Srdce básníka klavíru propašovala jeho sestra do rodného Polska v nádobě s koňakem

17. října 1849 zemřel v Paříži polský hudební skladatel a klavírní virtuóz období romantismu Fryderyk Chopin, po právu označovaný jako básník klavíru.

Fryderyk Chopin se narodil 22. února 1810 v polské obce Żelazowa Wola, ovšem s ohledem na to, že jeho otec byl francouzský emigrant a v této linii tedy najdeme skladatelovy předky i ve Francii, činí si na něj dnes nárok obě tyto země.

Chopin své první skladby napsal už v sedmi letech, tedy jako malé dítě, a vzhledem k tomu, že se jeho život uzavřel v pouhých devětatřiceti, zdá se, jako by se mu – podobně jako u Wolfganga Amadea Mozarta – snažil osud vynahradit krátký pozemský život až nadpozemským nadáním. Ostatně sám Chopin po celý svůj život ctil jako svůj vzor právě zmiňovaného vídeňského klasika. Určitou paralelu mezi jejich životy najdeme i v tom, že oba – jak Mozart, tak Chopin – nikdy nepochybovali o svém géniovi a oba šli vždycky vlastní cestou.

Svá díla psal Fryderyk Chopin především pro sólový klavír, jenž byl jeho nezpochybnitelnou doménou, a rovněž všechny jeho ostatní skladby obsahují klavírní part. Mezi jeho nejvýznamnější skladby patří především díla malého rozsahu, nokturna, valčíky, preludia. Komponoval také taneční skladby, v nichž se často objevuje polský národní prvek, ať už jsou to mazurky, nebo slavnostní polonézy. K jeho nejvýznamnějším skladbám rozsáhlejšího charakteru patří jeho klavírní sonáty, ze šesti skladeb pro klavír a orchestr vynikají především dva klavírní koncerty.

V českých zemích měl Chopin velký vliv na Bedřicha Smetanu, který jej velmi obdivoval a prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve všech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“.

profimedia-0104279618 fryderyk chopin.jpg

Jako v případě valné většiny velikánů, byl i život Fryderyka Chopina plný dramatických zvratů a peripetií

Jako správný romantický hrdina byl pln rozervaných citů a duchovní klima epochy, v němž žil a které se manifestovalo ve všech druzích umění, se snažil i on sám implementovat do svých děl. Doba stranila velkým citům překračujícím hranice společenských konvencí a nové náměty v malířství a literatuře, které čerpaly v exotiky dalekých krajů a dávných časů a libovaly si v bizarních přírodních scenériích a tajemnu, našly svůj odraz i v hudbě.

Chopin byl rovněž velkým vlastencem, považoval se za Poláka, i když od jeho dětství mluvili doma oběma jazyky, polsky i francouzsky. V dobách své největší slávy, kdy žil v Paříži, se stal členem pařížské elity, byl uznávaným a obletovaným umělcem. Přesto skrýval před okolím své zdravotní obtíže a skutečné pocity svěřoval pouze nejbližším.

profimedia-0613675096 george sand.jpg

V období vrcholící popularity se Chopinova životní dráha protnula se stejně oslnivou dráhou nejslavnější ženy Paříže té doby, spisovatelkou George Sand. Vlastním jménem baronka Aurore Dudevantová, byla svými životními zkušenostmi, povahou a jednáním Chopinovým absolutním protikladem. Tato nekonvenční žena dokázala na svou dobu nemožné – postavit se na vlastní nohy a vydobýt si občanskou a finanční nezávislost. Byla úspěšnou ženou a v době, kdy se setkala s Chopinem, i slavnou spisovatelkou a zároveň matkou syna Maurice a dcerky Solange. Možná i proto tato zralá žena dokázala vycítit osamělost a bolest v duši rozervaného a citlivého umělce.

Jejich první setkání se odehrálo z iniciativy George na podzim roku 1836 a Chopinův první dojem nebyl příliš příznivý: „Jaká je nesympatická, tahle Sand. Je to vůbec žena? Skoro o tom pochybuji.“ Narážel na to, že George se strojila jako muž, kouřila cigarety a její mluva měla leckdy do uhlazenosti daleko. Její pozvání na venkovské sídlo Nohant tedy sice odmítl, nicméně už v létě 1838 se z nich stali milenci.

Vztah, který se po úvodním milostném vzplanutí přetavil do podoby důvěrného a inspirativního přátelství, skončil po devíti letech a ani jeden z aktérů nenašel sílu překonat nedorozumění, které v závěru zatemnilo jejich vzájemné vztahy. Když v roce 1849 Chopin umíral, George Sand u jeho lůžka chyběla.

Důvodem jejich vzájemného odcizení byly konflikty, které měl nerovný pár kvůli Georginým dětem. Vrcholem bylo, když nedlouho po sňatku Georginy dcery Solange se sochařem Clésingerem vyvrcholily hádky matky a dcery tím, že George mladé manžele doslova vyhodila z domu (Clésinger ji totiž chtěl donutit, aby zatížila svůj zámek Nohant hypotékou) a Chopin se postavil na stranu Solange. To George přimělo k definitivnímu sbohem.

Poslední měsíce skladatelova života

V té době už slavnému klavíristovi a skladateli zbývaly poslední měsíce života. 16. února 1848 hrál svůj poslední koncert v Paříži. Na programu bylo Mozartovo trio, Barcarola a Berceuse a Chopin se už cítil na pokraji sil. Jeho žačka Jane Stirling ho ovšem ještě přesvědčila, aby odjel do Londýna na turné, odkud se vrátil totálně vyčerpán a s tušením blížícího se konce napsal sestře Ludwice, aby přijela. Koncem září byl přenesen do nového bytu na place Vendôme. Nebyl už schopen vstát z lůžka; jeho strážní andělé – sestra Ludwica a Jane Stirling – se střídali v péči o umírajícího. 15. října přijal poslední pomazání a o dva dny později, 17. 10. 1849 ve dvě hodiny ráno zemřel.

Chopinův pohřeb se stal velkolepou událostí. Zástup tří tisíc lidí šel za rakví až na pařížský hřbitov Pére-Lachaise. Na přání mrtvého bylo ovšem jeho srdce vyňato z těla a uloženo do schrány a převezeno do Varšavy. Skladatel se totiž prý obával, že bude pochován zaživa, a jakmile zjistil, že jeho zdravotní stav už neumožňuje návrat do vlasti, požádal sestru Ludwiku, aby alespoň jeho srdce symbolicky spočinulo tam, kde prožil dětství a kam se vždy toužil vrátit. Po vyjmutí z těla bylo tedy jeho srdce naloženo do sklenice s koňakem, která byla hermeticky uzavřena, a Ludowica propašovala bratrovo srdce do vlasti přes ruské pohraniční stráže. Od té doby bylo srdce uloženo v kryptě kostela Svatého kříže na předměstí Chopinova rodného města. Zprvu ale nešlo o příliš pietní archivaci. Takřka tři desetiletí nádoba s orgánem ležela pohozená mezi haraburdím v podzemí chrámu. Teprve pak ji důstojně uložili do jednoho z kamenných pilířů, na němž stojí: „Kde je poklad tvůj, tam je i tvoje srdce.“

Možné příčiny Chopinovy smrti

Téměř po 170 letech od Chopinovi smrti pak vědci z Polské akademie věd hudebníkovo srdce důkladně prozkoumali s cílem odhalit příčinu jeho skonu. Ten byl totiž doposud opředen dohady. Experti došli k názoru, že příčinou úmrtí byla vzácná zdravotní komplikace. Skladatel trpěl podle vědců perikarditidou, tedy zánětem osrdečníku, který v tomto případě zřejmě vznikl tuberkulózou. V minulosti se přitom jako o možné příčině smrti spekulovalo například o cystické fibróze. Polský specialista na cystickou fibrózu Wojciech Cichy tvrdí, že se u Chopina celý život projevovaly symptomy právě této dědičné poruchy. Jedná se o chronické onemocnění, které postihuje zejména dýchací, trávicí a rozmnožovací ústrojí, a lékař své tvrzení podkládá tím, že Chopin vážil v dospělosti 40 kilogramů a měřil 1,7 metru, přičemž právě enormní podváha je jedním ze symptomů cystické fibrózy. Kromě toho byl dle dobových svědectví Chopin od mládí slabý, náchylný k plicním chorobám a trpěl kašlem.

Podobně jako u řady dalších slavných skladatelů, i Chopinovo dílo zaznělo v celé řadě novodobých filmových či televizních snímků

Jeho hudba zní například i v životopisném dramatu režiséra Romana Polanského Pianista.

Foto: Profimedia

Podcast