Sexuální obtěžování v pavilonu opic i miliony dolarů za prodané desky. Italská superstar Enrico Caruso

Jeden z nejlepších tenoristů světové historie a bezpochyby skutečná superstar své doby, italský pěvec Enrico Caruso zemřel 2. srpna roku 1921.

Stalo se tak v jeho pouhých 48 letech a příčinou smrti byla pravděpodobně peritonitida, kvůli prasklému abscesu.

Enrico Caruso se narodil 25. února 1873 v Neapoli a o den později byl pokřtěn v místním kostele San Giovanni e Paolo. Jeho hvězdnou kariéru odstartoval debut v Metropolitní opeře ve Verdiho opeře Rigoletto, kterého ho se s velkým úspěchem zhostil ve svých 25 letech. Dalším Carusovým mimořádným úspěchem bylo vystoupení ve světové premiéře opery Dívka ze Zlatého západu Giacoma Pucciniho 10. prosince 1910, v němž byla jeho partnerkou česká sopranistka Ema Destinnová, s níž pak opakovaně zpíval jak v New Yorku, tak v Londýně.

profimedia-0337919997 Caruso 2.jpg

První gramofonová nahrávka Enrica Carusa vznikla před 120 lety.

Dne 11. dubna 1902 uskutečnil Enrico Caruso svou první gramofonovou nahrávku a záhy se stal pro dalších 20 let nejen nejpopulárnějším zpěvákem jakéhokoliv žánru, ale také jedním z nejdůležitějších průkopníků nahrávání hudby. V průběhu své kariéry natočil přes 260 nahrávek a vydělal milióny dolarů prodejem gramofonových desek.

Enrico Caruso zpíval v mnoha nejvěhlasnějších operních domech světa, včetně Milánské La Scaly a londýnské Covent Garden; nejznámější je jeho sedmnáctileté působení jako prvního tenoristy v Metropolitní opeře v New Yorku. Dirigent Arturo Toscanini, který řádil některé z oper, ve kterých Caruso v Metropolitní zpíval, ho považoval za jednoho z největších umělců, se kterými kdy pracoval.

Své poslední gramofonové nahrávky uskutečnil Caruso v září 1920. 11. prosince 1920, v průběhu představení Donizettiho Nápoje lásky, začal během představení krvácet, a tak bylo představení po prvním jednání zrušeno. Poté Caruso v Metropolitní opeře odzpíval ještě tři představení. Jeho posledním vystoupením byla role Eléazara v Halévyho Židovce na Štědrý den roku 1920. Zemřel 2. srpna 1920 a je pohřben v honosné hrobce na hřbitově Santa Maria del Pianto v Neapoli. V roce 1987 byla Carusovi udělena in memoriam cena Grammy za celoživotní dílo.

Jako každá správná populární star měl Enrico Caruso řadu hvězdných manýr. I když jeho začátky nebyly zrovna růžové. Své první boty si koupil za peníze vydělané zpíváním v jednom italském letovisku až ve svých 18 letech a na své první propagační fotografii je oblečený do prostěradla, zavinutého jako tóga, protože jeho jediná košile byla zrovna v prádelně.

Faktem zůstává, že Enrico Caruso byl zpěvákem s fenomenálním hlasem. Ten v jeho nejlepších letech dosahoval až k vysokému (dvoučárkovanému) C a říkalo se, že když zazpíval naplno ve správné frekvenci, dokázal roztříštit křišťálový pohár.

profimedia-0516231694 Caruso 5.jpg

Byl ovšem silným kuřákem. Kouřil rakouské cigarety značky Sport a tzv. Egyptky a do každé smlouvy si nechal zanést doložku, že může kouřit ve všech prostorách divadla, kde je jinak manipulace s ohněm přísně zakázána. Řešilo se to tak, že za ním neustále chodil hasič s vědrem vody. Jeho oblíbeným gagem bylo v portále těsně před výstupem nasát kouř a ten mu pak během zpěvu stoupal od úst. Bohužel mu kouření v kombinaci s životním stylem a extrémně nabitým itinerářem přivodily zdravotní potíže, které v posledním roce jeho života vyústily v rakovinu plic.

Jako správnou rockovou hvězdu své doby jej ovšem během života provázely i skandály. V listopadu 1906 byl obviněn ze sexuálního obtěžování spáchaného v pavilonu opic v newyorské Central Park Zoo. Policie ho obvinila, že bezostyšně štípal do pozadí vdané ženy. Caruso tvrdil, že to nebyl on, ale opice, nicméně byl shledán vinným. Vedení newyorské opery bylo incidentem pochopitelně pobouřeno, a to především proto, že byl proprán v novinách, nicméně bezy došlo ke vzájemné dohodě a urovnání a Caruso v Met zpíval i nadále.

Kromě Met ovšem vystupoval téměř ve všech zemích Evropy a Severní a Jižní Ameriky. Zpíval především ve francouzštině a italštině, ale hovořil také sedmi dalšími jazyky. Cvičil nejraději ve vaně, zatímco jej doprovázel klavírista sedící ve vedlejší místnosti. Dopřával si pravidelně dvě koupele denně.

Foto: Profimedia

Podcast