Příběh slavné pařížské kurtizány a mladého šlechtice dodnes dojímá celý svět

6. května 1854 započala vítězná pouť opery La Traviata italského skladatele Giuseppe Verdiho na světová operní pódia, aby se z ní posléze stala nejhranější opera světa.

Počátky této úspěšné cesty na pomyslný operní Olymp ovšem nebyly nijak snadné, resp. jednoznačné. První premiéra, která proběhla 6. března 1853, se totiž nedočkala většího úspěchu, ba co víc, byla doslova skutečným fiaskem.

Předlohou Zbloudilé byla skutečná kurtizána

La Traviata, která dnes patří k nejčastěji inscenovaným a nejoblíbenějším operním kusům, vznikla na základě výrazně autobiografického románu Dáma s kaméliemi francouzského prozaika a dramatika Alexandra Dumase ml., který v něm na pozadí úchvatného světa pařížských večírků poloviny 19. století líčí svou nešťastnou lásku ke známé kurtizáně. Reálným předobrazem hlavní hrdinky byla slavná milenka řady významných a bohatých mužů a oslňující hvězda pařížské vyšší společnosti 40. let 19. století Marie Duplessis. Dumasův srdcervoucí příběh o skandálním vztahu a lásce „padlé“ ženy Violetty a mladého šlechtice Alfréda, kterému nepřeje jeho otec ani společnost, se stal okamžitě populárním.

Verdiho nepochybně zaujal i díky jisté paralele s jeho vlastním životním osudem. V té době totiž i on sám udržoval společensky netolerovatelný nemanželský poměr se sopranistkou Giuseppinou Strepponi, která navíc měla tři nemanželské děti z předešlých vztahů. Společně žili na venkovském statku a teprve v roce 1859 uzavřeli manželství, které pak trvalo až do Giuseppininy smrti v roce 1897. Na vlastní kůži tedy tak sám skladatel pocítil odpor společnosti vůči „nelegálnímu“ vztahu a jeho osobní prožitek bezpochyby umocnil pochopení a soucit s hlavní hrdinkou, které celou operou prostupují. Nádherná lyrická hudba, kde se italské bel canto úzce snoubí s dramatickým výrazem, pak dodala tragickému příběhu lásky proslulé pařížské kurtizány na jíma­vosti a dala vzniknout skutečnému opernímu evergreenu.

La Traviata (Zbloudilá, též Violetta) a její trnitá cesta na vrchol

Premiéra opery v březnu 1853 v benátském Teatro La Fenice skončila naprostým fiaskem. Neúspěch byl způsoben hned několika příčinami. Verdi byl do té doby znám především jako autor oper s historickým námětem a zde sáhl po citlivém moderním tématu. Pro publikum byl také zcela nepřijatelný fakt, že hlavní postavou je kurtizána, navíc vykreslená jako kladná postava, vzbuzující lítost.
Traduje se též, že jedním z důvodů bylo i to, že představitelka hlavní postavy, Violetty Valéry, v závěrečné scéně umírající na souchotiny, trpěla značnou nadváhou, což příběhu na přesvědčivosti zrovna nepřidalo… V tomto případě se ovšem jedná spíše o legendu, protože s dramatičností příslušných textů roste její váha až na 130 kg! Důvod fiaska při premiéře je třeba spíše hledat v už zmiňovaném společensky kontroverzním námětu díla a v neposlední řadě v údajně ledabylém hudebním nastudování včetně nevalných výkonů všech tří hlavních postav.

Verdi se poté zdráhal povolit další uvedení, dokud nenajde lepší zpěváky. Nakonec došlo o rok později k druhému uvedení v benátském Teatro San Benedetto a tentokrát šlo o jednoznačný úspěch; Traviata nastoupila svou vítěznou cestu na nejprestižnější světové scény a stala se jednou z nejslavnějších Verdiho oper. I přes to, nebo právě proto, že hlavní role patří k nejobávanějším sopránovým partům vůbec. Dnes je tak nadčasový tragický příběh kurtizány doufající ve štěstí opravdové lásky nedílnou součástí světového operního repertoáru.

K nejoblíbenějším scénám z Verdiho Traviaty jednoznačně patří pijácká píseň ze závěru 1. jednání “Libiamo, ne’ lieti calici”.

Foto: Prodimedia

Podcast