Soubory staré hudby II: Gardiner a jeho barokní sólisté

Není divu, že je Velká Británie domovem skvělých těles historicky poučené interpretace, jimž je věnován tento seriál.

Představíme si postupně tři osobnosti a jejich soubory, které významně utvářeli scénu staré hudby. Jimi založené ansámbly mají kořeny v 70. letech.

The English Baroque Soloists (Angličtí barokní sólisté) je orchestr, který na Classic Praha slýcháte často. Vznikl v roce 1978, ale vyvinul se z Monteverdi Orchestra, jejž zformoval John Eliot Gardiner (na titulním snímku) už na konci předchozí dekády. Monteverdi Orchestra hrával na moderní nástroje a s přechodem na dobové instrumenty změnil rovněž název.

Farmář i šlechtic

John Eliot Gardiner (nar. 1943) je nositel šlechtického titulu a mnoha čestných doktorátů. Vystudoval historii a hudbu na univerzitě v Cambidge. Jeho repertoár se zdaleka neomezuje na starší hudbu (vedl orchestry symfonické i operní, hostoval i u České filharmonie). Ve volném čase (podivuhodné, že nějaký má, protože také publikuje, vede vlastní label a nahrává výtečné hudební podcasty) se věnuje své farmě.

Jeho činnost na poli starší hudby započala provedením Monteverdiho cyklu nešpor Vespro della Beata Vergine v roce 1964. Sbor a ansámbl, který se při této příležitosti zformoval, pokračoval úspěšným debutem ve Wigmore Hall a také při turné a Dálný Východ.

Gardiner poté ještě studoval a zdokonaloval se v dirigování v Londýně a Paříži. Oficiálně založil Monteverdi Orchestra v roce 1968. Soubor se po přechodu a dobové nástroje o deset let později, tedy už jako English Baroque Sopoists, etabloval zejména v operním repertoáru na velkých festivalech.

Velmi intenzivně se Gardiner věnuje dílu J. S. Bacha. Na počátku jeho vztahu k tomuto skladateli stojí kuriozita – během 2. světové války měla Gardinerova rodina v úschově originál nejznámějšího portrétu barokního velikána od E. G. Haussmanna (na snímku za dirigentem).

V roce 2000, kdy si celý kulturní svět připomínal 250. výročí Bachova úmrtí, podnikl Gardiner se svým sborem Monteverdi Choir a English Baroque Soloists „pouť“ po kostelích, v nichž prováděl Bachovy kantáty v den, pro který byly určené. Vznikl z toho nejen úžasný nahrávací počin (cédéčka jím založeného labelu Soli Deo Gloria mají pozoruhodnou vizuální stránku), ale také například série Gardinerových deníkových zápisů o hudbě, o skladateli a o celém počinu.

"Bach je pravděpodobně jediný skladatel, jehož hudební dílo je tak bohaté, náročné pro hduebníka a tak duševně povznášející pro interpreta i posluchače, že strávit celý rok v jeho výhradní společnosti je požitek," prohlásil dirigent.

Jeho obsáhlejší úvahy o Bachovi najde čtenář v knize Music in the Castle of Heaven.

Škatulky jsou úzké

Podobně jako řada jiných specialistů na starou hudbu, přenesl John Eliot Gardiner svůj zájem o historicky poučenou interpretaci na hudbu pozdější, z období 19. století. V roce 1989 zformoval Orchestre Révolutionnaire et Romantique, který navzdory francouzskému názvu též sídlí v britské metropoli. S ním provádí zejména hudbu Berliozovu, Beethovenovu, Brahmsovu a dalších veličin hudby romantismu.

Následující ukázka je pěkným příkladem insterpretace Bachova oratoria Lobet Gott in seinen Reichen. Dobře je zde vidět dirigentův styl a zaujmou i detailní pohledy na hráče a jejich instrumenty.

A na závěr ještě jeden citát J. E. Gardinera: "Věřím, že Bachova hudba nese univerzální poselství naděje a víry, které má schopnost dotknout se kohokoliv bez ohledu na kulturu, vyznání nebo hudební znalosti."

Foto Profimedia