Příběhy hudby 4 – Z Libně do Hollywoodu

Kdo byl úplně prvním umělcem z Čech, který působil v Metropolitní opeře?

Všichni hudební fanoušci vědí, že ve slavné MET zpívaly Ema Destinnová a Jarmila Novotná, ještě před nimi to byl tenorista Karel Burian a po nich mnoho dalších, ale úplně první byla altistka Ernestine Schumann-Heink, narozená manželům Rösslerovým 15. června 1861 v Libni, dnes městské části Prahy. Rodina byla německy mluvící a v rámci Rakousko-uherské monarchie se občas stěhovala. Již ve škole malá „Tini“ často zpívala a v jejích 13 letech si jejího talentu všimla operní pěvkyně Marietta von LeClair ze Štýrského Hradce, kde tehdy Rösslerovi právě bydleli, a čtyři roky ji zdarma vyučovala.

Ve svých 16 letech zpívala Ernestine sólo v Beethovenově 9. symfonii a povzbuzena úspěchem odjela do Vídně zkusit štěstí ve Dvorní opeře. Bylo na ní ovšem na první pohled poznat, že je z velmi chudé rodiny, a byla proto nemilosrdně odmítnuta. Vypůjčila si tedy peníze na lepší oblečení, odjela do Drážďan a po předzpívání byla okamžitě angažována.

V roce 1882 se provdala za Ernesta Heinka, postupně s ním měla 4 děti a průběžně hostovala v Berlíně a Hamburku. Musela to být nesmírně odvážná a houževnatá žena s dobrodružnou povahou. Je dochováno svědectví o jejím hostování v roli Azuceny (Verdi: Trubadúr) v Berlíně, zatímco manžel pracoval v Sasku, děti byly v Hamburku a ona přespávala na lavičce v berlínském městském parku. Její interpretaci Azuceny si můžeme poslechnout z pozdější nahrávky duetu se slavným Carusem.

Manželství tuto zátěž ale neuneslo a po jedenácti letech se manželé rozvedli. Ještě téhož roku si Ernestine vzala Paula Schumanna, se kterým měla další tři děti a vyvdala nevlastního syna. Toto manželství trvalo shodně také 11 let, když Ernestine ovdověla. Z této doby je dochována nahrávka pijácké písně z Donizettiho opery Lucrezia Borgia. Všimněte si velkého rozsahu při zachování jednotné hlasové barvy a v závěru nahrávky krásné práce s dynamikou během trylku.

Její mezinárodní kariéra se rozvíjela: 1892 Londýn (Wagnerův Prsten Nibelungův pod taktovkou Gustava Mahlera), 1896–1914 Bayreuth, 1898 Chicago a v lednu 1899 Metropolitní opera v New Yorku. Vystupovala zde v mnoha rolích až do roku 1932, tedy obdivuhodných 33 roků. Při jejím posledním vystoupení zpívala Erdu ve Wagnerově Prstenu, bylo jí tehdy 71 let! Existuje nahrávka s její Erdou z roku 1929, kdy jí bylo 68 let.

Mezitím se ještě potřetí vdala (William Rapp Jr.), manželství sice také nevydrželo (rozvod po 10 letech), ale stalo se podnětem k žádosti o americké občanství, které Ernestine Schumann-Heink získala roku 1908. O dva roky později zakoupila velký pozemek nedaleko San Diega v Kalifornii, kde si postavila dodnes stojící sídlo, a žila tam až do konce svého života.

Jistě jí nechyběla empatie. Během Velké války podporovala armádu Spojených států (ačkoli jeden z jejích synů sloužil na druhé straně fronty v německé armádě) a vytrvale zpívala na charitativních koncertech pro válečné veterány, v čemž pokračovala i v letech po skončení války. Zpívala pro Červený kříž, YMCA, Židovskou válečnou podporu a mnohé další. Za tuto činnost byla jmenována čestným plukovníkem americké armády a po smrti jí byl vypraven pohřeb s vojenskými poctami.

Kvůli krachu na newyorské burze (Černý čtvrtek 24. října 1929) přišla o téměř všechny úspory a musela tak stále pracovat – zpívala a vyučovala. Propagaci jejích kurzů zachytila i filmová kamera: nejdříve apelativní projev, od 2:24 dvě ze žaček, od 4:45 pak o svých kvalitách přesvědčí sama Schumann-Heink. Srdečná bodrá dáma, bílý vlas, ale mladistvý hlas.

Ernestine Schumann-Heink zemřela dne 17. listopadu 1936 v Hollywoodu. Až půjdete po hollywoodském chodníku slávy, najdete její hvězdu na adrese 6640 Hollywood Blvd.

Foto: Wikipedia, cca 1915–1920 (z fondu Knihovny kongresu USA)

Podcast