Romantické město nad Seinou se slavnému skladateli stalo osudným. Z nešťastné lásky k mladší ženě se utopil v Seině

Kromě toho, že byl ve své době jedním z nejlepších hráčů na tento nástroj a také úspěšným skladatelem, zasáhl zásadním způsobem i do rozvoje stavby harfy. Experimentoval s její mechanikou, s možnostmi zvukově barevných efektů. Díky němu doznal nástroj inovace, při které se mohly tóny snížit o půltón pomocí takzvaných táhel, berliček a vidliček. Nápad si ovšem nakonec – jak už to někdy bývá – nechal patentovat někdo jiný; myšlenka ovšem pocházela od Krumpholtze.

(Jan Křtitel Krumpholtz, zdroj: Wikipedie)

Jan Křtitel Krumpholtz pocházel z hudebnické rodiny. Matka hrála na harfu, otec byl výborným hobojistou a bratr Václav houslistou ve službách hraběte Filipa Kinského. Nutno říci, že otec ovšem harfě v rukách svého syna moc nepřál; nedala se totiž použít ve vojenské kapele. A tak se mladý Jan Křtitel učil na nástroje z otcova pohledu praktičtější – na violu, housle, lesní roh a hoboj. Když se ovšem později otec vydal s hudbou francouzského pluku do Paříže a vzal syna s sebou, začal Jan Křtitel v Paříži u Simona Hochbruka brát hodiny na harfu, kterou měl přeci jen nejraději. Po několika letech působení u vojenských kapel a hereckých společností na různých místech v Evropě, zakotvil Krumpholtz v Paříži, kde s velkým úspěchem už jako sólista na harfu koncertoval, ale též učil a také už i komponoval.

Tady se také oženil – a to hned dvakrát. Jeho první ženou byla Marguerita Gilbertová, dcera pařížského výrobce harf. Z tohoto manželství se mu narodil syn, který kráčel ve šlépějích svého otce a později se stal v Paříži profesorem hry na harfu. Manželka však při porodu zemřela a Krumpholtz se poté oženil podruhé, a to se svou šestnáctiletou žačkou Annou Marií, kterou vyučoval od jejích 10 let. V době svatby pak ženichovi bylo dvakrát tolik, co nevěstě.

Slovutný hudebník ovšem zdaleka nemohl tušit, že si s ním brzy osud krutě pohraje, když mu a jeho mladé manželce připraví setkání s dalším významným Čechem své doby, skladatelem a klavíristou Janem Ladislavem Dusíkem.

(Jan Ladislav Dusík, zdroj: Wikipedie)

Dusík byl ve své době jedním z nejslavnějších klavíristů a hudebních pedagogů. Byl o 13 let mladší než Krumpholtz a po studiích na gymnáziu v Jihlavě, Kutné Hoře a Praze a krátkém studiu filozofie na pražské univerzitě, odjel na pozvání hraběte Männera do Nizozemí, kde zahájil svou dráhu koncertního klavíristy a pedagoga. V roce 1783 se v Hamburku setkal s Carlem Philippem Emmanuelem Bachem a tímto rokem začala také jeho hvězdná kariéra klavírního virtuosa. Jako jeden z největších pianistů své doby procestoval takřka celou Evropu a při svém koncertním působení v Paříži se právě zde seznámil s Janem Křtitelem Krumpholtzem a především pak s jeho ženou Annou-Marií. V roce 1788 pak Anna Marie svého manžela opustila a v době dramatických událostí francouzské revoluce spolu s Dusíkem uprchli do Londýna. Krumpholtzovým dětem bylo v té době jeden, tři, pět a sedm let. Jan Křtitel zradu neunesl a z nešťastné lásky spáchal sebevraždu. Utopil se v Seině 19. února 1790. Bylo mu 42 let.

Jak dopadl vztah, na jehož počátku stála životní tragédie a smrt nadaného umělce, není známo, faktem zůstává, že v roce 1792 se Dusík v Londýně oženil s dcerou italského učitele zpěvu Sofií Corriovou, virtuoskou na harfu a klavír, a se svým tchánem založil hudební vydavatelství. To ovšem bohužel brzy zkrachovalo a celá rodina musela před věřiteli uprchnout do Hamburku. Ani poslední léta Dusíkova života nebyla zrovna jednoduchá. Osud mu dopřál o pouhých 10 let více než Krumpholtzovi. V závěru života byl vážně nemocný a nezdravý životní styl a deprese ukončily předčasně jeho život v padesáti dvou letech v roce 1812.

Úvodní foto: Profimedia