Pianisté současnosti III: Víkingur Ólafsson

"Islandský Glenn Gould" oslňuje interpretacemi Bacha i Glasse. Hudba pro něj nemá limity.

Z vysílání Classic Praha znáte například jeho podání skladeb francouzských clavecinistů, ale jeho záběr je neskutečně široký. Když v roce 2017 vydal u Deutsche Grammophon alba s hudbou amerického minimalisty Phila Glasse a o rok později vlastní úpravy děl J. S. Bacha, způsobil v hudebním světě pozdvižení. Nahrávkám se dostalo několika významných ocenění a hvězda byla na světě.

Přirovnání ke kanadskému fenoménu Glennu Gouldovi se nezakládá na podobnosti fyzické, i když tu tam také najdeme, ale podle časopisu Gramophone Ólafsson "stejně jako Gould má schopnost nasvítit známé dílo nečekaným způsobem, odhalit skrytou hloubku a vytáhnout na světlo jeho nejlepší kvality."

Kde se vzal tento takřka přírodní úkaz? Narodil se v roce 1984 v Reykjavíku a k pianu jej dovedla jeho matka, která byla také jeho první učitelkou. Životopisy jsou skoupé na jeho raná léta, uvádějí jen, že vystudoval prestižní Julliard School of Music v New Yorku

V roce 2011 byl sólistou zahajovacího koncertu v hlavním městě své země, v koncertním sále Harpa - jednom z nejkrásnějších. Tehdy vystoupil pod taktovkou Vladimira Ashkenazyho s Griegovým klavírním koncertem.

Záznam tohoto vystoupení si můžete vychutnat zde:

Právě v Harpě (na snímku) založil Ólafsson nový festival komorní hudby, jehož je kurátorem, a který se nebojí inovací a uvádí současnou hudbu vedle hudby nejstarší - to vše pod arktickým sluncem v pohádkové atmosféře letního slunovratu. "Je to festival pro zvídavé uši. Vycházíme z toho, že každá hudba, ať napsaná v 17. nebo 21. století, je svým způsobem současná," říká umělecký ředitel Ólafsson, který do Reykjavíku každoročně zve ty nejlepší umělce.

harpa.jpg

Všechna hudba je současná hudba

Sám se výzev nebojí, často je prvním interpretem skladeb, jako například koncertu Johna Adamse. V sezoně 2019-20 byl rezidenčním umělcem berlínského Konzerthausu, kde během čtrnácti vystoupení provedl jedenáct různých programů - koncert Thomase Adese, Roberta Schumanna a další. Díky Ólafssonovi se premiéry dočkala díla jeho krajanů - Island je co se týče hudebních skladatelů současnosti velmocí a je to i díky skvělým interpretům.

Na CD můžete Víkingurga Ólafssona potkat v repertoáru, který potvrzuje onu tezi o zpřítomnění veškeré hudby. Vedle už zmíněného Bacha a Glasse je to zatím poslední album s nahrávkou Clauda Debussyho a Jeana-Philippa Rameaua - dvou veličin francouzské hudby, které významně ovlivnily klávesovou hru a které dělí dvě století.

Tyto dva autory propojil mladý pianista formou dialogu a dramaturgie je promyšlená do detailu. Do desky se noříme neuvěřitelně měkkými, slibnými akordy Debussyho preludia ke kantátě La damoiselle élue. Hned po něm následuje Rameauovo Volání ptáků, plné barokního trylkování přednášeného s takovou jemností, až se nechce věřit, že má Ólafsson pod rukama moderní nástroj. Barokní hudbu určenou pochopitelně francouzské obdobě cembala, si sám upravil.

Na internetu najdete mnoho ukázek z tohoto i dalších alb. Zde je malá ochutnávka z Rameauovy suity Les Boréads. Zdá se, že přirovnání ke Glennu Gouldovi "sedí" víc než přesně.

Foto vikingurolafsson.com

Podcast