Variace na téma III: Královny a panovnice

Královna ze Sáby přijíždí! A s ní další panovnice jako hrdinky oper či jako inspirátorky oslavných hudebních děl.

Vzhledem k tomu, kolik hudby v minulosti vznikalo pro panovnické dvory, nepřekvapí, že královnin majestát byl přímou inspirací pro dlouhou řadu skladeb. Nechme tedy zazářit vznešené panovnice. Počínajíc Královnou ze Sáby.

Tato tajuplná žena ani nemá jméno, zmiňuje ji Bible i Korán a ví se jen to, že přijela navštívit krále Šalamouna, aby vzdala hold jeho moudrosti.

Situace příjezdu královny (prý s sebou vezla 4 tuny zlata a další dary) bylo pro skladatele Georga Friedricha Händela záminkou pro hudbu, která svou nádherou a energií rozproudí krev. Vybíráme jednu z mnoha skvělých nahrávek, kde jsou dobře vidět detaily dobových nástrojů.

Pozor na hlasivky

Než prozkoumáme skutečné historické osobnosti, zůstaňme u tajuplných vládkyní říší, které nejsou z tohoto světa. Každý zná Královnu noci. Na áriích, které pro ni Wolfgang Amadeus Mozart napsal ve své opeře Kouzelná flétna, si mnoho pěvkyň zničilo hlasivky. První Královnou noci byla skladatelova švagrová Josepha Hofer. V nejznámější árii (a jednom z nejpopulárnějších operních kusů vůbec) Der Hölle Rache zpívá královna o pekelné pomstě. Kdykoliv Mozart komponoval árii s tématem pomsty, použil tóninu d moll. Bravurní árii určenou dramatickému koloraturnímu sopránu najdete v bezpočtu nahrávek.

Vybrali jsme pro vás podání Eddy Moser, které mnoho odborných časopisů i posluchačů považuje za nepřekonatelnou. Pěvkyně má nejen ohebný hlas ve výškách, kde Mozart předepsal takřka šílené koloratury, ale hlavně masivní, bohatý střední rejstřík.

Tak této Královně noci bychom věřili, že svou pomstu myslí vážně. Naštěstí jsou i hodné královny. Představujeme vám Královnu víl. Postava ze hry Sen noci svatojanské Williama Shakespeara se objevuje v řadě operních i instrumentálních děl. Anglický barokní skladatel Henry Purcell napsal jednu ze svých semi-oper (oper s mluveným slovem) na Shakespearův námět. The Fairy Queen měla premiéru v roce 1692. Obsahuje množství strhující hudby - sborů, instrumentálních částí nebo árií. Slyšet ji můžete v podobě instrumentálních suit, ale my jsme vybrali kompletní scénickou verzi s jedinečným Nikolausem Harnoncourtem v čele souboru Concentus Musicus Wien. Mezi pěvci z top ranku barokních zpěváků účinkuje také naše Martina Janková.

Coby skladateli u královského dvora připadla Henrymu Purcellovi povinnost doprovázet hudbou jmeniny, korunovace, narozeniny... ale také pohřby a smuteční slavnosti. Toto je hudba k pohřebním obřadům za královnu Marii. Zemřela v březnu roku 1695. Tentýž rok ji následoval i skladatel sám.

Zpívejte ošklivě!

U opery - a Shakespeara - ještě zůstaneme. Verdiho Macbeth mistrovsky vystihuje charaktery postav. Lady Macbeth toužící po skotském trůnu je ovšem charakter značně narušený. Není divu, že ji výčitky doženou k šílenství a sebevraždě. "Scéna šílenství" byla v opeře 19. století oblíbeným námětem, kde se skladatel mohl takřka utrhnout ze řetězu a využít všechny možnosti lidského hlasu. Belcanto, tedy krásný zpěv Verdi na tomto místě přímo zakázal. Lady Macbeth má halucinace a vidí na svých rukou krev, které se nejde zbavit. Úžasně tuto scénu ztvárnila například Maria Callas.

Zlých královen se to v (hudební) historii jen hemží. Spousta panovnic ale po sobě zanechala díky podpoře hudby nesmrtelný odkaz. Může mít podobu hudebního díla anebo například soutěže.

Královna má sólo!

Život rakouského génia, otce symfonie a smyčcového kvartetu, autora radostné hudby Josepha Haydna se oderával za panování císařovny Marie Teresie a poté jejího syna císaře Josefa. jedna z Haydnových symfonií má dokonce přezdívku Maria Theresa - panovala doměnka, že ji skladatel komponoval pro návštěvu panovnice.

Mnohem méně známá, ale nesmírně půvabná, je mše pro Marii Terezii. Ale pozor! Nejde o císařovnu, ale její vnučku, Marii Terezii Neapolsko-Sicilskou. Ta se staa na krátký čas také českou královnou. A mimo to uměla výtečně zpívat. Účinkovala totiž v premiérách Haydnových oratorií Stvoření a Čtvero ročních dob a také v této Mši B dur nazývané Theresienmesse.

Nepřipomíná vám úvodní Kyrie nápadně Mozartovo Requiem?

Hudební dostihy aneb Survivor

Koňské dostihy patřily vždy k oblíbené zábavě u panovnických dvorů. Soutěž o to, kdo je lepší hudebník, je také dodnes oblíbenou podívanou. V Bruselu se odehrává Soutěž královny Alžběty. Jedna z největších, nejstarších a nejtěžších na světě. První kolo, semifinále a finále trvá vždy týden a 12 finalistů se navíc připravuje týden v izolaci na finále. Je to takový Survivor: kandidáti žijí odříznuti od světa v hudebním institutu královny mimo Brusel. Nesmí mít žádné kontakty s okolním světem, nesmí mít ani mobilní telefony. Každý z nich dostane osm dnů před svým vystoupením novou povinnou skladbu. Nás může těšit, že tímto pekelným výběrem v roce 2016 prošel a zvítězil český pianista Lukáš Vondráček.

Pro své finálové vystoupení zvolil Koncert č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova, skladatele, pro něhož jako by se narodil. Zde je živá nahrávka, v níž je soutěžní napětí přímo hmatatelné.

Téma královen by bylo na nekonečné pokračování, vrátíme se k nim v některém z dalších dílů.

Foto Profimedia

Podcast