Továrna na sny pražském Barrandově slouží už déle než devadesát let

Filmové ateliéry na Barrandově jsou největší v České republice a patří k jedněm z největších v celé Evropě. Za jejich vznikem stojí český mediální podnikatele filmový producent, strýc bývalého českého prezidenta Václava Havla a jeho bratra Ivana, majitel největší prvorepublikové produkční firmy Lucernafilm Miloš Havel. Jeho jméno je spjato nejen se vznikem Barrandovských filmových ateliérů, ale i rozvojem československé kinematografie v období mezi světovými válkami. Byl spolumajitelem paláce Lucerna, členem Autoklubu RČs, Společenského klubu v Praze, či Rotary Clubu.

Miloš Havel založil v roce 1921 spojením distribučních společností akciovou společnost A-B a když na počátku 30. let 20. století jeho bratr Václav plánoval vystavět luxusní komplex rezidencí pět kilometrů od Prahy, navrhl Miloš Havel, že by zde mohlo vyrůst i moderní filmové studio se vším všudy. Stavba byla založena na návrzích Maxe Urbana a začala 28. listopadu 1931. Při výstavbě bylo pamatováno na sklady rekvizit a kostýmů, herecké šatny, místnosti produkčních štábů, dostatečný prostor pro administrativu i restaurační zařízení. Budovy měly vlastní elektrické sítě a výtopny, byly tu truhlářské dílny, střižny, projekční síně a laboratoře. Podle zahraničních zkušeností byly postaveny dvě natáčecí haly o rozměrech 25 x 35 x 10 metrů s možností obě haly vzájemně propojit. V době svého vzniku patřily Barrandovské ateliéry svým technickým vybavením k nejmodernějším v Evropě.

Už čtrnáct měsíců od zahájení výstavby tu byl natočen první film; první filmovací den připadl už na 25. leden 1933. První filmem byla Vražda v Ostrovní ulici režiséra Svatopluka Innemanna a snímek vznikl podle detektivního románu spisovatele Emila Vachka Muž a stín. Autoři zpracovali skutečný případ - vraždu bohaté lichvářky, která svého času vzbudila zájem veřejnosti. Ve filmu pátrá po pachateli vraždy detektiv Klubíčko, který jako jediný nevěří, že by vrahem mohl být manžel oběti, soukromník Zachar. Nesrovnalosti ve výpovědích ho postupně navedou ke skutečnému pachateli. Usvědčit se mu ho podaří až s pomocí rekonstrukce zločinu... V příběhu o pátrání po pachateli surové vraždy se blýskl Jindřich Plachta. Herec, známý z desítek komediálních rolí, s mistrovstvím sobě vlastním ztvárnil prvního českého filmového detektiva Klubíčka. Ten se stal jednou z jeho největších postav.

Za nedlouho měla studia na Barrandově 300 stálých zaměstnanců, produkovala 80 filmů ročně a začala zajímat i zahraniční producenty. V roce 1939 už ateliéry zabíraly plochu 4850 metrů čtverečných a celková výměra pozemků byla 45 000 metrů čtverečných.

Tento rok ovšem nebyl bohužel osudným pouze pro Československo, ale také pro Barrandovské ateliéry. Hned den po nacistické okupaci Československa, 16. března 1939 se ateliérů pokusili zmocnit zástupci českých fašistů. V roce 1940 byl Miloš Havel nacisty donucen k odprodeji svého většinového podílu ve společnosti a německá správa tak získala nad ateliéry naprostou kontrolu. Na valné hromadě A-B Barrandov 21. 11. 1941 navrhl nový ředitel Karl Schulz změnu názvu společnosti na Prag-Film, Aktiengesellschaft, což bylo schváleno 10. 2. 1942 a společnost byla zařazena do filmového koncernu UFA. V ateliérech se natáčely filmy české i německé. České filmy se tematicky vyhýbaly událostem doby a převažovaly historické náměty, případně komedie a jednoduché příběhy. V letech 1941-1945 tu byly postaveny (mj. za nucené účasti židovských pracovníků) tři navzájem propojené obrovské scény, se kterými se Barrandov mohl začít srovnávat se studii v Berlíně či Mnichově a v průběhu let 1940-1945 tu natočili Němci na osmdesát říšských filmů.

Ani po 2. světové válce se ateliéry nevrátily svému původnímu majiteli; levicově smýšlející filmaři vyzvali tehdejšího prezidenta Beneše, aby ateliéry znárodnil, a tak ateliéry padly do rukou pracujícího lidu. Havel se proto rozhodl emigrovat a do Československé republiky se už nikdy nevrátil.

Studia zůstala pod vlastnictvím státu do roku 1991, organizačně spadala pod podnik s názvem Československý státní film. Během tohoto období byly na Barrandově vystavěny filmové laboratoře, trikové studio, dabingové studio i speciální efektové studio se zpětnou projekcí a vodní nádrž pro točení podvodních záběrů.

Po Sametové revoluci v roce 1989 bylo Studio Barrandov privatizováno, a protože stát přestal poskytovat podporu pro českou filmovou tvorbu, studia se s touto změnou těžce potýkala. Od konce 90. let 20. století se Barrandov začal těšit přízni zahraničních, zejména amerických filmových produkcí a jeho služeb ve větší míře začaly využívat i zdejší televizní stanice.

Dnes Barrandov nabízí 14 natáčecích hal, služby filmových laboratoří, stavby dekorací, dabingu, hudebního nahrávacího studia v ulici Ve smečkách i jednu z nejrozsáhlejších sbírek kostýmů a rekvizit na světě.

Foto: Profimedia