Položil základy sbírek pražského Národního muzea, podporoval řadu kulturních institucí. František Antonín II. Libštejnský z Kolovrat

31. ledna 1778 byl pokřtěn český šlechtic a rakouský státník František Antonín Libštejnský z Kolovrat, zakladatel Národního muzea a mecenáš české vědy a kultury.

František Antonín II. Libštejnský z Kolovrat (německy Franz Anton Graf von Kolowrat-Liebsteinsky, příslušník starobylého českého šlechtického rodu Kolowratů, byl jediným synem hraběte Františka Josefa II. (1747–1829), císařského komořího, skutečného tajného rady, čestného bailliho, velkokřižníka řádu maltézských rytířů a Kateřiny hraběnky Kolowrat-Krakowské (1747–1812). V roce 1801 se oženil s Růženou, hraběnkou Kinskou z Vchynic a Tetova (1780–1842), která byla dámou Hvězdného kříže a palácovou dámou.

800px-Marie_Rosa_Kolowrat-Liebsteinská,_rozená_Kinská_z_Vchynic_a_Tetova_(1780_-_1842).jpg

Od svých třiceti let se František Antonín Kolovrat angažoval v české zemské politice. Byl pražským hejtmanem, v letech 1807-1810 policejním ředitelem a od dubna 1811 do roku 1826 nejvyšším purkrabím pražským, tedy rakouským místodržícím v Čechách. V jeho gesci byl mimo jiné dohled na průchody rakouských a ruských vojsk do válek a z válek s Napoleonem v letech 1813-1815, ale také například výstavba a zvelebování českých lázní i dalších měst, stavba a údržbu státních silnic, podpora podnikání. V době vlády císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl také finančním a vládním odborníkem celé monarchie.

Když císař František I. v roce 1826 vážně onemocněl, povolal hraběte Kolovrat-Libštejnského do Vídně, aby jako státní ministr a člen Státní rady řídil její politickou sekci. Po několika měsících v úřadu vedl i sekci finanční.

V roce 1829 se hrabě František Antonín II. stal ředitelem rozpočtové komise, která poprvé po dlouhé době dokázala sestavit vyrovnaný rozpočet, přestože zemi sužoval velký státní dluh, a navíc bylo mnoho finančních prostředků vynakládáno na Metternichovu zahraniční politiku. S tím ovšem Kolovrat-Libštejnský nesouhlasil a otázka vyrovnaného rozpočtu se tak stala dlouhodobou příčinou mnoha jeho neshod s knížetem z Metternichu.

Po smrti císaře Františka I. usedl na trůn nástupce jeho syn Ferdinand V. Ten ovšem nebyl schopen samostatné vlády, protože byl duševně zaostalý, a tak byla sestavena státní ministerská konference, která vládla za něj. Hrabě František Antonín II. byl od 12. prosince 1836 až do Březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference, ve funkci státního a konferenčního ministra.

Když byl během Březnové revoluce 1848 kníže von Metternich svržen, byl hrabě Kolovrat-Libštejnský jmenován novým ministerským předsedou a poté, co bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium, stanul v jeho čele a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie.

800px-Erb_Kolowrat_-_František_Antonín_II._hrabě_Kolowrat-Liebsteinský.jpg

Poté hrabě František Antonín ze státní služby vystoupil, vrátil se do Čech a věnoval se zvelebování svých statků. V Rychnově nad Kněžnou dal postavit novou školu, nechal obnovit a opravit kostel Nejsvětější Trojice, v Černé Vodě provozoval sklárnu a ve Skuhrově nad Bělou založil železnou huť, kterou nazval podle své manželky „Růženina huť“. V letech 1822–1825 dal přestavět zámek v Černíkovicích na své letní sídlo.

Hrabě František Antonín kromě rodné němčiny ovládal částečně i češtinu, ale česky nemluvil. Přesto byl zemským patriotem a obdivovatelem i mecenášem české vědy, kultury a jazyka. Už v době, kdy pobýval ve Vídni, podporoval zakládání českých spolků, například Matice české, Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách, či Měšťanské besedy. Stal se prezidentem Královské české společnosti nauk, podpořil vydání řady knih, například almanach Sebrání písní a zpěvů Antonína Jaroslava Puchmajera.

Podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození. V roce 1818 inicioval vznik Společnosti vlasteneckého muzea v Praze a k jeho iniciativě se připojila řada osobností veřejného života v tehdejším Českém království, například Kašpar Maria ze Štenberka, František Josef ze Šternberka-Manderscheidu, Josef II. Nostic a řada dalších. Oficiální založení 11. června 1820 stvrdil český král a rakouský císař František I., který 14. června 1822 schválil stanovy. Účelem společnosti bylo vytvoření: „...uspořádaných sbírek přírodnin a památek ze současnosti k předvedení vhodného užití a uchování pro potomky“, tedy vytvoření veřejně dostupné sbírky přírodovědných, historických, zeměpisných a obrazových předmětů, z níž později vzniklo dnešní Národní muzeum v Praze. Zakladatelskou roli Antonína Kolovrata-Libštejnského symbolizuje zednické kladívko na soklu jeho sochy v Pantheonu národního muzea.

Hrabě František Antonín Kolovrat-Libštejnský se také zasloužil o vybudování Mostu císaře Františka I. V roce 1855 se stal donátorem sousoší Sv. Františka Serafinského na Karlově mostě, kterou na plné náklady hraběte Kolowrat-Liebsteinského vyhotovil významný český sochař Emanuel Max. Socha byla věnována památce záchrany císaře Františka Josefa I. při atentátu o dva roky dříve. Na svém kontě má také zásluhy o stavbu kostela Navštívení Panny Marie v Nových Domcích u Rozvadova, kterou v roce 1836 realizoval tachovský stavitel Anthon Thurner.

František Antonín Libštejnský z Kolovrat zemřel 4. dubna 1861 ve Vídni. Protože manželé neměli potomky, libštejnská větev rodu vymřela po meči. Hrabě František Antonín ve své závěti odkázal svou vzácnou knihovnu čítající 35 000 svazků a sbírku minerálů Českému vlasteneckému muzeu, a tento jeho odkaz se stal nejcennější součástí knihovny muzea.

Obrázek, zdroj: Wikipedie

Podcast