Pes, nejlepší přítel, ale i inspirace člověka

Na špici obliby domácích mazlíčků jsou psi, následovaní kočkami a akvarijními rybičkami. Zvíře má ve své domácnosti zhruba 60 procent Čechů. Pořizují si je především lidé žijící v rodinných domech, kde má zvířecího mazlíčka cca 75 procent lidí. Nejčastějším důvodem pro pořízení zvířete je pochopitelně přání mít společníka a kamaráda. Pro dvě pětiny majitelů zvířat je chov zábavou a koníčkem a více než 25 procent chovatelů uvádí, že má zvířecího společníka ze zvyku či rodinné tradice.

Jak už bylo uvedeno, z domácích zvířat si lidé nejčastěji pořizují psa, kočku či rybičky. Další příčku obliby obsadili papoušci či jiní opeřenci, následují králíci a žebříček uzavírají hlodavci, pavouci a želvy spolu s hady a ještěrkami.

Edward Elgar tajil mazlíčky před manželkou

Neudiví tedy, že chovatelskou vášeň projevili v historii i mnozí ze slavných hudebních skladatelů. Například anglický skladatel Edward Elgar (1857-1934) byl oddaným milovníkem psů, ačkoliv je mohl chovat teprve po smrti své manželky Alice, která je nesnášela. Do té doby měl tedy svého čtyřnohého mazlíčka „ubytovaného“ u jedné ze svých sester. Hlavou této zvířecí rodiny byl španěl Marco, který byl sice nadřazený kernteriérce Míně, tu však za to Elgar oslavil ve svém posledním dokončeném díle, melancholické orchestrální elegii Mina. Přesto jeho hlavním favoritem byl právě Marco, kterého skladatel vlastnil od jeho narození v roce 1924 až do své smrti a který jej přežil o celých pět let. O tom, jak hluboký vztah skladatel ke svému miláčkovi měl, svědčí i fakt, že když v roce 1925 Marco coby ještě štěně onemocněl, Elgar tehdy zrušil všechny svoje závazky Londýně, aby mohl být u něho. Je doloženo, že kdykoliv Elgar jedl, Marco a Mina měli rovněž prostřeno u stolu, zřejmě však bez příborů. Jedním z nejznámějších Elgarových děl jsou jeho Variace Enigma. I do této skladby dokázal Elgar propašovat „psí“ téma: Variace XI. „G.R.S.“ (zkratka G.R.S. znační hereforského varhaníka G.R. Sinclaira) líčí varhaníkova velkého buldoka Dana, jak v prvním taktu padá ze břehu do řeky Wye, ve druhém a třetím taktu plave čubičku proti proudu a poté radostně štěká, když se v pátém taktu konečně dostane z vody ven. Téma, které Elgar označil jako „Danův triumf“, se později proměnilo ve skvělý vzestupný úvod dalšího jeho díla, a sice předehry Na jihu, s podtitulem Alassio, která tak evokuje ducha Itálie prostřednictvím melodie líčící anglického buldoka.

Ethel Smythová preferovala ženy a psy

Podobně i britská skladatelka Ethel Smythová (1858-1944) našla věrného společníka ve svém psu. Není divu; tato obhájkyně ženských práv totiž nepociťovala potřebu mít po svém boku muže. Během svého života sice měla několik vášnivých vztahů, skoro všechny ovšem se ženami. Zamilovala se dokonce i do dvou slavných žen, a to do vdané politické aktivistky Emmeline Pankhurstové a v 71 letech do spisovatelky Virginie Woolfové. Smythové psí společník slyšel podobně jako jeden z Elgarových psů na jméno Marco a cestoval s ní všude, dokonce i do zahraničí. Musel ovšem snášet evropskou kontinentální lhostejnost i nelidské zacházení v německých vlacích, kde byli psi zavřeni v bednách umístěných na vnější straně vagónu mezi koly. Ve svých memoárech pak slavná skladatelka píše, jak byla nucena zaplatit své domácí za „dégats causés par le chien“, tedy škody způsobené psem poté, co odjela na Světovou výstavu do Paříže. Marcovi se totiž pochopitelně nelíbilo, že zůstal doma sám, takže byt zdemoloval.

Tři skleslá preludia pro psa Erika Satieho

A do třetice - dalším milovníkem psů byl například i francouzský skladatel Erik Satie (1866-1925). Ten měl ve zvyku lákat na ulici zatoulané psy a vodit je s sebou domů, kde je krmil. Podle britského muzikologa Roberta Orledge to byly jediné živé bytosti, jimž byl do příbytku podivínského skladatele umožněn přístup (možná snad s výjimkou psích blech). A vzhledem k tomu, že Satie nikdy svůj byt neuklízel, byly tam po jeho smrti nalezeny zaschlé psí výkaly. V každém případě svou náklonnost ke čtyřnohým mazlíčkům vyjádřil samorost Satie i hudbou, když zkomponoval Trois Préludes Flasques pour un chien, tedy Tři skleslá preludia pro psa.

Foto: Profimedia