Rossiniho Italka v Alžíru měla skutečný předobraz v unesené ženě, která byla prodána do alžírského harému
22. května je tomu rovných 210 let od premiéry opery Italka v Alžíru Gioacchina Rossiniho. Premiéra se uskutečnila v Teatro San Benedetto v Benátkách a dílo patří vedle slavného Lazebníka sevillského k nejúspěšnějším operám slavného rodáka z Pesara.
Italský hudební skladatel Gioacchino Rossini (1792-1868) napsal během svého života 39 oper, a to během devatenácti let. Je také autorem řady písní, kantát, instrumentálních skladeb a významných duchovních děl, především působivé Stabat Mater. Opery ovšem jeho hudebnímu odkazu dominují. Ačkoliv má Rossini na svém kontě například velkolepého Viléma Tella, ale i další dramatická operní díla (Mojžíš v Egyptě, Armida či Semiramis), nejčastěji se hrají jeho buffy, především Lazebník sevillský, který je trvalou součástí repertoáru všech velkých operních scén.
Foto: Karel Ludvík jako Mustafa v Rossiniho Italce v Alžíru (©Wikipedie)
Italka v Alžíru (v originále L'Italiana in Algeri) z roku 1813 je Rossiniho druhou operou v pořadí (první byla tragická opera Tancredi). Jednadvacetiletý Rossini ji zkomponoval na libreto italského básníka Angela Anelliho a vznikla údajně za pouhých 27 dní.
Předlohy svých hrdinů hledal libretista ve skutečných příbězích
Autor libreta Angelo Anelli (1761 – 1820), byl italským univerzitním docentem a za svůj život napsal více než 40 libret, především ke komickým operám, jejichž náměty nacházel v každodenním životě. Nejinak tomu bylo v případě Italky v Alžíru, která je inspirována skutečným příběhem Miláňanky Antoinetty Frapolli-Suini, která byla v roce 1805 unesena a prodána do harému alžírského beje Mustafy. Po třech letech se vrátila do Itálie, dožila se vysokého věku, ale o čase stráveném v Alžíru odmítala až do konce svého života mluvit.
Děj opery Italka v Alžíru se odehrává kolem roku 1810 a je zasazen do exotického prostředí Alžíru, kde Mustafa ve svém harému touží po krásné Italce Isabelle, protože jej jeho žena Elvíra již omrzela. Isabella je ovšem snoubenkou Mustafova zajatého otroka Lindora, s nímž chce uprchnout z Mustafova harému. Isabella Mustafu přesvědčí, aby před svatbou vstoupil do řádu „paroháčů“, což je v Itálii pro muže nejvyšší vyznamenání. Během bohaté hostiny se po tomto obřadu snoubencům podaří dostat se na loď a zamířit k italským břehům, Mustafu tak ponechávajíce jeho manželce Elvíře.
Úvodní foto (©Wikipedie)
