Pianisté současnosti II: Daniil Trifonov

Že i v době, kdy technická perfekce mladých pianistů dosahuje nevídané úrovně, přijde někdo a vezme vám dech, to je nádherný důkaz, že umění nemá limity.

Tím, kdo dokáže publikum doslova uhranout, je Daniil Trifonov, brzy třicetiletý rodák z Nižného Novgorodu. "To, co dělá s rukama, je technicky neuvěřitelné," nechal se slyšet svědek jeho vítězného vystoupení na Čajkovského soutěži. "Jeho úhoz - je v něm něha, ale i stopa démoničnosti, nikdy jsem nic takového neslyšela," prohlásila Martha Argerich.

Mladík s vizáží hrdiny Dostojevského románů, který už přes deset let dobývá světové sály, začal hrát na klavír v pěti (je synem profesionálních hudebníků) a poprvé s orchestrem vystupoval ve věku osmi let - vzpomíná, že cestou na vystoupení mu vypadl mléčný zub...

Od počátku prováděl veřejně i vlastní skladby. Komponování je dodnes nedílnou součástí jeho komplexního přístupu k umění. V devíti jej čekal nutný přesun do Moskvy, aby nastoupil na proslulý institut Gněsinových, líheň talentů.

V sedmnácti jej zastihneme na soutěži v San Marinu, kde skončil třetí. O dva roky později je jako jeden z nejmladších finalistou Chopinovy soutěže ve Varšavě (odnesl si třetí cenu). A konečně jako dvacetiletý vyhrál soutěž Arthura Rubinsteina v Tel Avivu a Čajkovského v Moskvě. Byla to senzace. Následovalo dvanáct měsíců, v nichž Daniil Trifonov absolvoval sto deset koncertů.

Tehdy už studoval v americkém Clevelandu klavír a kompozici a podle svých spolužáků byste na něm nepoznali, že je světovou hvězdou. "Byl vždycky hodně stydlivý a skromný," prohlásila o něm spolužačka, též klavíristka Judith Ramirez (v roce 2017 se vzali).

Charisma a plachost

Trifonovova hra snoubí poezii a excentričnost, je dokonale svobodná a přitom nikdy neubližuje záměru autora. Zážitek z ní je patrný i ze záznamu. Nabízíme vám živé provedení Lisztových Transcendentálních etud. V roce 2016 vydal jejich komplet (spolu s Etudami podle Paganiniho) Deutsche Grammophon. V klavírní literatuře najdeme málo kusů, které by se obtížností vyrovnaly těmto dílům. Trifonov byl za album oceněn cenou Grammy. Zde je živé provedení z francouzského Lyonu z roku 2014.

U DG natočil Trifonov koncerty Sergeje Rachmaminova, Chopinovy koncerty, na posledním albu nazvaném Silver Age jsou to díla A. Skrjabina, S. Prokofjeva a I. Stravinského - tedy hudba z prvních dekád 20. století, které byly pro Rusko obzvlášť turbulentní. Účinkuje na něm orchestr Mariinského divadla a Valerij Gergijev.

trifonov.jpg

Ve filmu Christophera Nupena z roku 2005 toho na sebe pianista příliš neprozradí. Většinou se plaše usmívá a o jeho bohatém vnitřním životě vypovídá jen jeho hra a mimika, díky níž získává často auru "posedlého" svatého muže. Tento dokument (najdete jej níže) obsahuje i záznam koncertu z Castelfranco Veneto. Způsob, jakým interpretuje Chopinova preludia, je fascinující.

Charismatický klavírista, který vystupuje v kravatě, se prý jako student učil z nahrávek velkých pianistů historie: Horowitze, Cortota a dalších. Sám stojí právem v této linii.

Zde je na ukázku živé provedení Rachmaninovova Koncertu č. 3. Skoro padesátiminutový monument plný "Taxisových příkopů" v klavírním partu je zde podán oslnivě a dojemný je i klavíristův úsměv a zjevná radost, s jakou se děkuje publiku pařížské Filharmonie.

Podobných nahrávek koluje díky internetu dost. Tak alespoň ještě tuto: Fryderyk Chopin, 2. věta z Koncertu č. 2 f moll, Mahler Chamber Orchestra řídí Michail Pletněv. Ten je také autorem nové instrumentace obou koncertů na albu.

Foto DG - Dario Acosta

Podcast