Osudová žena dvou hudebních skladatelů. George Sand okouzlila Ference Liszta i Fryderyka Chopina.

George Sandová, vlastním jménem Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil, pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojníkem Napoleonovy armády a vnukem francouzského maršála Hermana Moritze von Sachsen, známého jako Maréchal de Saxe, který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného.

Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil provdala za advokáta barona Françoise Casimira Dudevanta, se kterým měla dvě děti. Její manžel chodil rád a často na lov a Amandine se nudila. Začala tedy psát. V roce 1828 se zamilovala do studenta Julesa Sandeaua a odjela na šest měsíců do Paříže, aby zde pracovala jako žurnalistka. Spolu se svým milencem tu napsala román Rose et Blanche, který vyšel v roce 1831 pod pseudonymem Jules Sand. Autorem pseudonymu byl literát Henri de Latouche. Když spisovatelka napsala další, už samostatný román, a nakladatel měl požadavek na stejný pseudonym, navrhl Latouche kompromis: spisovatelka si zvolí jiné křestní jméno, a oba autoři tak budou považováni za bratry či bratrance. Spisovatelka si tedy zvolila mužské křestní jméno George. Pseudonym jí tak zajistil neplánovanou popularitu u německých příznivců popraveného studenta Karla Sanda, vraha spisovatele a nepřítele liberalismu Augusta von Kotzebue. Ačkoliv její pseudonym George Sand byl vědomě zvolen jako mužský, v češtině je většinou přechylován na Sandová.

V roce 1835 opustila baronka Dudevant, tedy George Sandová, manžela pro jeho hrubé chování vůči ní, a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala George Sandová preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Nutno přiznat, že tento způsob odívání neprosazovala nijak důsledně, protože při společenských příležitostech si oblékala dámské šaty. Přesto byl její způsob života velmi nekonformní; jako jedna z mála žen v té době například kouřila doutník.

George Sandová žila na zámku Nohant ve střední Francii, v departementu Indre, asi 50 km jihozápadně od Bourges. V roce 1836 pobývala na tomto zámku také její přítelkyně Marie d'Agoult společně se svým současným partnerem, proslulým klavírním virtuózem a skladatelem Ferencem Lisztem. Přesto, že před setkáním s Lisztem byl další láskou George Sandové romantický básník Alfred de Muset, s nímž dokonce odcestovala do Itálie, po návratu do vlasti a setkání s Lisztem se zamilovala do slavného klavírního virtuóza, kterého jí představila Marie d'Agoult. Je tedy nabíledni, že vztah obou přítelkyň nebyl právě bezkonfliktní, o čemž ostatně podala George Sandová i zprávu ve svém životopise.

Posléze se ovšem George Sandová prostřednictvím Ference Liszta seznámila s dalším slavným klavíristou a skladatelem své doby, Fryderykem Chopinem. Vzájemně se do sebe zamilovali a společně s dětmi Sandové, Mauricem a Solange, odjeli na Mallorcu. Syn Maurice na nového milence své matky reagoval odmítavě, a navíc v té době Chopin onemocněl tuberkulózou. Mezi Sandovou a Chopinem došlo k roztržce a vrátili se do Francie. Přesto stále žili ve vzájemném, byť napjatém vztahu na spisovatelčině panství v Nohant-Vic. O několik let později došlo k další vypjaté situaci; Sandové dcera Solange, už mladá žena, začala s Chopinem flirtovat, sama Sandová v té době čelila tlaku svého vydavatele, a syn Maurice ze strachu, že po otci ztratí i matku, se pokusil o sebevraždu. Celá situace eskalovala tím, že se Chopin odstěhoval a dlouholetý vztah skončil.

Další vztah George Sandové s rytcem Alexandrem Manceauem vydržel od roku 1849 celých patnáct let. V té době už byla spisovatelka známou hvězdou. Její hry se hrály v divadlech, obdivoval ji například spisovatel Alexandre Dumas ml., či jeden z největších a nejvlivnějších prozaiků 19. století Gustav Flaubert, se kterým ji spojovala častá korespondence.

Ve svých více než 70 románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy Němcové a Karoliny Světlé. Napsala také více než 20 divadelních her. Zajímavostí je, že je autorkou i dvou románů o slavných osobnostech české historie z husitského období: Jean Zyska (Jan Žižka, 1843) a Procope le Grand (Prokop Holý, 1844). Napsala rovněž několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání. Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence, obsahující více než 40 tisíc dopisů.

Foto: Profimedia