Pianisté současnosti X: Denis Kožuchin

Sólový recitál, komorní hra i vystoupení s orchestrem jsou pro vítěze Soutěže královny Alžběty stejně důležité.

Denis Kožuchin (nar. 1986) pochází z Nižného Novgorodu, pátého největšího ruského města. Hudbu vnímal od kolébky: matka jej od čtyř let učila hrát na klavír a pak také zpíval ve sboru, který řídil jeho otec. Navštěvoval Balakirevovu hudební školu, na svou učitelku vzpomíná jako na velmi autoritativní. Poté však jeho kroky nevedly – jako řadu jeho nadaných krajanů – do USA nebo Německa, ale do Španělska. Na tamní Hudební škole královny Sofie studoval ve třídě Dimitrije Baškirova a Claudia Martineze-Mehnera. Kožuchin považuje všechny své učitele za velké štěstí. „Každý z mých mentorů mi něco předal. Věřím, že mi v hlavě po celý život zůstala jimi zasetá semínka.“ Hovoří také o pianistech, u nichž absolvoval masterclassy: Fou Ts’ong, Stanislav Yudenitch, Peter Frankl, Boris Berman, Charles Rosen, Andreas Staier nebo Kirill Gerstein.

Že si dokázal vzít od svých pedagogů to nejlepší, dokázal Kožuchin úspěchem na Soutěži královny Alžběty v Bruselu. Jedno z největších, nejprestižnějších a nejnáročnějších soutěžních klání vyhrál v roce 2010 jako třiadvacetiletý.

Ještě předtím se ale dostal do finále soutěže v Leedsu. To mu bylo teprve dvacet. Zde je záznam finálového vystoupení s Hallé Orchestra.

Tyto soutěže samozřejmě katapultují své laureáty do světového oběhu. A tak mohl mladý pianista vystoupit s nejlepšími tělesy: Royal Concertgebouw Orchestra, London Symphony, Staatskapelle Berlin, Israel Philharmonic, Chicago Symphony, Philadelphia Orchestra, San Francisco Symphony, Rotterdam Philharmonic, London Philharmonic, Philharmonia Orchestra, NDR Radiophilharmonie, Vienna Symphony, St. Petersburg Philharmonic, Royal Stockholm Philharmonic a dalšími. V poslední době k nim přibyly například Filharmonie Los Angeles, orchestry v Malmö, Antverpách, Bilbau a dalších metropolích. Hrál na významných festivalových pódiích: BBC Proms, Klavier-Festival Ruhr, Pražské jaro, Jeruzalémský festival komorní hudby aj.

V příštím životě budu archeologem

Kritika chválí jeho technickou brilanci kombinovanou s „mistrovským smyslem pro formu, zralostí a originalitou“. Na sólových vystoupeních si volí leckdy překvapivé kombinace autorů, například Josepha Haydna a Sergeje Prokofjeva. Stejně rád má hudbu komorní: zde byli jeho partnery třeba klarinetista Jörg Widmann, český Pavel Haas Quartet nebo Jeruzalémské kvarteto, houslisté Janine Jansen, Julian Rachlin, Vadim Repin, Leonidas Kavakos, Michael Barenboim, Vilde Frang, bratři Renaud a Gautier Capuçonovi, v klavírním duu si zahrál s Elenou Bashkirovovou či Yujou Wang.

Za své nahrávky sklidil Kožuchin více nominací na ceny kritiky. Byly to zejména Symfonické variace Césara Francka a sólové album s Mendelssohnovými a Griegovými lyrickými kusy z poslední doby. Zde je záznam finále ze 7. sonáty Sergeje Prokofjeva, Precipitato.

Rád poznává nové země, jejich jazyk i kuchyni. Sám také velmi rád vaří, je to jeho největší koníček. „Kdybych žil ještě jeden život, asi bych se stal archeologem, nebo něčím podobným,“ říká pianista, který miluje knihy a historii. Ale jedním dechem dodává, že možnost sdílet s publikem hudbu je nenahraditelná.

Virtuózní i poetickou stránku hudby, tentokrát Lisztovy, zachycuje tento snímek. Denis Kožuchin na něm hraje etudu "Mazeppa".