Pozor, piráti! Nejslavnější filmy s loupeživou tematikou a klasická hudba k tomu

Páska přes oči, dřevěná noha, hák místo ruky, zlatá náušnice v uchu, šátek na hlavě a na rameni papoušek. Zažitá představa, jak vypadá nefalšovaný námořní lupič; pirát. Věděli jste, že existuje Mezinárodní den pirátství? Připadá na 19. srpen.

International Talk Like a Pirate Day vymysleli v roce 1995 John Baur a Mark Summers, když prohlásili 19. září dnem, kdy by měli všichni mluvit jako piráti; například místo typického anglického „hello“ používat „ahoy“. Datum 19. srpna stanovil Summers podle narozenin své bývalé manželky.

(John Baur a Mark Summers, foto: Wikipedie)

Mezinárodní den pirátství byl původně míněn pouze jako vtip mezi přáteli, ale v roce 2002 získali Baur a Summers emailovou adresu amerického humoristy Dava Barryho, v letech 1983–2005 sloupkaře floridských novin Miami Herald (a také nositele Pulitzerovy ceny a autora několika knih) a pozvali ho, aby se zúčastnil oslavy svátku s nimi. Ten o nich a jejich svátku napsal článek a najednou se události rozběhly. Kontaktovali je tvůrci kalendáře Chase’s Calender of Events a následovaly rozhovory pro rádia. Od té doby to není svátek několik kamarádů, ale skutečný mezinárodní svátek.

Námořní lupiči řádili už ve starověku

Piráti se objevují už v řeckých eposech Odyssea a Ilias; Odysseus se vychloubal: „Odvážně jsme se vylodili na nepřátelském místě, vyplenili jsme město a zničili jeho lid.“

„Zlatý věk“ pirátství ovšem přišel v 17. století, v době kolonizace, kdy obchodní lodi přivážely z Ameriky do Španělska drahé kovy a jiné bohatství. V Západní Indii se pirátům říkalo bukanýři, což byli původně francouzští lovci, kteří se stali piráty. Tito piráti terorizovali španělské državy ve prospěch jiných evropských států; nejznámější z nich byl Henry Morgan. Bukanýři založili přístavy Tortuga a Port Royal, který nakonec obsadili Angličané a udělali z něj jedno z protipirátských center. Počátkem 18. století pak vznikla řada pirátských band, které napadaly obchodní trasy v Karibiku, podél pobřeží Afriky i Indie.

V první polovině 18. století se pirátství omezilo díky soustředěnému úsilí evropských zemí; pirátům totiž hrozily velmi těžké tresty. Některé země však naopak využívaly piráty jako nástroje k rušení konkurenčních obchodních tras a námořního obchodu jiných zemí a k terorizování jejich kolonií. Takovým pirátům „s pověřením“ se říkalo privatýr, kaper nebo korzár (původ slova tkví patrně v latinském cursa, tedy výprava, vpád, nájezd. Korzáři ze svého lupu získávali jen část, ale z hlediska jejich „mateřské“ země byla jejich činnost legální. Teprve roku 1856 se sedm zemí v Paříži domluvilo na zákazu takových pověření a kaperství bylo mezinárodními dohodami zrušeno.

Pirátství kvete i v 21. století

Mohlo by se zdát, že pirátství je hudbou minulosti a dnes se s ním setkáváme pouze v dobrodružných filmech. Ovšem i v současné době se s pirátstvím potýkají například v oblastech Jižní a Jihovýchodní Asie, části Jižní Ameriky či jihu Rudého moře. Novodobí piráti dnes operují na menších lodích a za cíl svých útoků si vybírají plavidla, která musí zpomalit, aby se správně nasměrovala do koridoru těsné úžiny, a stávají se tak zranitelná vůči malým motorovým člunům. Pirátství často kvete i uvnitř přístavů; patrně nejhorší pověst mají přístavy Nigérie. Zde jsou piráti často i napojeni na správu přístavů; útočí na osamoceněji stojící lodě a prostě je vyberou. Pomoci od zkorumpované přístavní policie se v takovém případě loď zpravidla nedočká a pirátům hraje do karet i fakt, že posádka sama nesmí být podle mezinárodního práva ozbrojena (povolena je pouze jediná pistole pro kapitána lodě).

Piráti na stříbrném plátně

Piráti jsou spojováni s typickými zvyklostmi ošacení, doplňků a mluvy a jejich loď zdobí vlajka s lebkou a zkříženými hnáty. Tato představa vychází především z románu Roberta Louise Stevensona Ostrov pokladů a následných filmových zpracování, v nichž vystupuje pirát Long John Silver.

Popularita pirátů však mocně vzrostla především po natočení filmu Piráti z Karibiku. Tento snímek totiž opět oživil romantický sen nejednoho mladého dobrodruha o pirátském dobrodružství na širém moři a honbě za truhlou plnou zlata. Piráti z Karibiku s Johnnym Deppem ovšem nejsou jediným snímkem, který představuje nostalgický návrat k dobrodružným příběhů s piráty v hlavní roli.

Už v roce 1935 natočil režisér Michael Curtiz černobílý film s názvem Captain Blood. Snímek vychází ze stejnojmenného románu Rafaela Sabatiniho z roku 1922 a vypráví příběh zotročeného lékaře a jeho spoluvězňů, kteří uniknou krutému ostrovnímu vězení a stanou se piráty v Západní Indii. Film obdržel pět nominací na Oscara v kategoriích nejlepší film, režie, hudba, zvuk a scénář, ani jednu však neproměnil. Autorem hudby k němu byl skladatel Erich Wolfgang Korngold.

O pět let později vznikl film Pán sedmi moří (The Sea Hawk), který režíroval opět Michael Curtiz. Původní černobílá verze filmu byla později nahrazovaná počítačově upravenou barevnou verzí. I na tomto romanticko-dobrodružném filmu spolupracoval Curtiz se skladatelem Erichem Wolfgangem Korngoldem.

V roce 1952 vznikly hned další dva filmy s pirátskou tématikou. Prvním z nich je Pirát Vallo (The Crimson Pirate), jehož režisérem je Robert Siodmak a jako autora hudby si vybral Williama Alwyna. Zábavná a svižná komedie s Burtem Lancasterem v hlavní roli je pirátským dobrodružstvím, které se odehrává v 17. století v karibských vodách. Pirát Vallo (Burt Lancaster) je původně akrobatem v cirkusu. Jednoho dne se však s kolegou Nickem Cravatem rozhodnou stát korzáry a využít k tomu svých dovedností.

Druhým filmem, který byla natočen roku 1952 je snímek Against All Flags režiséra George Shermana. V hlavních rolích se zaskvěli fešácký Errol Flynn jako infiltrátor, který se nechá zmrskat devítiocasou kočkou, aby vypadal důvěryhodně a mohl se dostat mezi piráty, a půvabná Maureen O'Hara v roli drsné pirátky Spitfire Stevens. Autorem hudby je Hans J. Salter.

Roku 1958 pak Anthony Quinn natočil film Pirát (The Buccaneer), historický příběh, který si ovšem s reáliemi hraje dle potřeby, jenž vypráví o novodobém pirátovi (Yul Brynner), který se má stát rozhodujícím prvkem v boji o americkou nezávislost u New Orleans. Autorem hudby je Elmer Bernstein.

Slavný román Roberta Louise Stevensona, zmiňovaný Ostrov pokladů, se dočkal celé řady adaptací. Jednou z nejlepších a nejvěrnějších je patrně verze z roku 1990. Natočil ji režisér Fraser Clarke Heston. Kromě šestnáctiletého Christiana Balea v něm účinkují Charlton Heston jako pirát John Silver a zjizvení námořníci Oliver Reed a Christopher Lee. Snímek obsahuje vše, co se od podobné podívané očekává - vzpouru na lodi, ostrovy nezakreslené na mapách, bájný poklad, piráty s papoušky na ramenou a samozřejmě neustálé popíjení rumu. Autorem hudby je Daniel White.

V roce 1991 vznikl další film s pirátskou tématikou, a to v tvůrčí dílně proslulého režiséra Stevena Spielberga, který pod názvem Hook zpracoval slavný knižní příběh Petera Pana. Hudbou snímek doplnil proslulý hollywoodský skladatel John Williams.

Bezesporu nejoblíbenějšími pirátskými filmy jsou pak Piráti z Karibiku (Pirates of the Caribbean), moderní pirátská série od Disney z let 2003-2017, která si získala miliony fanoušků. A to nejen pro svůj hravý dobrodružný děj, ale i pro nezapomenutelný herecký výkon Johnnyho Deppa jako Jacka Sparrowa či vizuální zpodobnění antagonistů. První tři díly, tedy první režíroval Gore Verbinski, čtvrtý díl Rob Marshall a poslední díl režírovali Joachim Rønning a Espen Sandberg. K úspěchu série nepochybně přispěla i chytlavá hudba Klause Badelta.

Foto: Profimedia