarinet A dur. Během následujícího roku řídil pak i orchestry ve Vídni, New Yorku, Athénách, Budapešti, San Franciscu, a do toho připravoval v Paříži novou baletní premiéru. Nepolevil do posledních chvil. Zemřel 6. ledna 1993, pouhého půl roku po premiéře jeho Bajadéry.

Úvodní foto: Rudolf Nurejev (©Profimedia)

Podcast