Variace na téma I: Máji, žaluji tobě

"Dřěvo sě listem odievá," praví první verš středověké milostné písně. Její autor už zůstane navždy anonymní, ale pořád budeme obdivovat jeho vytříbený popis toho, co se nám právě děje za oknem.

"Dřevo", od podzimu holé a zdánlivě mrtvé, v sobě probudilo mízu a odívá se do listů a květů jako nevěsta. Pro autora oné písně však radost přírody kontrastuje se smutkem v srdci. Jeho milá totiž "tře jeho srdce pilú". Píseň, k níž se naštěstí zachoval i nápěv (zpravidla tomu tak není) vznikla zřejmě v blízkosti panovnického dvora Lucemburků, kde působila řada známých zahraničních pěvců - minnesingrů. Opěvovat panovníky a nedosažitelné dámy bylo velmi "in".

Poslechněme si tento nápěv s jednoduchým doprovodem. Inspiroval i skladatele Petra Ebena, který na něj zkomponoval variace pro kytaru.

Přeskočíme teď pár set let. Robert Schuman zhudebnil ve svém cyklu "Dichterliebe" - Láska básníkova texty Heinricha Heineho. Také jeho "Překrásný měsíc máj", první píseň cyklu, není ani tak o přírodě jako o citech. Toužebnou, něžnou melodii a nejednoznačnost vyznění svou interpretací dokonale vystihl německý barytonista Matthias Goerne s Daniilem Trifonovem u klavíru.

Teď ale zkusme na chvíli zapomenout na kultivovaný salon a decentní vyznání. Balet Igora Stravinského Svěcení jara má k něžné lyrice Schumannových písní na míle daleko. Čerpá z hlubších, nevědomých a pudových stránek člověka, které se projevují v rituálu či - jako zde - rituálním tanci.

Onen památný večer 29. května 1913 při premiéře se v divadle na pařížských Champs Élysées děly věci! Namísto balerín v tylových sukénkách s nekonečnýma štíhlýma nohama v baletních špičkách, s vyčesanými drdoly a vznosnými šíjemi se na jevišti po předehře (jakési disonantní kvílení fagotu) objevilo toto:

Nic už nebylo jako dřív, Stravinskij osvobodil harmonii a způsobil revoluci v rytmu. Choreograf Vaclav Nižinskij zase odpoutal tanečníky ze svěrací kazajky petipovské konvence.

V den 100. výročí premiéry baletu se v tomtéž divadle a za přítomnosti Stravinského vnuka a Nižinského vnučky konala rekonstrukce původní podoby, tedy včetně kostýmů a choreografie. Udělejte si čas a podívejte se na ni. Hudbu ke Svěcení jara už napořád budete slyšet jinak.

Pro další ukázku si půjdeme do Itálie. Primavera není jen způsob přípravy pizzy, ale také známý obraz Sandra Botticelliho z konce 15. století.

Je na něm půvabná Venuše představující jaro (italsky „primavera“), to je ona dívka v centru, kterou grácie zdobí květy. Obraz je zalidněn mytologickými postavami: napravo stojí Flóra, manželka boha západního větru Zefýra. Ten ale pronásledující nymfu Chloris. Napravo tančí tři Grácie a bůh Merkur. Všichni stojí v pomerančovníkovém hájku.

Chcete-li obdivovat tuto malbu a s ní i další Botticelliho obrazy - Klanění tří králů a Zrození Venuše, musíte se vypravit do galerie Uffizzi ve Florencii. Tak to udělal skladatel Ottorino Respighi v roce 1927. Inspirace byla okamžitá a vzniklý Botticelliovský triptych je delikátní tónomalbou pro komorní orchestr. A protože ottorino Respighi byl i hudebním vědcem a historikem, zaslechneme v "Jaru" i tanec, jaký se mohl tančit za Botticelliho dnů. Do partitury ukryl také ohlas Vivaldiho koncertu "Jaro" ze Čtvera ročních dob.

Ve Středomoří není nouze o kvetoucí rostlinstvo po celý rok, jsou tam místa, kde panuje "věčné jaro". Ale na dalekém severu, tam je jaro teprve téma! Proto nyní vzpomeneme na finského skladatele Jeana Sibelia. Pátá část z jeho Esquisses op. 114 má název "Vize jara".

Velmi střídmá vize, co myslíte. Sólový klavír dokáže pojmout mnohem více touhy a jarní energie jako například v díle Josefa Suka. Ten zkomponoval celý cyklus Jaro. Úvodní část s nádherným akordickým "nádechem" evokuje dojem, jako když po ránu otevřete okno do zahrady a zhluboka se nadechnete jarního vzduchu a jeho mnohoslibné vůně.

Vybrali jsme pro vás živou nahrávku pianistky Slávky Vernerové Pěchočové, která se vyznačuje kultivovaným tónem i strhující energií.

Skladatelů "portrétujících" jaro je velmi dlouhá řada. Na závěr jsme si nechali mistra tónomalby Clauda Debussyho. Jeho partitury dokonale evokují obrazy francouzského impresionisty Clauda Moneta. Nejznámější Debussyho skladbou na téma jara jsou asi Jarní ronda, třetí a poslední část jeho Obrazů. Zde ve vytříbené iterpretaci L’Orchestre Philharmonique de Radio France pod vedením Klause Mäkeläho.

Ale neodpustíme si jeden skrytý klenot: Debussyho sborovou píseň Ahoj, jaro! (Salut Printemps). Dětské hlásky doprovázené klavírem přinášejí nádherné a optimistické poselství, které pohne každým srdcem. Přinášejí nám jej zde rménští zpěváčci, kteří vystoupili pod vedením Tigrana Hekekyana v Berlínské filharmonii.

Jaro v duši vám přeje autorka.

Foto Profimedia