Událost, jako je sokolský slet, nemá ve světě obdoby. I novodobé olympijské hry jsou o čtrnáct let mladší

Snad žádná jiná organizace na světě kromě Sokola se nemůže pochlubit tím, že se její tradiční slavnostní akce konají už třetí století. Je to tak, první sokolský slet se uskutečnil v roce 1882, a i když kontinuita sletů byla přerušena v období 2. světové války a po komunistickém převratu v roce 1948 prakticky nesmělo být dlouhá léta slovo „Sokol“ vysloveno nahlas, zůstává nezpochybnitelným faktem, že sokolské slety mají svou letitou historii sahající od 19. století přes století 20. až do dnešních dní.

Dalším unikátem je i to, že tyto sokolské hnutí má mezinárodní rozměr. Už od druhého všesokolského sletu v roce 1891 přijížděli na srazy cvičenci a hosté ze zahraničních sokolských jednot a své slety či obdobné akce pořádají i některé sokolské organizace ve světě, jako například ve Slovinsku, Srbsku, na Slovensku, na americkém kontinentě Americká obec sokolská, Sokol USA a Sokol Kanada.

Jakousi předzvěstí prvního sokolského sletu se stala veřejná cvičení Sokola. První z nich se konalo již 1. června 1862 při příležitosti svěcení praporu Sokola Pražského. Za zárodek budoucích sletu je však považováno veřejné cvičení konané 19. května 1867 na Rohanském ostrově, kde se poprvé cvičilo na hudbu. I. všesokolský slet se uskutečnil v červnu 1882 na Střeleckém ostrově; původně byl nazýván Jubilejní slavností, protože se konal při příležitosti 20. výročí založení Sokola. Zúčastnili se ho zástupci ze 76 sokolských jednot a také hosté z Polska a Ameriky.

Zakladateli Sokola byli zářijoví jubilanti Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner

U zrodu sokolské organizace stáli Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Letos v září si připomínáme kulatá výročí narození obou těchto zakladatelů Sokola. Dr. Miroslav Tyrš, profesor Univerzity Karlovy, se narodil 17. 9. 1832, podnikatel Jindřich Fügner 23. 9. 1822.

Za vznikem České obce sokolské stojí emancipační snahy českého národa v 19. století a program všestranného psychofyzického rozvoje člověka jí vtiskli právě Tyrš s Fügnerem. Program organizace postavili na základech starohelénské kultury těla a ducha (kalokagathie), tedy na zásadách, které přivedly starověký řecký stát k nejvyššímu rozkvětu. Sokol má tedy pevné kořeny v etických a filosofických myšlenkách, převzatých z antiky, ale obohacených dalšími mysliteli našeho národa, počínaje Janem Ámosem Komenským, přes Karla Havlíčka Borovského až po Tomáše Garriga Masaryka, který sokolstvu vtiskl pečeť nezlomné víry v demokracii, vlastenectví a humanismus.

Pražský Sokol byl založen v roce 1862. Název Sokol dal spolku Emanuel Tonner, pedagog, novinář, překladatel a politik mladočeské, později staročeské strany. Jindřich Fügner navrhl tykání a oslovení sestro a bratře, Josef Mánes, který byl i autorem sokolského praporu, byla autorem návrhu sokolského kroje (garibaldovská košile byl podnět Fůgnerův), Josef Barák navrhl pozdrav NAZDAR a Miroslav Tyrš byl původcem zásad: síla a mužnost, činnost a vytrvalost, láska k volnosti, dobrovolná práce a kázeň. Vzápětí byl schválen i Tyršův návrh hesla „Tužme se!” vyšitého na prapor jednoty a od června 1862 měl Sokol i podrobné stanovy pojmenované „Pravidla tělovýchovné jednoty Pražského Sokola”.

Idea kalokagathie, kterou Sokolu vtiskli do vínku její zakladatelé, se tedy stala základem společenského hnutí, které pak bylo neodmyslitelně spjato se vznikem a dalšími osudy českého (československého) státu. Všesokolské slety se většinou se konaly po zhruba šesti letech, kromě období, kdy Sokol oficiálně nemohl působit. Zakázán, nebo ve své činnosti omezen byl válkami anebo totalitními režimy několikrát – v době 1. světové války, za německé okupace a v době komunistického režimu. I v té době ovšem žil v zahraničí, v komunitách krajanů ve všech kontinentech světa. V roce 1990 byl Sokol znovuobnoven. Navázal na programové tradice, spojené s výchovným ovlivňováním člověka odpovědného za sebe, za obec, za demokratický stát.

První polistopadový slet se konal v roce 1994, po 46leté přestávce. Na tomto XII. všesokolském sletu na Strahově vystoupilo asi 23 000 cvičenců, z toho 1 800 ze zahraničí. Proběhly sportovní soutěže, kulturní a společenské akce, dojemné bylo setkání zahraničních sokolů na představení Prodané nevěsty v Národním divadle. Na tribunu přišel i prezident Václav Havel. V úvodu vystoupení se ozvaly pražské zvony a Sukův pochod V nový život.

Sukův pochod V nový život, věnovaný Sokolu, se patřičného ocenění dočkal až po skladatelově smrti

Český hudební skladatel Josef Suk slavnostní pochod V nový život zkomponoval v roce 1919 a věnoval ho právě Sokolu. Text ke sborovému partu dodatečně přibásnil Petr Křička. První verzi skladby vytvořil Suk pod vlivem účasti československých vojáků, zejména z řad legionářů a sokolů, v bojích souvisejících s hraničními spory nového Československa. V té době hrozilo, že do služby ve zbrani bude muset nastoupit i Sukův syn, k čemuž nakonec nedošlo.

Do soutěže o sokolský pochod se Josef Suk přihlásil pod pseudonymem Josef Emanuel Skrýšovský (podle vesnice Skrýšov). Sokolové udělili pochodu první cenu, rozhodnutí nebylo jednoznačné (činovníkům Sokola se zdál příliš pokrokový, ale v porotě byli i skladatelé Karel Kovařovic a Otakar Ostrčil, kteří Sukův pochod prosadili), proto i přes vítězství zůstala v Sukovi stopa zklamání. Po vítězství v soutěži dokomponoval Suk k původně přihlášené skladbě ještě úvodní fanfáry a závěrečnou pasáž tria.

Sukův pochod se ovšem přes své vítězství v soutěži v sokolském repertoáru prosazoval obtížně, a to především v konkurenci v té době už oblíbeného pochodu Lví silou Františka Kmocha.

Přestože tedy byl pochod V nový život v roce 1919 oceněn, nepodařilo se Sukovi a jeho příznivcům prosadit, aby byl použit k nástupu sokolů na VII. sletu v roce 1920 a byl tam hrán (poprvé veřejně) pouze k poslechu. V otextované verzi byl pochod koncertně poprvé proveden Českou filharmonií 3. prosince 1931. V roce 1932 pak získala skladba stříbrnou medaili v umělecké soutěži na olympijských hrách v Los Angeles (první cena nebyla v hudební kategorii udělena). Česká obec sokolská přijala pochod V nový život za svůj slavnostní pochod až po skladatelově smrti v roce 1935. V období druhé světové války byla úvodní část skladby s fanfárami použita jako znělka v pravidelných pořadech Jiřího Voskovce a Jana Wericha v rozhlasovém vysílání české exilové vlády vysílaných prostřednictvím anglické BBC posluchačům v okupované vlasti.

Leoš Janáček vzdal hold České obci sokolské svou populární Sinfoniettou

Jestliže se VII. všesokolským sletem je spjato jméno skladatele Josefa Suka, VIII. všesokolský slet, konaný v roce 1926 je pro změnu spojen se jménem dalšího slavného českého komponisty, Leoše Janáčka. VIII. slet se poprvé konal na Strahově. Přijelo 143 863 cvičenců, které zhlédlo na 800 tisíc diváků. Ve třech průvodech pochodovalo přes 80 000 sokolů. Součástí sletu byly první sletové lyžařské závody v Jilemnici a řady sportovních soutěží se poprvé účastnily i ženy. V novém sídle České obce sokolské v pražském Tyršově domě bylo otevřeno sokolské muzeum a odhalena Tyršova socha.

K příležitosti konání tohoto sletu tehdy zkomponoval své poslední a nejslavnější dílo v té době už proslulý skladatel Leoš Janáček. Jedná se o skladbu pro symfonický orchestr s názvem Sinfonietta. Podnětem pro její vznik byla na začátku roku 1926 žádost Lidových novin, zda by Janáček k připravovanému VIII. všesokolskému sletu nenapsal do novin malou zdravici. Skladatel, sám sokol, tedy napsal nejprve fanfáry, které se později rozrostly v celou pětivětou skladbu. Inspirací k úvodním fanfárám byly Janáčkovi vzpomínky na krásné chvíle strávené v roce 1924 v Písku, kde slyšel na kolonádě hrát vojenskou kapelu. Původně skladbu nazval Vojenská sinfonietta, ale později se název zkrátil na pouhou Sinfoniettu. Premiéra díla se konala v rámci kulturního programu sokolského sletu 26. června 1926 v pražském Rudolfinu. Hrála vojenská kapela a Česká filharmonie za řízení Václava Talicha, přičemž koncert byl přenášen také rozhlasem. Dílo mělo obrovský úspěch a vzápětí se rozběhlo do celého světa.

Foto: Profimedia